Dny plynuly a tmavovlasý třicátník stále nebyl schopen vstřebat, že to byl právě Uzumaki Naruto, ten nedospělý, přidrzlý otrapa, kdo mu zachránil život. Ve volném čase, kdy zrovna neposlouchal doktora či sestřičky, které mu každou chvíli nosily nové a nové zprávy o jeho zdravotním stavu, si v hlavě připravoval všechny možné a nemožné způsoby, jak z plavovláska dostane, že to všechno udělal jenom pro vlastní slávu. A pokud se mu přitom podaří, ho zesměšnit, bude to bod pro něj. Stále dokola a dokola si představoval různé scény, které mohly nastat a s mazaným úšklebkem přitom zíral, až se dveře od jeho nemocničního pokoje konečně otevřou a na jejich prahu stane právě mladý hasič.

Vždyť přece podle Kakashiho se za ním zastavil už dvakrát, takže bylo úplně jasné, že se nakonec bude muset vrátit i teď, protože pokud opravdu toužil po tom, se zviditelnit, určitě bude chtít, aby mu poděkoval za záchranu života.

Avšak ať čekal, jak čekal, mladší muž se stále neukazoval. Obito to nechápal. Očekával, že to nebude trvat dlouho, než se střetnou tváří v tvář, ale očividně se zmýlil jak on, tak i jeho šedovlasý kolega a milenec v jedné osobě. To způsobovalo, že začínal být stále více nevrlejší a nepříjemnější na okolní personál. Celou dobu se soustředil na to, jak blondýna

zesměšní a jiným myšlenkám ani na moment nedovolil, proniknout skrz tlustou a pečlivě vypěstovanou bariéru zákeřnosti skrz až do jeho mysli, což mělo za následek to, že jakmile mu došlo, že se mladík nejspíš doopravdy neukáže, všechno jeho sebeovládání šlo do kytek.

Pomalu, ale jistě si začínal připouštět, že to, co se mu stalo, nebere zas tak úplně v klidu a pohodě, jak si myslel. Každé ráno se budil se stále silnější úzkostí, jež mu spalovala nitro a duši úplně stejně, jako požár před několika týdny jeho tělo. Všechny tyto otravné pocity, které mu jako těžký balvan sedící na jeho hrudi, mu znemožňovaly pořádně se nadechnout a dostat do plic trochu vzduchu, po kterém by dokázal aspoň trochu racionálně uvažovat. Avšak na to, aby si promluvil s nějakým z nemocničních odborníků, byl až příliš egoistický a horkokrevný, a tak vše raději maskoval za masku nepříjemného pacienta.

Nebyl idiot, moc dobře si všiml, že kvůli svému přístupu ho nechtěla ošetřovat už ani jedna ze sester, ale jemu to tak vyhovovalo. Cítil se lépe, když byl sám. Jistě, ještě několikrát se za ním stavil Kakashi, ale ani jeho tato náhlá změna chování neminula. Druhý muž se mu sice několikrát pokusil domluvit, aby se choval slušně, ale jediné, čeho tím docílil, bylo totální odignorování, či výsměšné narážky.

Toto všechno trvalo tři dlouhé týdny, než jej, samozřejmě s náležitým poučením a seznamem termínů, kdy se měl dostavit na všechna možná a nemožná vyšetření a prohlídky, lékaři konečně propustili domů. A nutno dodat, že to nebyl pouze Akasuna no Sasori, komu se v ten den ulevilo.

***

Plavovlasý hasič se zrovna válel na starém, oprýskaném gauči v klubovně na zádech a hrál jednu z primitivních, mysl oblbujících her. Ten den se zatím díky Jashinovi ještě nepřihodilo žádné neštěstí, kvůli němuž by museli naskákat do řady, obléknout se do uniforem a mazat na výjezd, ale jak už Naruto poznal, člověk by nikdy rozhodně neměl říkat nikdy.

Zrovna se ve hře chystal přejít na další level, když do místnosti vstoupil hnědovlásek spolu se svým věrným psem Akamarem a opřel se o futro dveří. Složil ruce na hrudi a několikrát si významně odkašlal.

Blondýn jen zvedl pohled, než vrátil pozornost zpátky k mobilu. "Co chceš, Kibo?" zeptal se znuděně.

Kiba Inuzka byl zástupcem jejich velitele. Měl na starosti sledování hlášení a rozdělování práce v okamžicích, kdy toho zrovna neměli moc na práci. I když byl opravdu milý a přátelský, že si na něj nemohl stěžovat nikdo z jeho podřízených, i tak velice nerad viděl, když se mu jeden z kluků zrovna někde flákal.

"Jestli nemáš co dělat, něco bych pro tebe měl," začal a počkal, než se Naruto s povzdechem zvedl, zamknul telefon a položil ho vedle sebe na gauč. Pak spokojeně kývl a dal se do vyprávění: "Už asi tři dny na centrálu pořád volá nějakej zmatenej chlap, že u něj doma hoří."

Uzumaki zvědavě nakrčil obočí. "Byli jste tam?"

On jen kývl hlavou. "Jo, jednou tam nadřízený poslali tým ze severní pobočky, ale nic se nestalo. Ten cápek měl jen puštěnej plyn, od kterýho mu chytla utěrka. Když dorazili, už bylo po požáru. Ale ten chlap byl jen schopnej na ně zírat. Ani jim neodpověděl na otázky a to, že ty výjezdy nejsou zadarmo, ho asi taky nezajímalo. "

"Tak počkat," zamručel Naruto, "Zneužívání naší linky je ještě pořád nelegální, ne?"

"Jo, to se mu chlapi ze severní snažili vysvětlit, ale... asi je nějakej zazobanej, protože volal ještě několikrát a řekneme, že to nedopadlo nejlíp. Teď nás chce všechny žalovat za zanedbání pracovních povinností. Dostal jsem za úkol poslat tam někoho, kdo se to pokusí trochu srovnat a umí to s lidma, takže jsi mě hned napadl ty. Před třema minutama volal znovu."

Plavovlásek si povzdechl. "Kdy se tam mám zastavit?"

"Nejlíp hned. Do mobilu ti pošlu adresu," mrkl na něj hnědooký a z kapsy od kalhot vytáhl chytrý telefon, aby mohl splnit, co slíbil.

***

Trvalo patnáct minut, než se Naruto dostal do centra, kde bydlel ten údajný plašil. Jistě, kdyby jel hasičským autem se zapnutou houkačkou, tak by na místo jistě dorazil rychleji, ale moc dobře věděl, že to nebylo nutné. S planými poplachy měl za léta, co byl ve službě, už spoustu zkušení a jako spousta dalších pracovníků dokázal odhadnout, kdy se o takový planý poplach jednalo.

Přesně to se mu taky potvrdilo v okamžiku, kdy zaparkoval u chodníku. Spěšně, kdyby se náhodou dělo něco vážnějšího, vystoupil z vozu, zamknul ho a vydal se k řadovému domku. Vystoupil těch několik schodů, které ho dělily od dveří a zazvonil. Nebesky modrýma očima přejel přes cedulku s nápisem Toshiro Yamaha, a čekaje, než majitel domu přijde otevřít, se ležérně zhoupl na patách. V duchu se modlil, aby se opravdu nejednalo o nic drastického, ale zároveň zadoufal, že to byl prostě jen omyl. Opravdu by byl rád, kdyby se nejednalo o žádného paranoika se zástupem právníků v telefonním seznamu.

Po několika sekundách, když se dveře konečně se skřípěním otevřely, se chystal zlehka se usmát, aby mohl ihned začít pohodovou konverzaci, avšak v ten okamžik, když svými jezerně modrými hloubkami pohlédl na příchozího, se okamžitě zarazil. Se strnulým výrazem v obličeji pozoroval, jak se muži během sekundy ve tváři vystřídalo několik grimas, z čiré překvapené a šokované, na zcela tvrdou a pobouřenou.

"Obito? Co tady-," chtěl se zeptat, když druhý silně stiskl kliku z druhé strany dveří a chystal se mu zabouchnout přímo před nosem. Narutovy reflexy byly ale mnohem rychlejší. Hned vystřelil pravačkou vzhůru a zachytil je ještě dřív, než zámek stačil zapadnout. Silou zatlačil, čímž donutil majitele domu pozpátku klopýtnout, a zavrtěl hlavou. "Co tady děláš? Vždyť tady přece nebydlíš!"

Avšak předtím, než mu druhý stačil vůbec odpovědět, nebo ho rovnou vyrazit, dostal se k plavovláskovu nosu odporný pach spáleného plastu. V ten okamžik na nic nečekal. Vtrhnul dovnitř, odsunul protestujícího černovláska stranou a vyrazil rovnou na místo, odkud cítil ten hrozný smrad. Naštěstí nemusel hledat dlouho, a tak o chvíli později již s vykulenýma očima zíral na varnou konvici, která si spokojeně hověla položená na zapnutém plynovém sporáku a pod náporem neuvěřitelného horka se tavila, až se z ní vesele čudilo.

"Jashine," vydechl Naruto a rychle k plotně příběhul a konvici strhnul na zem. Ta tvrdě dopadla na dlaždičky, ať se kolem rozstříkla vařící voda. Blondýn naštěstí stál dost daleko, takže mu nemohlo nijak ublížit.

Uzumaki se nějakou chvíli vydýchával, než se konečně uklidnil a rozhlédl se kolem sebe. Všude na lince bylo naházeno spoustu ohořelých a zčernalých utěrek a seškvařeného plastového nádobí, jako kdyby snad jejich vlastník netušil, jak je používat.

"Co to do prdele-," chtěl nechápavě zaklít, když v tom ho vyrušil Obitův jedovatý hlas.

"Vypadni." 

Krásný pátek!

Naruto nakonec za Obitem do nemocnice nedorazil, z čehož byl černovlásek velice zklamaný. Po třech týdnech ho pak, velice mrzutého a nepříjemného, pustili domů. Jak je možné, že ho Naruto našel úplně na jiném místě, pod cizím jménem?

A jak mohl Obito udělat tak triviální chybu, jako dát varnou konvici na sporák? 

Moc děkuji za krásné komentáře a hvězdičky u minulé kapitoly :3

Uvidíme se v pondělí :3

Vaše Majo