Love is like a sin, my love,
for the ones that feels it the most

Vteřina trvala celou věčnost, ale nakonec se jejich rty setkaly. Prvně se o sebe jejich ústa jen lehce otřela. Chvíli čekali, jestli se ten druhý nerozmyslí. Severus se modlil, aby Pansy neutekla. Pansy se modlila, aby ji Severus nevyhnal. Vyčkávali pár centimetrů od sebe a chvěli se očekáváním. Ani jeden z nich nechtěl couvnout. Pansy se následně koukla Severusovi do očí. Byla rozhodnutá. Snad poprvé v životě si byla naprosto jistá tím, co dělá. Nikdy nebyla vážnější. Položila dlaň na Severusův krk, aby ho jemně pobídla. Díkybohům toto malé gesto stačilo Severusovi k tomu, aby se znovu přiblížil k jejím rtům. Tentokrát v polibku setrvali. Počáteční rozpaky se rozplynuly. Tak snadno se tomu poddali. Bylo to pro oba přirozené, nemuseli přemýšlet nad svými činy, nechali vše plynout.  Pansy ovinula své nohy kolem Severusova těla. Koleny se snažila přitisknout ho k sobě co nejblíž. 

Odtáhli se od sebe, když museli pobrat dech. Mělce oddechovali, čela přitisknutá k sobě, oči zavřené. Pansy stále křečovitě svírala jeho ramena. Severus stále zůstával v jejím objetí. Nechtěli si připustit, že se budou muset vrátit do reality. Věděli totiž dobře, že se vše díky skutečnému světu ztratí. Jejich jistota a souznění bude rozcupováno na kousky racionálním uvažováním. Jejich rty už nebudou sloužit k polibkům, ale k říkání otřepaných frází o tom, že vlastně o nic nešlo a že by bylo nejlepší, kdyby na to zapomněli. Ta chvíle obcházela kolem nich, vyčkávala, až se tito skoro milenci pustí a ona se vetře mezi ně - a už je k sobě nikdy nepustí. Pansy jednou rukou vjela Severusovi do vlasů. ,,Měli bychom..." začal Severus, ale Pansy ho znovu políbila. Když se odtáhla, požádala: ,,Ještě ne." Severus ji uposlechl. Vlastně byl vděčný, že ji ještě nemusel pouštět. Oba si na vteřinu přáli zemřít. Pokud existovala vhodná chvíle na spokojenou smrt - byla nyní. Zemřeli by v momentě, kdy ještě byli spolu. Tato vteřina ve skutečnosti znamenala pravý opak jejich přání. Oba chtěli být naživu. Spolu a naživu. Okusili totiž opravdový život, ne pouze přežívání. Nechtěli se vracet ke svým předchozím životům, ne teď, když věděli, jaké to může být. Pansy povolila sevření. Severus se pomalu odtáhl. Podívali se na sebe. Jako kdyby hleděli na úplně jinou osobu než předtím. Bývali si cizí? Nejspíš ano. Teprve nyní Severus viděl v jejích hnědých očích žlutavé odstíny. Až teď si Pansy všímala těch nepatrných pohybů Severusových rtů, když se nadechoval. O to těžší bylo jejich loučení. Jako kdyby si dali tím políbením jakýsi slib, který hned v další vteřině plánovali porušit. Severus couvl o krok dozadu. Pansy slezla ze stolu. Zamířila ke dveřím.
,,Slečno Parkinsonová," oslovil ji. Pansy se otočila, oči se jí trochu leskly od slz, ale na tváři vykouzlila něžný úsměv.
,,Neříkejte to," poprosila ho tiše. Nechtěla ho slyšet říkat, aby se od něj držela dál. Nechtěla, aby byla tato chvíle něčím zničena. Jestli byla pravda, že to byla chyba a že už se to nikdy nebude opakovat, pak to Pansy nechtěla vědět. Nebo aspoň nechtěla, aby to bylo vysloveno nahlas.
,,Dávejte na sebe pozor," řekl nakonec Severus. Znovu se pokusila o úsměv a přikývla.

Tvář si opláchl ledovou vodou. Byl si jistý, že skončí v pekle. Pohlédl na sebe do zrcadla, ale vzápětí oči zavřel. Nechtěl se ani vidět. Využil ji. Jinak se to říct nedalo. Byla mladá a naivní. To on měl mít rozum! Na Severusovi bylo, aby si držel odstup! Byla to jen a jen jeho chyba. Byl sám nad sebou zhnusený.  Nejhorší na tom všem bylo, že toho vlastně ani nelitoval. Zlobil se na sebe kvůli tomu, že se vlastně na sebe vůbec nezlobil. Udělal hroznou věc, porušil pravidla - nejen školní, ale i morální. A přesto nedokázal popřít, že to bylo nejkrásnější, co kdy učinil.

Pansy si byla jistá, že ji teď Severus bude brát jako lehkou holku. Ano, určitě si myslel, že se s ním líbala jen proto, že nemá žádné zásady. Ale Pansy zásady měla! Nebyla sice svatá, ale určitým morálním kompasem přece jen disponovala. Políbila ho, protože jí byl Severus blízký. Jenže to on nevěděl. Bezesporu byl přesvědčený o tom, že s ním Pansy byla jen pro pobavení. Tiše plakala. Severus Snape se nikdy nedozví, jak moc jí na něm záleží.