Stál jsem před hlavní bránou univerzity a co chvíli se koukal na hodinky. Bylo tu poměrně mrtvo, ale není divu, když už bylo dvanáct v noci. Studenti budou mít brzy večerku, jestli teda ještě nemají a o půlnoci se v městě také zavírá metro. Doprava je o dost složitější pro člověka, co to tu moc nezná, a nechce utrácet třeba za taxíka.

Já si tenhle čas vybral schválně, protože právě díky tomu, jak málo lidí jsem měl šanci potkat, jsem se nemusel nějak složitě maskovat. Dal jsem si jen roušku a tuším, že i tu si nechám dočasně. Až dorazíme na místo, kam jsem měl v plánu jít, tak ji stejně sundám. Nechtěl jsem se schovávat na svém vlastním rande.

Cuknul jsem sebou, když mi naráz někdo zakryl oči.

„Kdo je to?" uslyšel jsem u svého ucha.

„Počkej, nechej mě chvíli přemýšlet," započal jsem hraně, no dočkal se pouze jemného bouchnutí do ramene a smíchu osoby, co vzápětí sundala své ruce.

Uchichtl jsem se taky a otočil své tělo směrem k jejímu. Ani na chvíli jsem neváhal a obmotal kolem ní své páže, tisknoucí ji na sebe. Jak mi jen chyběla... Měli jsme teď docela dost práce a ona, přestože je výměnný student, který toho nemá tolik, co místní, musela taky občas do školy. Dost často jsem si ji vodil k nám a někdy i přespala, no chyběl mi nějaký čas, kdy jsem s ní mohl být sám. Nechtěl jsem Hobiho pořád vyhazovat z pokoje. Někdy sice odešel sám, ale je to jeho místo stejně jako moje a není to ode mě fér. Z kraje jara byla fakt hrozná kosa na to, abychom se mohli scházet někde venku a na veřejných místech jako je restaurace, kavárny či jiné byla velká pravděpodobnost, že mě někdo odhalí. I kvůli tomu jsme se neviděli až tak často, jak bych si přál.

No teď, když už to i tak pozdě v noci bylo pouze na lehkou bundu, jsem si to hodlal patřičně vychutnat.

„Jasně, že jsem věděl, že jsi to ty," zašeptal jsem škádlivě a dal jí několik spadlých vlasů za ucho.

„Jen aby," píchla mě do tváře, a pak jsme se přivítali krátkým obětím.

„Kam jdeme?" začala se ihned vyptávat, když jsem ji vzal za ruku a vedl k taxíku, kterým jsem tu přijel.

Nejspíš se mi tam už načítala pěkná pálka, no tak nějak jsem počítal s tím, že když tady Lucie je, budu utrácet svoje kapesné o něco víc. Chci jí dopřát. A pak i sobě, takže vlastně nám oběma. Navíc mi dělalo hrozně dobře, co všechno jí můžu koupit. U mého posledního vztahu jsem neuvěřitelně šetřil jen na to, abychom mohli jít na blbou večeři do levné restaurace. Jako trainee, a pak z kraje mé kariéry těch peněz moc nebylo.

Teď jsem si to hodlal vynahradit, a přestože ona mě nikdy o nic nežádá, kupuju a platím sám. Jsem rád, když ji můžu něčím potěšit.

„Už jsi byla na cherry blossom festivalu?" zeptal jsem se a otevřel jí dveře taxíku.

Počkala, než jsem nadiktoval řidiči adresu, kam chci jet, a pak odpověděla: „Ne, ale v kampusu je těch kvetoucích stromů docela dost, neměla jsem potřebu to jít sledovat ještě někde. A spolubydlící říkala, že je to hrozně přelidněné. Na selfie se stromem si musela vystát frontu," zasmála se.

„Přes den je to trochu masakr, ale právě proto spolu jdeme ven tak v noci. Nevadí ti to?"

„Ne, ale asi mě budeš muset nechat do rána u sebe, protože do pěti jsou koleje zavřené," protočila očima.

Jak mi líčila celý ten systém, přišlo mi to úsměvné. Očividně není úplně spokojená s tím, jak jsou tu některé věci udělané, ale já ji naneštěstí nemohl dát nijak zapravdu. Byl jsem na to zkrátka zvyklý. Část střední jsem už strávil ve společnosti, ale barvitě si vzpomínám na ty začátky. Žádné náušnice, barvení vlasů nebo make-up. Pro kluka je to možná okay, teď se maluji, barvím vlasy a mám make-up jen kvůli byznysu, no co to tehdy muselo být pro holky? Ty určitě mají daleko větší potřebu se trochu přikrášlovat. Vysoká je už oproti tomu sranda. Člověk se musí hlásit na kolejích, ale jinak si dělá, co chce.

„Neboj, s tím jsem počítal," přitakal jsem.

Měl jsem to promyšlené trochu jinak, ale to se ona dozví až pak. Chci taky nějaké překvapení, protože překvapovat Lucku mě nikdy neomrzí. A navíc tady, kde jsem na své vlastní půdě, si to můžu dovolit. Vím tu o tom daleko více, než ona a nebudu lhát, když řeknu, že si svým způsobem užívám tuhle nadvládu.

Cesta trvala něco přes půl hodinu. Zaplatil jsem taxíku, který nás vyhodil u vysoké Lotte Tower, protože tu určitě strávíme delší dobu a bude pak lepší zavolat nový.

„Wow, jak je to vysoké?" vylezlo z ní a já se musel pousmát nad tím, jak zakláněla hlavu.

„To přesně nevím, ale je to nejvyšší budova v Jižní Koreji," znovu jsem zapletl naše ruce do sebe, a pak se vydal směrem, kde je schované jezero Seokchon. Oddychl jsem si, že to bylo přesně tak, jak jsem předpokládal. Lidí tu bylo velmi málo a díky kšiltovce, kterou jsem měl na sobě, se mi o obličeje házel stín. Mohl jsem si tak v poklidu sundat masku a věděl jsem, že mě nikdo nepozná. Pravděpodobnost toho, že by se to mohlo stát, je velmi malá.

„Já myslela, že tu jsme kvůli tomu mrakodrapu," podotkla, když jsme se od něj vzdalovali.

„Na ten taky dojde, ale teď jsme tu kvůli tomu selfie se stromem,"

Přešli jsme přes přechod a po pár metrech jsme se ocitli na promenádě kolem jezera. Byly dvě vedle sebe, ale já záměrně vybral to, uprostřed kterého se pyšní Lotte World, který sice byl tak pozdě v noci zavřený, no nádherně nasvětlený.

„Tak selfie se stromem, povídáš," rozhlédla se okolo cesty, kterou lemovaly kvetoucí stromy.

Možná ta fotka nebude až tak kvalitní jako ve dne, no teď si mohla vybrat, který strom jen chtěla. Navíc jsme tu byli skoro sami. V dáli jsem viděl jeden pár, který se taky pomalu loudal, ale taky nemůžu čekat, že bych v tak obrovském městě někdy mohl být sám jako doopravdy.

„Líbí se ti to?" jemně jsem do ní šťouchnul a čekal na reakci. Pořád totiž jen koukala a vůbec nic neříkala.

„Je to nádherné," zavrtěla hlavou, jako by tomu snad nechtěla uvěřit, a pak mi věnovala svůj krásný úsměv.

Ty jsi nádherná.

„To jsem rád. Chceš fotku hned nebo se projdeme?" dal jsem jí na vybranou.

„Pojďme se nejdříve projít, fotka počká," vzala mě kolem pasu, na což jsem neváhal a svou ruku jí přehodil přes ramena.

Opravdu to mělo své kouzlo. Vím, že Lucka na romantiku moc není a připomínám si to při každé chvíli, kdy v hlavě vymýšlím podobné věci. No tohle mi nepřišlo jako příliš velké romantické klišé a tajně jsem doufal, že si to užije stejně, jako já. I když... já bych si asi užil cokoli, stačilo by jen, že by tam byla ona. Jsem skutečně nenáročný.

Obešli jsme jezero, a pak se společně vyfotili na několik způsobů s různým pozadím. Slíbil jsem si, že než odtud odjede, tak všechno vyvolám stejně, jako to pro mě předtím udělala ona. Některé fotky jsem si připevnil na nástěnku a ji si dokonce nechal dát do rámečku, který jsem postavil na noční stolek. Samozřejmě, že jak přijela, tak jsem úplně vypustil z hlavy, že to tam mám, když jsem teď měl její živou verzi. No a zabylo mi pěkně trapně, když to uviděla. Zatvářila se docela zvláštně, překvapeně.

No pak odemkla svůj telefon a ukázala mi naši společnou fotku, kterou měla na tapetě. To mě trochu uklidnilo a přestal jsem se cítit tak blbě. Vím, že před Luckou se stydět nemusím, jenže v této jedné věci jsme přece jen trochu jiní.

Já byl zkrátka ten typ, co si potřeboval věci neustále říkat, dokazovat. Chtěl jsem jí kupovat věci, brát jí na rande, fotit s ní romantické selfie, a pak si je dávat na tapety všech elektronických zařízeních, které vlastním.

Respektuji však to, že ona taková není. Na začátku jsem měl pocit, že jsem zamilovaný do holky, která mi to snad ani neopětuje. Pak jsme si to ale ujasnili. Nemůžu čekat, že mi bude psát zprávy každou hodinu o tom, jak mě miluje a chce mít u sebe. To prostě není ona. No na konci dne, vždycky tam alespoň jedna na dobrou noc je, a i toho miluji tě se dočkám. A to mi přijde nejdůležitější. Možná trošičku jsem ji změnil, protože z kraje toho všeho, co mezi námi bylo, jsem se nedočkal vůbec ničeho a přiznávám, trochu mě to mrzelo. Pak se ale začala snažit a někdy skutečně překonává sama sebe. Už jen to, že se tak snaží, mi dokazuje, co pro ni znamenám.

Bylo půl druhé v noci, když jsme mířili do Lotte věže. Mimoděk jsem si během jízdy výtahem až do nejvyššího vyhlídkového patra vzpomněl, jak jsem v Ostravě přemýšlel právě o tom, že kdyby byla tady, vzal bych ji sem. Tehdy jsme pěšky po schodech stoupali na rozhlednu Ostravské radnice. Přijde mi, že je to hrozně dávno, co jsem v Česku byl. Naráz je všechno jinak.

„To jezero bylo fakt úžasné, jako vystřižené z nějakého filmu. No tady toto to slušně válcuje," vykulila oči a rozešla se blíž ke sklu, za kterým se rozprostíral noční Seoul.

Měli jsme ho teď skutečně jak na dlani, protože tu není absolutně nic vyššího, než je tahle budova. Nejsem velký fanda výšek, takže jsem se k tomu sklu nelepil tolik, jako ona. Naopak jsem jí dal dost prostoru na to, aby si ten výhled užila.

„Je to fakt skvělý, děkuju, že jsi mě tu vzal," ucítil jsem, jak mě bere kolem pasu a tiskne k sobě.

Natočil jsem se k ní čelem a objetí jí opětoval. Město bylo krásné, no její obličej mě v tuto chvíli přitahoval víc.

„To jsem rád," pousmál jsem se a vzápětí pozdvihl obočí, protože mi zcela neplánovaně sundala kšiltovku, co jsem měl na hlavě. Nebyl v naší blízkosti však nikdo další, takže jsem to neřešil.

„Tak mi pověz, jak ti splatím tohle úžasné rande?" ruce přemístila o něco výš a místo kolem pasu, je obmotala kolem mého krku.

„No já bych věděl o spoustě možností, jak mi to splatit," poškádlil jsem ji, a pak se čelem zapřel o její.

„Chm, co by sis jako představoval?" zamumlala.

„Tak pro začátek bys mě mohla políbit, a pak se uvidí," šeptl jsem na zpět a sotva to ze mě vylezlo, rty se něžně přitiskla na mé.

Pootevřel jsem je, aby lépe zapadly do sebe a pomalu jí začal odpovídat. Na zádech mě příjemně zamrazilo, když prsty vyjela až na mou šíji, a pak začala prohrabávat mé vlasy. Miluju, když to dělá.

Chtěl bych v tom pokračovat dál, ale naštěstí jsem byl ještě při smyslech na tolik, aby mi došlo, že tady to nejde. Věnoval jsem jí proto několik malých pusinek před tím, než jsem se úplně odtáhl a vzal její ruce do svých.

Pochopil jsem z jejího počínání, že výhledu už bylo dost. Teď jsem měl v plánu jet na poslední místo, kde to dnes v noci už ukončíme.

Prozíravě jsem zvolil hotel, který byl poblíž, takže cesta taxi trvala nějakých deset minut.

„My nepojedeme k tobě?" zeptala se překvapeně, když jsem jí pomáhal vystoupit z taxíku ven.

Zavřel jsem pak dveře a vedl jí do recepce.

„Ne, chtěl jsem, abychom byli dnes sami. Pokud ti to teda nevadí," odpověděl jsem a musel se pousmát nad jejím výrazem.

Okamžitě jí totiž došlo, s jakým úmyslem jsem tu přišel a já se tím ani nadále nehodlám tajit. Byl jsem bez ní tak dlouho, že mi to přece nikdo nemůže mít za zlé. A ať už se to dnes po tak dlouhé době stane nebo ne, chtěl jsem si prostě užít chvíli, kdy jsme sami dva a nemusíme se bát, že nám někdo vleze do pokoje v blbou chvíli. Byl jsem z toho pár dní zpět docela frustrovaný, proto jsem taky přišel na tento nápad.

Když jsem slečně za recepcí podával svou kartu, ucítil jsem, jak zapletla naše prsty více do sebe. Poděkoval jsem, když mi ji vrátila a rozešel se i s Luckou k výtahu.

„Je fakt, že jsem na to myslela taky," prohodila naráz.

Překvapeně jsem se po ní ohlédl a setkal se pouze s nepatrným úsměvem. Přesně takovým, který vídám jen v určitých chvílích a přiznávám, že jsem ho neviděl už pěkně dlouho.

„Vážně?"

„Uhm," natočila se ke mně, znovu mě objímajíc.

Nevím, jestli se mi to zdá nebo ne, ale dneska je nějak více přítulná. Samozřejmě nejsem proti ani v nejmenším, spíš naopak. No mám strach, abych si na to až moc nezvykl.

„To si jako myslíš, že se mnou hormony necloumají? Že je to jen mužská záležitost?" zatahala mě jemně za kabát, který jsem měl na sobě.

„Nevím, spíš jsem měl strach, ať si to nevyložíš tak, že na tebe nějak tlačím v tomto ohledu. Nevzal jsem tě tu samozřejmě jen za účelem, ať se spolu vyspíme. Chtěl jsem s tebou prostě být sám bez toho, aniž by nás pořád někdo otravoval," pokrčil jsem rameny a na okamžik střelil očima k číslům, která se nad dveřmi výtahu míhala. Bože, ať už jsme tam!

„No," odkašlala si, jemně si hrajíc se zipem.

„Rozhodně bych nepohrdla tím, kdybys zase na chvíli shodil ten svůj nevinný výraz jako posledně,"

Nevím, jestli se mi to zdálo, ale trošku se v obličeji začervenala a já ji jisto jistě následoval. Kousl jsem se do rtu a raději na to nic neodpovídal.

Jako na zavolanou ten výtah konečně s cinknutím zastavil a já se musel opravdu hodně ovládat, abych ji za sebou k tomu pokoji přímo nevláčel. Přišel jsem si ale hrozně nedočkavý. Naráz se to všechno nahromadilo a chtělo ven. Byl jsem jen malý kousek od toho, abych to skutečně ven dostal.

Uslyšel jsem, jak se směje, když jsme oba vpadli do pokoje a sotva jsme je zavřeli, ocitl jsem se zády natisknutými na nich s Luckou v náručí.

Po slepu jsem se snažil nahmatat zdířku, kam přijde zandat karta, ale vzdal jsem to, když mě začala líbat. Karta spadla na zem nebo někam, nemám absolutně tušení. Vzápětí za ní šly i naše kabáty, se kterými jsem jí ochotně pomáhal.

Měli jsme problém se po slepu dostat z malé chodbičky do místnosti, kde byla postel, ale jakmile jsme se tam přiloudali, pořád přitisknutí k sobě na všech částech těla, na kterých to šlo, zjistili jsme, že světlo ani potřeba není. Světlo města pronikalo dovnitř a utvořilo tak v pokoji příjemné přítmí.

Chtěla si hned lehnout, ale zastavil jsem ji, držíce ji za svetr, co měla na sobě.

„Nejdřív oblečení," zašeptal jsem.

Líp totiž jde dolů, když člověk stojí, než leží.

„Pravda," zamumlala a já na malý krůček ustoupil, abych jí dal trochu prostoru.

Kabát jsem měl dole a tričko s kalhotami šlo dolů hladce. Díky tomu, jak rychle jsem tu činnost dokázal provést, jsem měl šanci se podívat na to, jak se svlíká ona.

A přišlo mi, jako bych cítil deja vu. Měl jsem přitom pohledu totiž stejný záchvěv vzrušení, jako když se přede mnou svlékala v hotelu v Londýně, kde jsme se milovali naposledy. Musel jsem se tolik ovládat, abych se jí nezačal dotýkat okamžitě, co odhalila jen kousek své kůže.

Svetr i jeany šly dolů, u trička jsem to nevydržel a sám jí pomohl, jen abych to trošku urychlil. Začínám mít popravdě dost velký strach, jak se naše tempa ze-synchronizují, protože já měl právě teď chuť to udělat rychle a bez čekání. Ona je v tom přesný opak, a tak budu jen doufat, že se nám nějakým způsobem podaří najít alespoň podobnou rychlost.

Když jsme se zbavili jejího trička, přestal jsem se krotit a šel ji konečně ochutnat i jinde, než jsou její ústa. Drobné tělo jsem opět zabalil do náruče a zaradoval se, když naklonila hlavu na stranu přesně tak, aby mi poskytla lepší přístup.

Celá se zachvěla, když jsem se dopracoval ke známému místu. Přesně vím, kde to na ni platí a rozhodně toho dnes v noci hodlám zneužít.

Prsty jsem ji jemně poškrábal na křížích, no pak se vydal nahoru za účelem sundat ten poslední kousek, co zakrývá její horní partie.

Jakmile byla podprsenka dole, znovu se zachvěla.

„Je ti zima?" zrovna jsem se věnoval lalůčku na jejím oušku.

„Trošku," odvětila slabě, trhaně se nadechujíc.

„Tak to abychom tě zahřáli," zvedl jsem svou hlavu a věnoval jí úsměv.

Setkal jsem se pouze s roztouženým přikyvováním. Upírala na mě ty své oči, které mi teď přišly jako otevřená kniha.

Lucka uměla velmi dobře zakrýt své pocity, jenže teď to nešlo. Tohle celé pro mě není jen o spojení těl a neskutečné rozkoši, které nám to může přinést. Vážil jsem si toho, jak se mi dokázala otevřít taky emocionálně. Nechala mě vidět všechno.

Více jsem ji stiskl v náručí, a pak se kolenem zapřel mezi její nohy. Tam totiž byla hrana postele, o kterou jsem se opřel, a pak ji velmi položil do peřin, lehaje si nad ní.

Vychutnával jsem si to, že ji mám teď plně v moci. Znovu jsem rty zaútočil na její krk, nacházeje to místo a tentokrát se mu zcela záměrně věnovat o něco víc. Od něj to byl už jen malý kousek k ňadrům, se kterými jsem si nemohl odpustit se nepomazlit.

Mnou samým prostupoval ten příjemný pocit vzrušení, který se stával intenzivnějším. Napomáhaly mu taky vzdechy, kterých se mi od ní dostalo. Zněly totiž jako ta nejkrásnější hudba pro mé uši. S jejími prsty ve svých vlasech jsem se vrátil zpátky k obličeji, na který jsem ji několikrát políbil, odpoutávajíc tak pozornost od své ruky, která se snažila zbavit těch posledních kousků oblečení, co ještě máme na sobě.

Nemohl jsem ji však rozptýlit úplně, přece jen mi musela s těmi kalhotkami trochu pomoci a minimálně nadzvednou ten svůj rozkošný zadeček, abych je stáhl dolů.

No a když nás nic nedělilo od toho, abychom se milovali, tak jsem to udělal. Spojil jsem nás v jedno tělo a u toho jí neustále šeptal do ouška, jak ji miluju.

**

Na připomenutí jedné slečny :). Už jsem úplně zapomněla, že ho sem mám dát.

Ale je poslední!