„Co tu děláš? Myslel jsem, že jsi zůstala v Ostravě," řekl jsem udýchaně a štěstím bez sebe.

Pořád jsem ji nepouštěl a v dohledné době jsem to neměl v plánu.

Teď mě od ní rozhodně nikdo neodlepí, to ani omylem.

„Zůstala jsem v nemocnici, ale dnes ráno mě pustili, tak jsem přiletěla sem," vzala mou tvář do dlaní tak, jak to mám nejradši.

„Jenom kvůli mně?" šeptl jsem a stále nevěřil, že tu fakt je.

Opřel jsem své čelo o její a blahem se mohl zbláznit. Opravdu se mi to nezdá a je tady.

Ona je tu, kluci jsou tu... potřebuji k životu snad něco víc? Je mi teď naprosto nádherně.

„Hlavně kvůli tobě, ty troubo," uchichtla se tiše.

„Chtěla jsem se rozloučit," dodala pak.

„Děkuju," odpověděl jsem upřímně.

Byl bych takhle setrval delší dobu, protože mi bylo moc dobře, ale začalo mi docházet, že jsou tu i další lidé, kteří čekají. A určitě brzy samou netrpělivostí a zvědavostí prasknou.

„Tak pojď, seznámím tě," pustil jsem ji z objetí, ale svou dlaní si našel cestu k její a naše prsty propletl.

Věnovali jsme si úsměv předtím, než jsem se rozešel ke skupince, která stála opodál.

Musel jsem se zachechtat nad tím, jak vyoraně na nás ostatní hleděli. Teda krom Namjoona, ten samozřejmě věděl, o co se jedná. Sice jsem měla šanci mu prozradit jen něco, ale byl v obraze rozhodně více než zbytek. Ten neměl tušení, že nějaká Lucka existuje a nejspíš pro ně bylo zcela šokující, že jsem si někoho našel. A ten někdo je ještě k tomu všemu cizinka.

Nikdy jsme se o tom nijak zvlášť nebavili, milujeme všechny naše fanoušky, ať už jsou asijského původu nebo ne. No tak nějak tuším, že všichni do jednoho jsme si vždy do budoucna představovali, že budeme chodit s asijskou dívkou. Není to tak, že by se nám jiné nelíbily, ale je to přirozené, protože v tom zkrátka vyrůstáme. Sám jsem ty představy měl, no naráz... figuruje v nich úplně někdo jiný.

„Kluci, tohle je Lucka," představil jsem ji ostatním.

Čekal jsem, až se začnou představovat oni jí, ale pořád nic nepřicházelo. To tím šokem tak oněměli? Začínalo mi být trapně, takže jsem se snažil navázat kontakt s jedním z nich, no všichni do jednoho koukali na ní.

„Hyung, ta je pěkná," vylezlo z JungKooka korejsky a sotva to dořekl, přiletěl mu malý pohlavek od Namjoona.

Povzdychl jsem si nad skvělým entrée a byl v tu chvíli fakt rád, že jim Lucka nerozumí. Pohledem jsem vyhledal její a setkal se jen s pobaveným úsměvem.

„Umí mluvit?" pozdvihla obočí nejprve na mě, no a pak na ně.

„Omlouvám se, já jsem Hoseok, těší mě," Hobi se konečně rozhoupal jako první a po něm to naštěstí šlo docela hladce.

„Taky mě těší, já jsem Lucie. Jimin bydlel u mě a mého táty."

Byl jsem hrozně rád, že to brala tak v pohodě. Nejprve jsem měl trochu strach, že se bude stydět, protože ještě pořád mám na mysli to, co jsem s ní zažil na začátku. Jak těžké bylo si k ní najít cestu. Divím se, že jsem se na to nevykašlal, což by byla hrozná škoda. Přišel bych o tohle všechno.

„Tak fajn, co jít na pokoj a dát si jídlo. Přidáš se?" pustil jsem její ruku a pro změnu ji položil na ramena.

Chtěl jsem tak dát najevo, že si moc přeji, aby šla taky.

„Pokud nebudu překážet," zatvářila se nejistě.

„Jasně, že ne!" vyhrkl Jin dříve, než jsem to stačil říct já.

Povzdychl jsem si a znovu protočil očima, nevím, po kolikáté už. Ocenil jsem, když se rozešli k výtahu s tím, že půjdou napřed, ještě mi sdělujíce číslo apartmá, které máme rezervované.

„Jak dlouho můžeš zůstat?" potřeboval jsem vědět, jak dlouho si jí užiju.

Ještě ráno před soudem jsem mluvil s manažerem a ten řekl, že let do Soulu je rezervován na zítřejší večer. Mám tu tedy ještě necelé dva dny.

„Až dokud neodletíš?" odvětila otázkou a rukama sjela na můj pas, kde je taky nechala.

„Letím zítra večer, máš kde zůstat do rána?" neodolal jsem a chytil mezi prsty jeden dlouhý pramen blond vlasů.

Jemně jsem ho natáhl, a pak zadělal za ucho.

„Chm..." našpulila roztomile rty.

„Copak?" uchichtl jsem se.

„Nemám tu vůbec nic. Odletěla jsem z Ostravy prvním letem. Jediné, co jsem stihla, bylo se osprchovat, převléknout do čistého oblečení a zavolat tátovi, že sem letím."

„Děláš si legraci? Ani žádné oblečení, nic?" vykulil jsem oči, na což ona zavrtěla hlavou.

„Bála jsem se, že tě nestihnu," pokrčila rameny.

„Jsi neuvěřitelná," zavrtěl jsem ohromeně hlavou.

Nemůžu prostě zpracovat fakt, že sedla úplně bez ničeho na letadlo a je tady. Jen s malou kabelkou přes rameno.

„Promiň, nějak jsem nepřemýšlela."

„To nevadí. Zeptáme se, jestli mají ještě nějaký pokoj, a kdyžtak ho na jednu noc koupím. Oblečení... no, něco ti můžu půjčit, pokud se s tím spokojíš," plánoval jsem a setkal se pouze s širokým úsměvem z její strany.

„To zní jako plán," pokývala hlavou.

„Okej, tak jdeme," zavelel jsem.

Naštěstí se jednalo o poměrně drahý hotel a místa tam měli dost. Nechal jsem zarezervovat jeden pokoj, a pak jsme se vydali do apartmá, které měli kluci.

Sotva jsme tam dorazili, vítal nás Taehyung s tím, že jídlo už je objednáno a mělo by tady být do třičtvrtě hodiny. Ani jsem se neptal, co budeme mít, protože mám takový hlad, že bych snědl cokoli. Apartmá bylo skutečně velké a mělo jednu společenskou místnost, do které jsme se usadili.

Zabavili jsme se při čekání na jídle poměrně snadno. Sice jsem je musel hodně brzdit, aby se snažili mluvit anglicky, což se jim moc nelíbilo, no na konec jsem byl vlastně i rád, že díky tomu si s Luckou můžu povídat sám. Hodně se k nám do hovoru přidával Joon, který je v angličtině plynulý snad jak Lucka. Popravdě, když jsem je tak poslouchal, netuším, kdo z nich má lepší přízvuk. Vsadil bych si však na Lucku, protože mluvila hrozně roztomile. I když... ona je celá roztomilá.

„Hyung," zašeptal ke mně JungKook, který seděl z mé druhé strany na gauči.

„Co?" na chvíli jsem přestal dávat pozor na to, co Namjoon říká a začal vnímat jeho.

„Ty s ní chodíš?" zašeptal zase.

„Kookie, nemusíš šeptat, ona nerozumí korejsky," protočil Yoongi očima.

„Je fakt neslušný, že se o ní bavíme, když tu je," okřiknul nás Taehyung káravým tónem, no sám se tomu smál.

„Já... jo, asi chodím," odvětil jsem nejistě na jeho otázku.

„Ty to nevíš určitě?" vyvalil ty své kulaté oči.

„Je to složité, jasný? Dyť ona žije tu a já jinde," namítl jsem.

„Tak ať jede s námi," navrhl Tae.

„To není tak jednoduché. K tomu bych ji určitě nepřesvědčil a i kdyby... nechtěl bych to. Ona má svůj život tady, chodí tu do školy, má tu tátu... A kromě mě nemá sebemenší důvod k tomu, aby to udělala."

„Ale holky přece..." započal Yoongi.

„Holky tady jsou dost jiné od holek v Koreji," nemusel jsem ho ani nechat, aby to dořekl.

Je mi totiž zcela jasné, kam mířil.

„V čem? Je s nimi lepší sex?"

„Kooku!" křiknul Jin, který se celou tu dobu k naší konverzaci nevyjadřoval.

Díky tomu taky přilákal pozornost dalších dvou lidí, kteří byli ponořeni do jiného hovoru.

„Ale nic, můžete pokračovat, jen tu něco řešíme," mávnul jsem rukou a očima vyzval Namjoona, aby Lucku nějak zabavil.

Fakt jsem tohle nechtěl probírat, když sedí vedle mě. Přišlo mi to krajně neslušné, no potřeboval jsem jim to objasnit.

„Sex je super, ale o něm to vždy není, Kookie."

Na to jmenovaný převrátil očima.

„Mentalita je tu prostě jiná. Holky jsou více nezávislé, nenechají se tak ovlivňovat, jak je to u nás doma. Lucka je hrozně silná osobnost sama o sobě. Umí se rozhodovat sama za sebe a jít si za tím, co chce. To mi na ní imponuje."

„To je moc dobře, vypadá fakt fajn," usmál se Jin, a pak bylo naše téma naštěstí opuštěno.

Jakmile přišlo jídlo, tak jsme jedli, pili a klábosili až do večera. Pak jsem se ale zvedl s tím, že jsem poměrně unavený. I když... každému nejspíš došlo, že jsem prostě chtěl být s Luckou sám. Ignoroval jsem veškeré perverzní pohledy a rozloučil se, směřuje do pokoje, který byl o patro výš.

Sice si neuvaříme vlastní večeři a nesníme si ji při svíčkách, ale víno si spolu dát můžeme a romantický večer budu mít kdekoli a za jakýchkoli okolností, jen stačí, když tam bude ona.

***

Vím, že jsem v minulém popisku slibovala peprné scény, ony budou, o tom žádná, ale bohužel se toho dočkáme až další díl (nějak jsem ten rozsah neodhadla).

Co nejdříve se pokusím přidat také Give me love :).