Spokojeně jsem poslouchal mělký dech vedle sebe a kdybych se ještě před pár vteřinami nedíval do jejího obličeje, který byl položený na mém hrudníku a nesetkal se tak s modrýma očima, myslel bych si, že spí.

Leželi jsme takhle nějakou dobu a já se snažil vstřebat všechny ty úžasné pocity. Moment... já je vlastně nechtěl vstřebat, kdyby to šlo, tak prostě chci, aby pořád visely ve vzduchu a já z nich neustále mohl čerpat ten pocit blaženosti, který jsem právě cítil.

„Chceš si zdřímnout? Můžeme jít domů," promluvila naráz.

Její hlas zněl jinak. Možná lehce ochraptěle z toho všeho, co jsme spolu zažili. Ale pořád byl jemný a takový rozněžnělý. Ona celá tak teď působila. Měl jsem pocit, že je z porcelánu. Přišla mi tak křehká.

„Ne, a ty chceš?" pokračoval jsem v hlazení jejího ramene a také ruky.

Nestačilo mi, že na mě z boku téměř leží, chtěl jsem se jí dotýkat víc.

„V pohodě. Můžeme tu ještě chvíli být, ale pak bych si dala sprchu. Mám to seno všude," tiše se uchichtla a já s ní.

To je pravda, sprcha se určitě hodí.

Kdo by to byl řekl, že se to stane zrovna tady. V seníku. A bylo to tak spontánní, že jsem neměl příliš mnoho času nad tím přemýšlet. Možná je to dobře, protože občas po svých myšlenkových pochodech věci až moc hrotím.

„Jsem pro, taky bych si ji dal," odpověděl jsem na to.

„Tak si ji dáme spolu?" pozdvihla se na loktu a z výšky na mě pohlédla.

Přiznávám, že jsem měl problém s ní udržet oční kontakt. Moje oči by pořád uhýbaly níž, protože moc dobře věděly, že je třeba využít šance. Ještě pořád vedle mě ležela úplně nahá a tuším, že co nevidět se mi výhled na její krásná prsa zase schová.

„Dobře, když nepřijde tvůj táta," podotkl jsem.

Pořád jsem ho měl na paměti, protože kdyby jen přišel o chvíli později, mohl nás oba slyšet. A že jsme si tedy s hlasovým projevem opravdu nebrali servítky.

„Chm, jak ho znám, tak se u Romana určitě zdrží. Ti dva se vidí skoro každý den, ale i tak mají o čem drbat," uchichtla se zase.

Ještě chvíli jsme v konverzaci pokračovali, ale později už usoudili, že je čas si dát sprchu. Nebudu popírat, že když jsem z ní vylezl, ozvaly se mé rozbolavělé svaly. To mi taky připomnělo, jak mizernou kondičku tady mám. Několikrát jsem byl sice běhat, ale to mi nenahradí několika-hodinové tréningy tance. A někdy taky posilovnu s Kookem.

Shrnuto a podtrženo... velmi rád jsem se svalil k ní do postele a pokračoval v relaxu, který jsme započali už ve stodole. Čistý, voňavý a v daleko měkčím, jsem spokojeně div nepředl. Hlavně teda proto, že vedle mě ležela i ona. Voňavá úplně stejně, ne-li víc, krásně měkoučká a teploučká... jo to, se tulilo.

„Víš, že je to poprvé, co jsem něco takového dělal ve stodole?" napadlo mě naráz a sám se tomu i zasmál.

„No vidíš to, všechno je jednou poprvé," škádlivě mě píchla do ramene.

„Ty jo?" musel jsem se zeptat.

Chvíli bylo ticho, a jakmile mi to přišlo podezřelé, otočil jsem k ní svou hlavu. Ležela vede, akorát na rozdíl ode mě na boku a jednu svou ruku zapletla do mé. Vůbec bych neměl nic proti, kdyby se ke mně přisunula blíž, protože takhle mezi námi pořád bylo místo. Očividně ale má ráda trochu prostoru a já ji nechtěl nějak tlačit.

„Jo, jednou jo," zatvářila se pobaveně, když jsem vykulil oči.

To by mě teda nenapadlo. A přiznávám, že jsem začínal být hodně zvědavý.

„A řekneš mi o tom víc?" nedalo mi.

„No, bylo to moje poprvé. A bylo to... zajímavé," vypadalo to, jakože pro to nemůže najít správná slova.

„Jak to? Teda, mluvit o tom nemusíš, jestli nechceš," zvědavost mě sice přemohla, ale měl jsem tendence jí dát dost prostoru na to, aby vycouvala a prostě to téma nechala být.

„V pohodě, je to už dávno," odkašlala si.

„Měla jsem šestnáct a on byl o dost starší, brigádničil u nás v létě. Byla jsem do něj totálně zblbá," zavrtěla hlavou nejspíš nad tím, jaké měla smýšlení předtím, a jaké teď.

„Lituješ toho?" měl jsem z ní ten pocit.

„Vlastně... ani ne. Sice jsem pak byla zklamaná, když léto skončilo a on odjel. Víc jsme se pak už neviděli. No byla to pěkná letní láska. A tehdy jsem zkrátka cítila, že to chci udělat," pokrčila rameny zamyšleně.

„Ale co si budeme povídat, růžové to napoprvé rozhodně nebylo. Říkala jsem si pak, co na tom každý má," se smíchem stočila oči ke stropu.

Je fakt, že v tomhle jsem vcelku vděčný za to, že jsem kluk. Mohl jsem se bát maximálně toho, že se před holkou ztrapním, když nebudu vědět co, a jak. No žádných nepříjemných pocitů a bolesti jsem se bát nemusel.

„Tak snad jsme tomu místu trochu spravili skóre," snažil jsem se říct povzbudivě.

„To si teda piš," znovu na mě utkvěl její modrý pohled.

Popravdě nemám nejmenší tušení, co byl tohle za stav. Bylo mi ale opravdu krásně. Jako bych snad více ve svém životě ani nepotřeboval. Trochu mi vrtalo hlavou, jestli to je zkrátka jen tím pěkným zážitkem, který jsem s ní mohl sdílet, anebo mi dělalo tak dobře jen to, že jsem s ní mohl takhle ležet?

Dostávala se mi pod kůži a nejspíš o tom neměla ani tušení. Nechtěl jsem si připouštět špatné myšlenky na to, že ona to možná nemá stejně. Ne, nechtěl jsem se tím vůbec trápit. Raději nemyslet na to, co bude.

„Copak?" pozdvihl jsem nechápavě obočí, když jsem se probral ze svého transu a všiml si, jak mě zaujatě sleduje.

„Chm... jsi fakt pěkný, víš to?" neuhnula pohledem.

Aniž bych to ovlivnil, zacítil jsem v obličeji horkost. Nebudu popírat, že jsem chvály na svůj fyzický zjev nikdy neslyšel. Ale zaprvé mi to nikdo neřekl takhle zblízka z očí do očí, no a zadruhé... ona nebyla jen tak nějaká holka. Ona nebyla můj fanoušek. Proto to mělo daleko větší význam.

No, a tak rudnu.

„Určitě jo, no i tak jsem tě očividně dostala do rozpaků," tiše se uchichtla, a pak něžně vzala mou bradu mezi prsty.

Mlčky a zcela bez hnutí jsem sledoval, jak se nade mě naklání. Její oči mě zcela uhranuly. Neměl jsem sílu vzdorovat jejímu pohledu a vlastně mi i došlo, že ani nechci. Klidně se nechám takhle podmanit.

„Ty by mě pěkně rozcupovaly, kdyby věděly v jakém tě teď mám rozpoložení," poznal jsem, že naráží na fanoušky.

Když se jemně zakousla do svého rtu, přesunul jsem tam taky svůj pohled a už to pro změnu nebyly modré oči, co mě měly v moci. Odolával jsem tomu, abych se nahnul dopředu a znovu ochutnal jejich chuť. Místo toho jsem jen na sucho polknul.

Napětí ve mně mě div neškvařilo, už jsem to nadále nemohl snášet.

„Tak jim to neřekneme," vyšlo ze mě, ani snad nevím jak.

Jako odpověď mi bylo znovu její sladké zachichotání a tentokrát nebyla sama. Zasmál jsem se taky, a aniž bych ztrácel čas, svalil jsem ji na záda zpátky do voňavé peřiny.

Svádět se nechám rád, ale asi je na čase, abych jí svůj submisivní postoj zase rozmluvil.

***

Jsem zpátky!

Dala jsem si ale na čas, že? Doufám, že jste na mě a mé příběhy ještě nezapomněli. Je mi líto, že jsem to nechala stát tak dlouho, ale zkrátka jsem potřebovala nějaký ten čas mimo. Strávila jsem fakt super léto - trochu pracovní, trochu dovolenkové a čerpala síly na to, abych se znovu mohla vrátit sem v plné parádě.

Nevím sice, jak to bude s nějakými novými příběhy, ale jsem minimálně připravená k tomu vám tu dávat to, co už mám připravené. 

A tak se ptám, je tu ještě někdo? :)