„Lucko, kdyby začalo pršet, běžte s Jiminem přikrýt to seno, jo? Vrátím se k večeru," slyšel jsem mluvit Eda v kuchyni.

„Jasně," ozvala se ona vedle mě.

Sledovali jsme televizi – teda, ona možná i věděla, co se v tom filmu děje, ale já neměl tušení, protože česky fakt nerozumím.

Chvíli šlo slyšet, jak něco štrachá, a pak klaply vchodové dveře. A tak jsme zase po nějaké době osaměli. Uběhly dva dny od našeho výletu do Ostravy. Hrozně jsem odolával nutkání zavolat do Koreje, abych si s někým mohl promluvit. Snažil jsem se, protože to bylo pro mou vlastní bezpečnost. Nevím ale, jak dlouho to ještě vydržím.

„Co je, jsi nějaký zamlklý," prohodila po chvíli.

„Nevím," pokrčil jsem rameny.

Co bych měl jako říct? Mám tě v hlavě a jsem zmatený jako lesní včela... netuším, co by mi na to odpověděla.

„Co kdybys mi ukázal ještě nějaké to vaše video!" vyletěla na nohy a docela mě tak polekala.

„Teď? Proč?" zpanikařil jsem.

Po tom, co jsem jí ukázal ty dvě písničky, už jsme se o tom nebavili. Docela se mi ulevilo. Sám nevím, proč jsem se cítil tak nejistý ohledně toho všeho. Měl bych přece být pyšný na to, že dělám, co dělám, a že jsem toho všeho dosáhl. Jenže ona je tak jiná a bojím se, co na to řekne. Z nějakého neznámého důvodu mi hrozně záleželo na tom, co si myslí.

„Ale jo, jsem zvědavá a slíbil jsi to!" za chvíli byla pryč a nestihl jsem si ani rozmyslet, co jí teda pustím, když se přihnala zpátky i se svým laptopem.

„Dělej," strčila do mě a počítač mi složila na kolena.

Zhluboka jsem se nadechl a vzápětí vydechl, nejspíš ve snaze uvolnit přebytečné napětí spolu se vzduchem.

Nenapadalo mě vůbec nic, a tak jsem tam naťukal Blood, Sweat and Tears, no zvolil raději live verzi. Zvětšil jsem to na celou obrazovku a video pustil.

Nechtěl jsem se na sebe a ostatní koukat, ale moje oči mě neposlouchaly. Sledoval jsem, jak se tam natřásáme v kostýmech a doslova zrudnul po kořínky svých vlasů, jakmile mi tam vykouklo to známé rameno. Z toho si JungKook dělal nemálo legraci. Fanynky to žerou, jenže co na to Lucka? Ta bez hnutí hleděla před sebe od samého začátku až po úplný konec.

„No do háje, to bylo drsný!" vykulila své modré oči.

Vypadala opravdu srandovně, což mi mimoděk přivodilo úsměv na tvář.

„Líbilo se ti to?" odkašlal jsem si.

„Jasně! Ale povím ti teda... je to pěkně, hm... asi z toho fanynky dost vlhnou," vylezlo z ní.

Na to jsem teda vykulil oči já a vzápětí jsme se oba řezali smíchy.

„Tos teď neřekla," znovu jsem se začervenal.

Jasně, že tahle choreografie má docela grády. Nechci ji urazit a říct, že je sexistická, protože to slovo mám zafixované jako negativní a nehodí se mi tam. Vyzývavá? Nevím, prostě pro to nenacházím ten správný výraz, ale zkrátka to holky přivádí do varu.

„Ale je to fat dobré, líbí se mi to. Někdy bys to mohl zatančit, ať to vidím v reálu," navrhla, na což jsem vehementně začal vrtět hlavou.

To v žádném případě, k tomu mě teda nedonutí.

Chvíli jsme se koukali na nějaká další videa, ale pak jsme notebook opět zaklapli a věnovali se spíše televizi. Jak jsem se již zmiňoval, nerozuměl jsem tomu, ale nějak extra mě to nežralo. Užíval jsem si, že můžu jen relaxovat a nic nedělat.

„Chmmm..." protáhla a než jsem se nadál, svou hlavu mi uložila do klína.

Zdá se mi to, nebo ona samotná po té noci, co jsme se tak nehorázně opili, ztratila zábrany? Nechci říct, že by si ke mně dovolovala příliš, já s tím neměl nejmenší problém, no byl jsem překvapený.

„Víš co, ještě včera mi nebylo dobře. Musela jsem se před tátou hrozně přemáhat, aby to nepoznal," uchichtla se a zavřela oči, když jsem ji jemně pošimral na krku.

Srandovně se zavrtěla, a pak zasyčela na znamení, ať to nedělám. Očividně tam je lechtivá.

„Mně už špatně nebylo, no to první ráno... měl jsem žaludek pěkně na vodě," přiznal jsem taky s úsměvem.

„Tak to snad ani nepotřebuje komentář."

Sledoval jsem, jak se uvelebila a natáhla své nohy na pohovce. Já ty své taky více uvolnil, abych do nich brzy nedostal křeč.

„Ale líbilo se mi to, mohli bychom to zopakovat, než odjedeš," dodala, a i se zavřenýma očima se pousmála.

Jo, taky bych si to klidně zopakoval.

Nahlas jsem to však neřekl a místo toho jsem ji samovolně začal hladit ve vlasech. Měla je tak hebké.

Překvapeně otevřela oči, ale pak se uculila, nejspíš tak dávajíc najevo, že jí to nevadí. Já si rozhodne nestěžoval, nejradši bych se jí tak dotýkal pořád a dokola.

„Ty, Jimine..." nakousla a já k ní shlédl, dávaje jí najevo, ať mluví.

„Nahoď nějaký ten výraz, cos měl tam," zatvářila se lišácky.

„Cože?" veškeré mé pohyby ustaly.

„Zatvař se tak sexy, jako v tom videu, chtěla bych to vidět," našpulila roztomile rty.

„Já ti rozuměl, ale to fakt neudělám," odmítl jsem.

„Proč ne? Určitě to musíš mít natrénované, no ták!" protáhla.

„Ne, fakt ne," nevím už pokolikáté dnes jsem začal ve svých tvářích růžovět.

Pěkně mě dostávala do rozpaků. Možná schválně, možná ne, kdo ví?

„Ale dělej..." protáhla zase.

Nevěděl jsem, jak se z toho vykroutit, ale nejspíš se na mě usmálo štěstí, protože vzápětí se ozvalo bubnování kapek na parapet.

„Do prdele, to seno!" vystřelila ona na nohy.

Já ji následoval a byl rád, že konverzace na toto téma byla ukončena. Hrozně jsem se totiž styděl.

Oba dva jsme vyběhli ven přímo vstříc tomu lijáku, který se během několika málo vteřin rozpoutal. Sotva jsem si stihl obout boty, ani na nějakou pláštěnku nebo alespoň mikinu nezbyl čas.

Vběhli jsme do stodoly, kde byly připravené plachty. Pobral jsem nějaké, ostatní pobrala ona a spolu jsme běželi dozadu na louku.

„Začni to přikrývat, já schovám koně!" křikla do poryvu větru.

Naštěstí dost hlasitě, takže jsem měl šanci ji slyšet. Nevšímal jsem si, jak odvádí zvířata do stodoly a raději se věnoval své vlastní práci. Šlo mi to blbě. Bylo tu celkem pět kupek se senem a já sotva zadělával tu druhou, když se ona vrátila a začala mi pomáhat.

Byl jsem mokrý až na kost a vlasy se mi lepily na čelo. Několikrát i zabouřilo, takže se nejspíš nejednalo o nějakou přechodnou průtrž mračen, nýbrž o pěknou bouřku. Pomalu jsem přes ty kapky neviděl, když mě chytila za ruku a začala někam vláčet.

Poslední kupka sena byla daleko a jakmile jsme přikryli i ji, bylo pro nás výhodnější se schovat pod nejbližší jabloň než běžet zpátky k domu. Strom byl opravdu mohutný a skrz jeho listy většina kapek nepronikla. I když... oba jsme byli mokří tak, že nějakou tu vodu navíc bychom určitě snesli.

Udýchaně jsme pod něj doběhli a já si otřel alespoň tvář. Chvíli mi trvalo, než se můj dech uklidnil a já pak byl schopný se zaměřit na mokrou osobu před sebou. Vlasy, které předtím měla v šišatém drdolu jí volně splývaly. Nejspíš během celé té akce ztratila gumičku.

Vypadala právě teď opravdu kouzelně. S těmi mokrými vlasy, broskvovou tváří a očima, které mi připomínaly Tichý oceán.

Už jsem nad tím znovu nepřemýšlel. Bylo mi jedno, co bude pak, protože jsem věděl, že toho litovat nebudu. Možná zapůsobila síla okamžiku, možná ne, ale pevně jsem ji popadl do náruče a než se stihla vzpamatovat, své rty jsem opřel o ty její.

Nesnažil jsem se o něžný polibek, protože moje nervy povolily. Neměl jsem čas ji připravit na to, co přijde, prostě jsem to na ní vybalil. Hluboce jsem ji políbil, odhaluje tak veškeré touhy, které ve mně přetrvávaly.

A ona odpověděla.

Více jsem její tělo natlačil na kmen stromu a sám se opřel o ní. Potřeboval jsem ji cítit tak blízko. Bál jsem se, že když nebudu, tak se zblázním. Zešílím.

I když... já už možná bláznivý byl. Blaho mi však zatemnilo mysl, když jsem ucítil její ruce ve svých vlasech, a vzápětí taky jazyk, který se rozhodl tancovat s tím mým.

Je to jasné.

Jsem blázen.

Ale do Lucky.

***

Tak Jimin do toho praštil, co vy na to?

Ke své extrémně bídné aktivitě - já jsem zkrátka momentálně bez motivace a bez nálady. Nemůžu se přinutit vůbec k ničemu a bojím se, že minimálně do konce června se to nezlepší. Pak by to (doufám) mělo být zase okay a budu přidávat díly více pravidelně.

Doufám, že to chápete :)

Andy