Ayuka se zase hrabala v koši. Už zase jí tam hodili věci. "Proč mi to dělají? !" Brečela drobná hnědovláska a vytahovala školní uniformu. Když z ní sundala odpadky šla se převléknout a schovat se za školu. Vždycky jí něco provedly a pak jí ještě vzaly jídlo a zmlátily.

Ayuka se posadila do stínu a rozdelala si svačinu.  Bylo jí líto, že všichni mají prátele a ona jen partu holek co ji šikanuje. Z jejího přemýšlení ji vytrhl otravný hlas. " Ty sis myslela že nám utečeš?!" Stála tam Hiro a její parta holek. Ayuka zalapala po dechu.  Ne Hiru fakt nechtěla potkat.

*Třetí rána.* počítala si v duchu. Hiro ji dávala dost sežrat,  že jí nedonesla svou svačinu.  " Hiro to už by stačilo! " přiběhl jakoby od nikud bílovlasý kluk. Byl to Kiriga Seiko.  Zvaný taky bílý anděl.  Byl známý svou laskavostí a nikdo se s ním prát nechťel.

Hiro a její parta holek utekly. " Jsi v pohodě? " Zeptal se a podal jí ruku. Ayuka jeho ruku bez váhání přijala a postavila se.  " Nechceš si tu sníst svačinu se mnou??" Navrhl najednou Kiriga.  Ayuka kývla a přemístila pohled ke své svačině, nebo tomu co z ní zbylo. Kiriga si všiml jejího pohledu a usmál se. " Jestli chceš dám ti kousek své svačiny. " Ayuka se dál dívala na pozůstatky svého jídla. A v tu ránu jí zakručelo v břiše. " Budu to brát jako ano. " Usmál se znovu a posadil se na zem.

Takhle to pokračovalo už měsíc.  Ayuce sice Hiro pokoj nedala, ale Kiriga jí vždycky pomohl. Sedávali každý den a jedli spolu oběd. Něco se mezi nimi utvořilo. Že by láska? Jednoho dne zase společně sedeli za školou a povídali si.  Ayuka pevně svírala skládací nožík, který si začala nosit jako talisman v kapse. Společně trávili vždycky hodinu kolem oběda a dělali ruzné věci. Kiriga ji dokonce učil vyřezávat.

Ayuka se podívala na Kirigu.  Tak neskutecne se jí líbil.  On jenom pozoroval nebe. Ayuka se přisunula k Kirigovi blíž. Jejich hlavy byli kousíček od sebe a pak ona udelala něco co by normálně asi neudělala.  Políbila ho. (Jak nečekané) A on udělal něco ještě nečekanejšího. Odtáhl se.

" Sorry Ayuko, ale neberu tě jako holku na vztah. Jen jako mladší sestru, co mám chránit.  Vždycky se mi líbila Hiro. " řekl a vstal.  " Myslím že bychom se měli přestat scházet. "

Ayuka seděla s otevřenou pusou.  Jediný člověk se kterým se citila dobře.  A její láska.  Jí řekl že by se měli přestat scházet.  V zápalu vsteku vytáhla nožík a bodla ho do zad. Poslouchala hlas ve své hlavě. Ten hlas jí říkal: " Zabij ho!"

Zakrvácená Ayuka se sesunula vedle mrtvého těla Kirigy. " C-co jsem to udělala? !" Vyjekla a podivala se na jeho překvapenou tvář.  " Já tě miluju!" Zavolala a políbila jeho studené tělo. " Počkej si na mě!" Vykřikla a zabodla do sebe nůž.  Shroutila se s úsměvem na tváři na jeho mrtvé tělo.  Zemřela s pocitem, že budou navždy spolu.

Tak pustila jsem se do trochu náročnějšího příběhu. Je to pokus o jednorázovku. Ale jak se znám tak s toho udělám knihu s tisícem kapitol :). Takže tuhle jednorazovku bych chtěla věnovat své "rivalce" jménem Nellieta . A na obrazku máte Kirigu.

~Nyanelle - chan