O 3 měsíce dříve...

,,Kenno!" křikla jsem a snažila se přehlušit ostatní návštěvníky moře, ,,sem!"

Kenna se naklonila na stranu, aby se vyhla Zickovi, který se ohmátl pro balón v jejích rukou.

,,Chytej!" zapištěla, když odhodila kluzký balón co nejblíž ke mně a Zick ji stáhl pod vodu.
Dlouhé, blonďaté vlasy Kenny se ztratily a její pištění bylo také okamžitě uťato.

Balón proletěl nad hlavami několika lidí, včetně mých pár kamarádů, kteří se ho snažili také chytit.
Byly to holky proti klukům - stará, dobrá klasika.
Chytla jsem červený balón, málem mi vyletěl z ruk.

,,Mám ho!" vykřikla jsem radostí, spíše zbytečně.
To už ale proti mně běžela mohutná postava - Cayn.
Byl jenom kousek ode mě, když řekl: ,,Dej mi ho." Zkusil laškovně.

Byl o dvě hlavy vyšší než já a o tělu nemohla být mluva. Hnědé vlasy se mu kroutily a odkapávala z nich voda.
Plavky mu rýsovaly boky, stejně jako mně.

,,Tak si pro něj pojď," odbyla jsem jej a rozběhla se na opačnou stranu od něj.

Voda cákala okolo mě a já se pouze snažila vyhýbat lidem a dámám, které plavaly s hlavou nad vodou.
Držela jsem balón v rukou tak pevně, jak jsem dokázala.

Černé vlasy po ramena jsem už měla promočené a mé krátké nohy se ani zdaleka nemohly vyrovnat těm Caynovým.

Vyběhla jsem na břeh a ještě chvíli běžela po mokrém písku. Cayn byl čím dál tím blíž a já se rozhodla zachránit míč tím, že jsem ho odhodila na Blair, která byla nejblíž - na kraji břehu.

Cayn ale běžel dál, i když už jsem míč neměla u sebe.
A já mu utíkala dál rychlostí větru, již po suchém písku, za dřevěné chatky, které byly na pláži.

V té době bylo vše na svém místě.
Měla jsem vše.
Své přátele, svou mysl, svou vůli.
Všechno bylo dokonalé, život jako z pohádky.

,,Mám tě," vydechl Cayn a prudce mě přitiskl na dřevěnou chatku. Hrudník se mu rychle zvedal proti mému, jak byl udýchaný.

A přesto neváhal a přitiskl své slaně mokré rty na mé. Chytl mě kolem pasu a já mu obmotala ruce kolem krku.
Tak jako mnohokrát předtím, ale věřte, že pokaždé to bylo úžasné.
Vzrušující. Napínavé.

,,Přece jen umíš být hodná holka," uchechtl se mezi polibky.
Nic jsem mu na to neřekla, jen opětovala gesto, které udělal předtím.

Jak dlouho jsme byli spolu?
Mohl to být skoro již půlrok.
Já milovala jeho a on miloval mě.

Odtáhla jsem se od něj, i když jsem chtěla více.
,,Cayne," usmála jsem se výmluvně, ,,jsou tu lidé."
,,Minule ti to nevadilo, Im."

Plácla jsem ho dlaní do prsního svalu, nic moc platné.
,,To od tebe nebylo hezké."

Usmál se a zadíval se tmavýma očima do mých zelených.
Měla jsem je po tátovi, byla jsem na ně hrdá, byly totiž má tajná zbraň.

,,Umím hezčí věci, ale ne tady," zkusila jsem opět laškovně a můj pohled ho přikoval k zemi.
Zase jednou v životě jsem si připadala mocná.

Nikdy jsem se ničeho nebála.
Byla jsem sebevědomá a spoustu věcí jsem si dokázala prosadit.
Nenechala jsem se jen tak srazit k zemi.
Ničím.

Tak moc jsem se nad tím zamyslela, že jsem si ani nevšimla, jak se Cayn spiklenecky usmál.
Jen jsem stihla vyjeknout, než si mě přehodil přes rameno.

,,Dej mě dolů!"

,,Moc se mi nechce," zasmál se hrdelním hlasem se a rozešel se k moři.

,,Cayne!" vykřikla jsem jeho jméno, když mi docvakl jeho plán, ,,dej mě dolů!"

Napůl jsem se smála a křičela.
Ale byla jsem to já.

Byla jsem tu.
I když jsem v ten okamžik možná nestála nohama na zemi.

Když byl Cayn po pás ve vodě, přehodil si mě a vyhodil do vzduchu.
Do vln, do slaného moře, které mělo svou duši, svou vlastní moc, kterou nemohl nikdo zastavit ani ovlivnit.

Moře nemělo pravidla.
Nemělo zábrany.

A já se brzy měla stát mořem.
Divokým, nebezpečným mořem.