„Tákže," protáhne Patrícia dlouze a chopí se papírů prve pohozených na stole, „kohopak tu dnes máme?"

Páťa✨, která tentokrát sedí vedle své sestry, zvedne pohled od růžového deníčku a zvědavě si jejich prvního zákazníka prohlédne. „Tato dívka si říká Annaeli2 a má na svědomí knížku Poslání koruny, kterou si dnes vezmeme do parády. Hlavní postavou je slečna Destiny Evansová, šlechtična a bývalá přítelkyně nejmladšího královského syna. Je to právě to slovíčko bývalá, co Destiny tolik trápí. Pro princeznovskou korunku je odhodlaná jít přes mrtvoly a když jí Jeho Výsost dá po čtyři roky trvajícím vztahu kopačky, zhroutí se jí svět, který dlouhá léta budovala. Naštěstí není Destiny z těch, co po první prohře utečou s pláčem a je připravená získat svého kluka zpět."

Patrícia přikývne a i ona teď hledí do neproniknutelné tváře naproti sedící autorky. „Mám k tomu napsané velké množství poznámek, ale hádám, že začátek nechám na tobě."

Obličej její sestry se rozzáří. „Tak dobře. Obálku, anotaci a název shrneme jedním vrzem, protože zde skutečně nemám, co bych vytkla. Obálka je jednoduchá a připadá mi, že sedí jak příběhu, tak autorce. Anotace je krátká a výstižná a-"

„Tam musím ocenit, že autorka využila přítomného času a jeho schopnosti podat intenzivnější zážitek," podotkne Patrícia okamžitě a uzme tak slovo pro sebe. Náležitě ignoruje vzdorovitě nafouknuté tváře své sestry i její poznámku o tom, že když jí přenechá slovo, měla by jí ho i chvilku nechat. Místo toho zlehka nakrabatí obočí, až se jí mezi ním vytvoří úzká vráska. „Co by měl vědět každý, je, že knize jednoznačně dominují popisy. Stejně jako dokáží ohromit, umějí čtenáře i pořádně otrávit a to i přestože jsou po většinu času neuvěřitelně propracované a srší jedinečnými přirovnáními. Hlavně při prvním čtení mi připomínaly rozbouřené moře, které mnou házelo ze strany na stranu a v dohledu mnohdy nebyla žádná akce nebo přímá řeč, která by mě ukotvila na místě. Takže s těmi opatrně. Tvé popisovací umění nesporně patří mezi klady, ale čeho je moc, toho je moc."

Páťa✨ se na chvilku přestane kabonit. „Když už jsi jí to vysvětlila tak přeneseně, mohla bys jí přečíst i další ze svých poznámek." Vesele na Annaeli2 zamrká. „Poznamenala si, že máš velmi pěkné metafory. No jen si poslechněte tuhle!

Splétala okolo sebe složitou síť a jak vlákna přibývala, zřejmě si nevšimla, že se také tenčí. A nakonec se protrhla a celá se snesla k zemi.

Ale jak již bylo řečeno, Destiny nebyla ten typ, jenž se po prvním velkém neúspěchu vzdá. Místo, které se uvolnilo, přímo lákalo k vystavění nové a tentokrát zcela bezchybné sítě – sítě, jejíž první zárodek měl vzniknout právě dnes večer.

Já sice na gramatické a literární záležitosti příliš nejsem, ale tohle je senzační."

„Jen se zas tolik neraduj," zpraží ji Patrícia pohledem. „Tímto jsi totiž vyplýtvala mé poslední plus, které jsem si schovávala na konec. Ale prosím, pověz nám, jak hodnotíš postavy."

Páťa✨ se zatváří lehce nakvašeně, ale pak posmutní. „Tady budu vyčítat. S Destiny jsem po většinu knihy nedokázala sympatizovat. Připadala mi ve všem dokonalá, vycházelo jí vesměs vše, nač sáhla, a z každého trapasu dokázala bravurně vybruslit. Vím, že v knize popisuješ její dřívější vývoj – že si musela na své postavení u dvoru zvykat a překonávat nejrůznější příkoří. Jenže všechno to se stalo ještě před začátkem knihy, kde už je naše Destiny bezchybná. Prosím, nechápej mě špatně, tvá postava má do Mary Sue daleko, protože má špatné vlastnosti, jako je například pýcha a přehnaná ambicióznost, jenže tyto vlastnosti, ač běžně chápané za nevyhovující, jí jsou ve vysokých kruzích spíše ku prospěchu. Budí to dojem, že je nadlidská bytost a s tou se špatně sympatizuje, protože žádnou takovou neznám."

Pak ale varovně zvedne prst. „Přesně takhle jsem ji chápala až do sedmé kapitoly, která obrátila můj původní názor vzhůru nohama. Samozřejmě mě to přivedlo k otázce Proč? V čem byla ta kapitola jiná než ostatní?" Pousměje se a upije trochu pomerančového džusu. „Odpovědí je pojem, který se hodně používá na americké spisovatelské scéně. Inciting incident volně přeložený jako podněcující událost."

Patrícia zaujatě povytáhne obočí. „Tak o tom jsem nikdy neslyšela, povídej."

„Tak aspoň něčím tě překvapím. V Americe a obecně ve světě se často předpokládá, že většina knih je poháněna soubojem mezi touhou a strachem a, věřte tomu nebo ne, příběh Destiny tomu přímo odpovídá. Tato dívka zoufale touží po princi a zároveň je nucena držet se zpátky, protože jakýkoliv špatný krok by ji nadosmrti odepsal. Balancuje tak na nepříliš vyvážených vahách. A pak přijde inciting incident, událost, která do Destiny strčí a celé váhy převáží. Postava se tak ocitne mimo svou komfortní zónu a musí se rychle zorientovat. Většinou taky v tuto chvíli udělá nejvíc špatných rozhodnutí. Odehrává se kolem první desetiny celé knihy."

Na chvilku se odmlčí, aby si utřídila myšlenky. „V případě Annaeli2 se objevil v sedmé kapitole, kde dívce konečně rupnou nervy a my ji spatříme z úplně jiného pohledu. Protože je to ovšem zatím kapitola poslední, nemůžu říct, jak se s tím Destiny popasuje. Tohle zjištění mi hodně pomohlo, když jsem celou knížku četla znovu. Destiny mi byla sympatičtější, protože jsem věděla, že není bezchybná a její téměř dokonalé chování se dalo omluvit tím, že se ještě stále nacházela v situacích, na které byla zvyklá. Má rada pro příště tedy zní: Postrč svou postavu z komfortní zóny dřív. Vytvoří to sympatie mezi čtenářem a postavou a celou knihu to nakopne."

Patrícia pochvalně zamručí. „To bylo hodně obsáhlé. Moje výtky teď budou znít úplně zbytečně."

Na to Páťa✨ jen zavrtí hlavou a pohybem ruky ji pobídne, aby pokračovala.

„Z gramatiky nemám téměř co vytknout. Jen si dávej si pozor na ji/jí a na to, že slovo nejenže se dá psát i rozděleně, ale bez čárky. Takže možné je nejenže, nejenomže i nejen že, ale žádné nejen, že! Další problém máš se spojkou jako. Pokud jako neuvádí větu, čárka se tam nepíše. Kupříkladu Byla malá jako já. Ale: Byla malá, jako jsem já. I já jsem s tím dříve trochu bojovala, ale stačí se zeptat, jestli ve větě po něm následuje sloveso a člověku to hned dojde. Podobně je na tom i spojka než."

Páťa✨ přikývne a odškrtne si ze seznamu další položku. „Já mám pro tebe zase něco delšího. Prosím, přestaň svým čtenářům podsouvat, jaká tvá postava je. Zde se opravdu hodí ono slavné rčení show, not tell! Neříkej nám, že je tvá postava laskavá. Ukaž nám, jak se vždycky zastaví, aby pohladila psa, jak pokaždé zamává dítěti v kočárku nebo jak se i v té největší hádce zastane kohokoliv, kdo je v neprávu. Podsuň nám indicie a nechej nás, abychom to zjistili sami. Dá to tvojí knížce úplně nový rozměr."

„A já mám zase trochu chvály," chopí se slova znovu Patrícia. „Jakožto hudebně nadaná osoba dovedu ocenit melodické délky tvých vět. Možná si to ani sama neuvědomuješ, ale tvé psaní se čte velmi pěkně nahlas, pokud si odmyslíme občasné problémy se slovosledem, na které jsem chtěla upozornit za chvilku. Není to nic hrozného, jen občas je to trochu rozdrkotané a horší na srozumění. Zkus si po sobě kapitolu vždy přečíst nahlas, zabiješ tím hned několik much najednou: všimneš si většiny gramatických chyb, uvědomíš si, jak krásně zvukomalebné máš věty a spravíš i většinu rozbitého slovosledu." Pak se otočí na Páťu✨. „Máš ještě něco, co bys chtěla dodat?"

Páťa✨ přikývne a zazubí se. „Věděla jsem, že tohohle si Paty ani nevšimne, ale já prostě musím ocenit toho plyšového medvídka v poslední kapitole. Jinak je to ode mě vše." Odškrtne si poslední bod ze seznamu a zaklapne svůj deník. „Což znamená, že se můžeme vrhnout na..." nechá větu nedokončenou a významně zamrká na Patrícii, která si teatrálně povzdychne.

„...závěrečné shrnutí. Chce po mně, abychom se navzájem doplňovaly. Chápeš moje muka?" dodá směrem k Annaeli2 , která se pobaveně ušklíbne.

„Ani mi o tom neříkej, taky mě to brzy čeká."

„To je milé," pousměje se Páťa✨ a lehce strčí do své sestry. „Sourozenci jsou fajn, pokud to není taková nabručená dýně jako tady Patrícia."

„Říká přeslazená cukrová vata," vrátí úder Patrícia a pocuchá Pátě✨ vlasy. „Přestaňme se ale hádat. Dříve, než naše sezení kompletně uzavřeme, ráda bych tady Annaeli2 požádala, aby nám o sobě něco řekla. Kromě toho, že jsi spisovatelka a vášnivá čtenářka se zálibou v Anně Boleynové a akvabelách, což je dle mého neskutečně zajímavý sport. Co dělá z tebe tebe?"

Annaeli2 se pousměje. „Asi bych mohla trochu klasicky odpovědět, že čtení a psaní, ale obojí už bylo zmíněno. Myslím si, že mnou mě dělají překážky a strasti v životě a způsob, jakým se s nimi vypořádávám."

,,To je moc hezká myšlenka. Musím si ji zapamatovat, abych zněla chytře, až se mě někdo zeptá na něco podobného. A teď už náš konečný verdikt!"

Slova se chopí Patrícia. ,,Annaeli2 jako autorka má jistě talent a její schopnosti jsou vysoko nad průměrem. Svými popisy dokáže v pár větách navnadit čtenářovu představivost a přenést ho do úplně jiného světa. Ačkoliv má dílo i své mouchy, jako ostatně úplně všechno, je to velmi zajímavý příběh, který si své čtenáře zaslouží stejně jako postup do dalších kol Open Novella Contest. Zároveň věřím, že s nadcházejícími kapitolami se tempo příběhu ještě zrychlí a bude pro nás snazší s postavami sympatizovat. V gramatické části ti dávám krásných čtyři a půl hvězdiček z pěti. Z tohoto pohledu bylo dílo téměř bez chybičky."

„Ohledně postav budeš muset ještě něco dohnat, není to ale nic nemožného. Tady navrhuji tři hvězdičky z pěti. Celkově tedy tvé dílo získává sedm a půl hvězd z deseti, což je dle mého moc pěkné skóre. Doufám, že ti naše recenze přišla užitečná, snažily jsme se vybrat to nejpodstatnější a zároveň i nabídnout řešení. Budeme rády, když se k nám jednoho dne vrátíš, třeba s nějakým dalším dílem. My zatím budeme napjatě čekat na kapitolu číslo osm.

Au revoir!"