Sluneční paprsky poskrovnu prosvítají korunami stromů, jako zlatá řeka tečou po větvích, po kmenech i podzimně zbarveném listí, až se nakonec roztečou po piknikové dece rozložené v mezeře mezi dvěma habry. Ačkoliv se už říjen přehoupl přes svou polovinu, tři dívky se rozhodly vyjít si do lesa na poslední letošní piknik.

Páťa✨, která nechala své vlasy střižené do mikáda rozpuštěné, teď mžourá do větru a snaží se je co nejúčinněji zastrkat za uši, kde ale odmítají zůstat. Možná za to může i fakt, že leží opřená na stromě - a ještě k tomu víceméně hlavou dolů. Na ruce má přivázaného malého papírového draka, který se ve větru kolébá, kymácí, převaluje, dělá všelijaké kotrmelce a přemety, až je s podivem, že provaz, který jej drží, vydržel až doposud.

Patrícia se na větrné počasí připravila o něco lépe, takže když teď upíjí z hrnku teplý čaj, její vlasy se ani nepohnou. Nabídne pár koláčků aronel03 a pak se uvelebí o něco pohodlněji. „Tak jsme tady zas. Jak jste si mohli všimnout, daly jsme si přes prázdniny pauzu-"

„Abychom nabraly inspiraci a užily si léto naplno," doplní Páťa✨ z větvoví.

„-která se ale trochu protáhla. S radostí vám ovšem můžu oznámit, že jsme zpět v akci, připravené zkritizovat jakékoliv dílo se nám zamane."

„No, jen se nedělej, u poslední knížky jsi ohromením ani nedýchala," popíchne jí Páťa✨ a přehodí si dráčka do své nedominantní ruky, aby se jí lépe gestikulovalo.

„To byla výjimka," usadí jí Patrícia a spojí rty do úzké linky. „Nuže, můžeš začít."

„Si piš, že můžu. Dneska si v tomto krásném, hlubokém, větrném, barevném-"

„Bez těch přívlastků prosím."

„-podzimním lese rozebereme knížku, která nese název Neklidně spí lesy od autorky aronel03. Že toto jméno neslyšíte poprvé? Je vám povědomé? Já vám prozradím proč - tato novela se totiž účastnila soutěže, jež probíhala zde, na naší oranžové platformě, soutěže s názvem Open Novella Contest (ONC). A proč byste ji měli znát? Myslím, že je to jasné, samozřejmě vyhrála."

„Říkáš to, jako by v tom bylo jasno od samotného počátku."

„Myslím, že se obě shodneme, že to bylo vítězství zasloužené. Ale nepředbíhejme a samy začněme od začátku."

„Chvíli nám trvalo," převezme slovo Paty, „než jsme se dohodly, jaké informace vám můžeme prozradit a jaké jsou vaším uším zapovězeny. Celý příběh je totiž zahalen mlhou tajemství, ke které se dnes ještě několikrát vrátíme. Děj samotný se odehrává tak trochu mimo čas a mimo prostor, v deštivých kopcích a hlubokých lesích, kde ještě stále existují síly, které člověka přesahují. Sledujeme osud tří mladých lidí, kteří se po několika letech odloučení znovu shledají a při praskání ohně si vyprávějí události, které prožily - a možná si vybaví i události, na které dočista zapomněli."

Zvlní rty do lehkého úsměvu, když jí na tváři zahřejí sluneční paprsky. „Gramatika je v tomto příběhu prakticky dokonalá. Autorka má velmi vybroušený smysl pro popisy, jsou čtivé, jasné a perfektně slouží svému účelu, to jest podněcování atmosféry a pobízení čtenářovy fantazie. Nebojí se používat komplikovanější souvětí, protože dokáže dát každému odstavci hlavu i patu."

„U této knížky je velmi zajímavé to, že není co vytknout. Tedy vlastně je – napadá mě hned několik různých bodů -, ale všechno to působí tak promyšleně, tak tajemně, že je nemožné rozeznat pochybení od autorského záměru.

Toužíte po názorném příkladu? Vezměme si například jména. Líbilo se mi, že byla taková neurčitá, ani česká, ale ani přímo cizí, prostě jen jména. Když ale došlo na jména postav z bájných příběhů, které celou knihu proplétají, začala jsem s nimi mít problémy. Byla dlouhá a těžko se pamatovala, hlavně když se jich na scéně objevilo víc najednou. Při druhém čtení už to bylo lepší, ale stále jsem občas trochu tápala. Dá se to ovšem považovat za mínus, když tak skvěle dokreslovala celkovou atmosféru?" Na chvilku se odmlčí a zvedne oči k nebi, jako by v něm pátrala po odpovědi.

Slova se ujme Páťa✨. „Co se postav týče, byla jsem jako u vytržení. Realistické, živé, jedinečné, rozmanité. Měly vlastní názory, způsoby mluvy a chování, na druhou stranu měly všechny i něco společného. Zkrátka dokonale vyvážené. Musím ale uznat, že mě trochu mrzelo, že Ráchel dostala méně prostoru než ostatní. Přišla mi trochu zastíněná (dobrá slovní hříčka, ne?)."

„Chválení, chválení a med kolem úst," zamumlá Patrícia pod fousy, jenže Páťa✨ ji zaslechne.

„A co jiného se dá ale s dobrým příběhem dělat? Nezaslouží si snad autorka za dobře odvedenou práci pochvalu?"

„Samozřejmě, že ano."

„Vidíš. Tak nebrblej a pokračuj."

„Když jinak nedáš...Za sebe musím ocenit brilantní práci se čtenářem. Těžko říct, zda se tato schopnost dá naučit a jak moc se vlastně dá ovlivnit vědomě. Autorka umí čtenáře navnadit a nechává je, aby se do postav vcítili. Ví, jak rozčlenit text, aby se to čtenáři nejlépe četlo a aby z toho zároveň měl i ten nejlepší zážitek. Harmonie textu – to, kdy se člověk rozhodne použít krátkou větu nebo souvětí tak, aby to všechno hezky plynulo a nikde se to nezaseklo – je část stylistiky, o které toho vím zoufale málo. Ale mohu říct, že jsem se na tvou notu naladila celkem rychle. Shrnuto, podtrženo, četlo se to pěkně."

„Já musím vychválit zajímavé a tajuplné prostředí, ze kterého se mi až tajil dech. Jistě bych si ho ovšem neužila tolik nebýt tvých skvělých popisů, o kterých už mluvila Paty. Okolí zapadalo do příběhu, a příběh do něj, jako jednotlivé částečky puzzle. O postavách nemluvě." Nakloní se k aronel03 o něco blíž, ačkoliv to moc nepomůže, protože stále visí na stromě. „Někdy jsem z toho měla až husí kůži."

„Padavko," zabručí Patrícia a neodpustí si protočení očí.

„Ale noták. Sama ses celá klepala."

„To byla hodně velká hyperbola."

„No, dobře, možná ses klepala jen úplně malinko," ustoupí Páťa✨ a protáhne si své ztuhlé údy. „Ještě před koncem bych se chtěla zmínit o magii, která opět patří do kategorie ráda bych něco vytkla, ale dodává to příběhu grády. Za celou tu dobu jsme se vlastně nedozvěděli, jaká má tvá magie omezení, odkud čerpají čarodějnice a čarodějové energii apod. Vlastně o tvé magii nevíme skoro nic, což značně snížilo mou schopnost odhadovat, co se v příběhu v budoucnu stane. Nevěděla jsem,  na co má hrdinka dostatek sil, či zda je to či ono v limitech jejích schopností vůbec možné. Na druhou stranu ztížené odhadování toho, co má následovat, a zvýšená mystičnost jistě podporují celkovou atmosféru. Ach, máme to my recenzenti složité!"

„No jo, ty můj malý recenzente," zapitvoří se Patrícia a na jejích rtech se jí mihne něco jako pousmání. „Co bys řekla na to, že bychom tuto recenzi ukončily?"

„Zrovna jsem to chtěla navrhnout. Za sebe nemám téměř nic, co bych vytkla. Postavy i protředí se mi moc líbily a byly podány prakticky bezchybně. Zahrnu pod své hodnocení i ta jména a magii, které se pohybují kdesi na pomezí, což tvému hodnocení půl hvězdičky ukousne. Stejně je to ale nádherných čtyři a půl hvězdičky z pěti!

„Tvé popisy byly vytříbené, souvětí melodická a gramatika neměla chybu. Ani trochu se neostýchám - ač to u mě nebývá zvykem – dát ti rovných pět hvězdiček z pěti," doplní Patrícia a podá Pátě✨ bradu, která jí spadla na zem. „Celkem tedy získáváš zasloužených devět a půl hvězdiček z deseti. Čtení tvého díla jsme si velmi užily, třebaže o tvém pojetí a žili šťastně až navěky by se dalo diskutovat, a už se těšíme, jaká další díla nám od tebe spadnou do klína. Budeme rády když se k nám někdy vrátíš. I kdyby to mělo být jen na piknik."

Páťa✨ se na větvi napřímí. „S vámi ostatními se uvidíme jistě co nevidět u další recenze, která-"

A pak se pod ní větev zlomí. Drak jí vyklouzne z prstů a odletí kamsi do výšin podzimní oblohy.