Páťa✨se opře o proutěné opěradlo židle a zlehka si nasliní prsty, aby mohla otočit knihu na další stránku. Oči jí po slovech klouzají ladně, jako baletky přeskakují ze znaku na znak a skládají písmenka ve věty. Tváře má brunátné, jak usilovně se snaží přelouskat další odstavec a dech se jí tají, kdykoliv se nějaká z postav chystá promluvit. Chycená ve světě své vlastní představivosti nevnímá realitu, dokud ji její sestra nezaklapne knihu před nosem.

„Hej!" osopí se na Patrícii a rychle znovu nalistuje ztracenou stránku a vstrčí do ní záložku v podobě prázdného obalu od kapesníků. „To bylo pěkně podlé."

Patrícia namísto odpovědi jen mykne rameny a do sestřiny židle lehce strčí, čímž ji přistrčí blíž ke stolu. „To mě velmi mezí, ale máme práci," vysvětlí sednuvši si na svou vlastní stoličku, která se od té Pátiny✨ liší svou strohostí a tmavším odstínem. „Přece nemůžeme nechat naši zákazníci čekat."

„To máš asi pravdu." Páťa✨ knihu váhavě odloží na stůl, kde v okamžiku zmizí v obláčku páry. „Když ono je to tak napínavé!"

Patrícia si významně odkašle. „Práce, sestřičko, ta bohužel nepočká."

„Vždyť já pracuju!" vyjekne dívka nehledě na rudnoucí tváře své sestry. „Ta knížka, od které jsem se nemohla odtrhnout, byla zároveň i knihou, kterou dnes dopodrobna rozebereme. Je známá pod hrůzostrašným názvem Maniac a má ji na svědomí autorka jménem naria_orpheus . Husí kůži zde ovšem nenahání pouze jméno knížky, nýbrž i její brilantní popisy. Pojďme ovšem nejdřív zjistit, na čem vlastně jsme. Jedná se o kriminální detektivku, která nezačíná ničím jiným než vraždou nevinného muže. Do městečka Yorbough se tak v jednom okamžiku přistěhuje strach, který se usadí v myslích lidí a s jehož pomocí vyplývají na povrch pravdy, které možná měly zůstat navždy skryty. Vzrůšo, co?"

„Co už takové vzrůšo není, je obálka. Obecně je taková mdlá a název se v ní docela ztrácí. Osobně by mě tedy zrovna nenalákala a tento zajímavý příběh by mě úplně minul. Na druhou stranu si samozřejmě uvědomuji, že vytvořit něco takového dá spoustu práce. Anotace na tom též není úplně dobře a nacházejí se v ní chybky, které se pak dají opakovaně nalézt i uvnitř knihy."

Patrícia přetočí v bločku na další stránku. „Teď už se ale pusťme do samotného příběhu. Jedno velké, ale skutečně obrovské mínus musíme bohužel dát za stylistiku."

„Tak například tři tečky. Jistě jsou velmi zajímavým nástrojem, který dovede navnadit čtenářovu mysl k přemýšlení nad tím, jak to autor vlastně myslel a co záměrně vynechal. Ty je ovšem používáš až přespříliš, nacházejí se snad v každém odstavci a v drtivé většině případů úplně zbytečně. Zkus si příběh projet, trochu se jich zbavit a hned to bude o mnoho čitelnější."

„Mezi další stylistické chybky patří psaní přímé řeči. Ty onu větu, která přímou řeč uvádí, píšeš až do dalšího odstavce, což je pro čtenáře hrozně nepřehledné. Nejenže neví, jakým tónem mluvu přečíst, ale je to pak celé takové rozkodrcané. Zkus dávat přímou řeč do samostatného odstavce a raději než:

„Tohle je fakt bezva."

Řekl Petr a odběhl pryč. (příběh pokračuje)

zkus:

„Tohle je fakt bezva," řekl Petr a odběhl pryč.

(příběh pokračuje)

Věř mi, že to mnohé změní."

„Na druhou stranu," chopí se slova znovu Páťa✨ nahlížejíc do sestřina bloku, „určitě musíme ocenit tvé básnické popisy, z kterých až mrazí. Používáš originální metafory, přirovnáváš, personifikuješ a jako malíř tak lehkými tahy štětce posiluješ celou atmosféru. Z tohoto pohledu – a z pohledu gramatického, jak Paty jistě potvrdí – je dílo na neuvěřitelné úrovni."

„Bohužel, stylistická stránka dokáže kdekoho odradit. Člověk by si řekl, že nikoho nezajímá, jak psaný text vypadá jako celek, avšak je tomu tak. Myslím, že i naprostý laik by poznal rozdíl mezi pěkně nastylizovaným textem a nekonečnou hordou písmen bez řádných odstavců. V tvém případě si zapiš za uši, že si máš dávat pozor na čárky."

Páťa✨ přitaká, ale zatváří se soucitně. „Já vím, je to těžká věda, ale mnohdy dokáží nechtěně změnit význam cele věty!"

„Pak by taky bylo příjemné, kdyby jsi vybraná slova místo do uvozovek dávala do kurzívy, která pak tak neruší při čtení."

Zatímco její sestra mluví, nalije všem Páťa✨ sklenici vody a se slovy To je hrozný vedro, že?, do ní přidá i kousek citronu. Sotva trochu svlaží své hrdlo, naváže: „Chrlíme tady na tebe kritiku jako dvanáctihlavá saň. Chápej však, že se nejedná o žádné velké chyby, jsou to spíš jen vady na kráse a ty nikdy nebudou tak důležité jako samotný obsah."

„Pravdu díš, sestro," pronese Patrícia a koutky úst jí zacukají. „Vždyť už ti taky přenechám slovo, jenom mi dovol mou část řádně ukončit. Posledním problémem bylo střídání časů, kdy jsi občas přeskakovala mezi minulým a přítomným. Úplně tomu rozumím, z knižních děl jsme zvyklí na čas minulý, jenže čas přítomný to zase dovede tak hezky podat! Bohužel se ovšem budeš muset rozhodnout, jinak se nám z toho rozskočí hlava. Kromě občasného opakování slov už žádný problém nemám, jen obrovskou pochvalu za to, jak gramaticky čistý tvůj příběh je. To se vidí málokdy."

„A teď je řada představit si postavy!" Páťa✨ rukama ve vzduchu napodobí fanfáry. „Máme tu chladnou paní Smithovou, podivínského Michaela, geniálního detektiva Cartera a rázného Gabriela, který si život bez adrenalinu neumí ani představit. Nesmíme též zapomenout na vraha, který si pravděpodobně libuje v krvavých lázních. Proč by jinak svým obětem vyrvával oči?"

„Myslím, že už jenom z tohoto výčtu si dovedu o příběhu udělat jasný obrázek," podotkne Patrícia a na svou sestru se zašklebí.

Páťa✨přikývne a své sestře úšklebek oplatí. „Je pravda, že je to vcelku šílená banda. A to ani nepočítáme vnitřní monology některých postav. Sledovat jejich morální pokřivení z jejich pohledu je...minimálně interesantní. Jim to totiž připadá úplně normální."

Na chvilku se odmlčí a usrkne ze sklenice. „Pět kapitol je na zhodnocení chování postav nebo jejich vývinu až nepříjemně málo, a přesto mám co k tomu říct. Postavy jsou uvěřitelné, stejně jako rozhovory. Líbí se mi, jak samotnou přímou řeč doprovázíš i popisy grimas nebo gest, je to pak opravdu čtivé."

„Já bych zase ráda připomněla," nenechá se zahanbit Patrícia, „jak neskutečně komplexní tvé postavy jsou. Každá z nich má mnoho myšlenek, které překrývají jedna druhou. Též se mi zamlouvá koncept toho, že se lidé nedají rozdělit na hodné a zlé. Navíc má každá z postav motiv nebo cíl, který ji žene vpřed."

„Dalším plusem je, že jsou postavy rozdílné. Jinak myslí, jinak se hýbou, všímají si rozdílných věcí a rozdílným přístupem přistupují k problémům. Je to pak tak realistické! Taktéž musíme ocenit, že je možné je rozeznat jen podle přímé řeči."

Pak se na sebe obě sestry podívají a mlčky se na něčem dohodnou. Patrícia na naria_orpheus kývne a dokonce se i lehce usměje. „Blížíme se ke konci naší recenze. Máme tady dílo, které, ač plné stylistických chyb, je neskutečně literárně hluboké a zaslouží si mnohem větší počet čtenářů. Za sebe dávám tři hvězdičky z pěti, ty metafory mne docela odrovnaly."

„Mně se postavy zamlouvají, přímo jsem si v jejich uvěřitelnosti libovala. Tudíž ode mě dostaneš pět hvězdiček z pěti. Celkově tedy získáváš osm hvězdiček z deseti, což je moc pěkný výkon. Doufáme, že se ti naše recenze líbila a že budeš ve své knížce pokračovat, protože se nemůžeme dočkat dalších kapitol!"