Vystoupili jsme z auta. Stáli jsme na samotném kraji útesu, pod kterým se vyjímaly obrovské balvany.

Pohlédla jsi na mě a v tvých očích zračil naprostý klid.
Pokora.

Na nic jsem nečekal a skočil dolů.

Věděl jsem, že skočíš za mnou.

Beze mě jsi na tomto světě bezmocná.

Odpusť mi, miláčku, miluj mě tak, jako já miluji tebe.

Škoda, že netuším, jestli jsi skočila za mnou.

Roxie, jsi poslušná čubička anebo ne?

Tohle se mi vážně honí hlavou, když jdu vstříc smrti?

Kurva.

Uvědomuješ si Roxie, že nejsem normální?

Uvědomuješ si, že pokud jsi neskočila se mnou, budou se s tebou mé postoje táhnout do konce života?

Slyším křik, ale nejsem již schopen rozlišit, jestli je můj nebo tvůj.

Sbohem, Roxie.

•

•

•

•

•

•

•

Konec

•   •   •   •   •   •   •

Děkuju všem, co tuto kratší povídku četli, hlasovali, komentovali nebo mě díky ní začali sledovat. Udělalo mi to opravdu radost. ♥️
Zatím se s vámi loučím.)))
Kari