Už když jsme se vraceli na pokoj, tušila jsi to. Tušila jsi, že tohle odneseš. Ty děvko.

Cesta výtahem se zdála být nekonečná. Ovšem pro každého z nás z opačného důvodu.

Zmlátil jsem tě do krve a bylo mi jedno, že budeš muset po zbytek dovolené chodit v triku s dlouhým rukávem a legínách.

Tentokrát žádné znaky lásky.

Vztek mi zatemnil mysl a nevnímal jsem nic jiného než tvou bolest.
Dělalo mi to dobře.
A to, že tobě ne, mi v tu chvíli bylo jedno.
Ostatně jako vždy.

A tak tragicky skončila naše dovolená.
Doma to pro tebe nebylo nejlepší.
Ale ne na dlouho.
Ani jeden z nás totiž netušil, že to může být ještě horší.

Kdo za to mohl?
Jistěže ty, miláčku.
Ostatně jako vždy.