Uběhla už nějaká doba. Nic se od návštěvy Alice nezměnilo, ovšem dnešek ukázal, že se toho i za čtyřiadvacet hodin může změnit více než dost.

Jako každý den jsem si vsadil, ale tentokrát jsem vyhrál. Vyhrál jsem, Roxie! A to miliony...  Okamžitě jsem zavolal šéfovi, že dávám výpověď. Až se to dozvíš, odejdeš z práce i ty.

Vzhledem k této události jsem domů došel v dost dobré náladě.

„Miláčku, jsou z nás milionáři," objal jsem tě a tys na mě zmateně pohlédla.

„Vyhrál jsem spoustu peněz. Můžeme oba dva seknout s prací! Tedy - já už s ní sekl a od tebe očekávám to samé."

Vypadala jsi, že chceš něco namítnout, ale nenechal jsem tě mluvit.

„Za dva dny si uděláme dovolenou. Odletíme do tepla a odpočineme si," pověděl jsem.

Zatvářila ses vylekaně. Došlo mi, že přemýšlíš o tom, jak dlouho tak budeme a zda to zvládneš bez kokainu.

„Neboj, něco seženeme i tam," uklidnil jsem tě.

A ty ses konečně zatvářila spokojeně.