Lásko, sama víš, že bez práce nejsou koláče. A ani kokain. Až s jeho nedostatkem jsem si uvědomil, že zatímco já si dám jen občas čáru, ty seš na něm závislá mnohem víc než já.

Znamenal pro tebe tolik, milovalas ho.

Možná to zní hloupě, ale začínal jsem žárlit i na ten pitomý koks.

Ty dlouhé dny bez něj jsi trávila zamračená a vynervovaná o samotě v ložnici. Znal jsem to, nic jiného jsem od tebe ani nečekal.

A jako by mi tvá neschopnost dodala nový elán, začal jsem prohlížet všechny ty noviny s pracovními inzeráty.

„Neboj se, kotě, vydělám ti na tvůj koks," řekl jsem si spíš pro sebe a už bral do ruky mobil, abych zavolal na první číslo uvedené na černobílé stránce výtisku.

Měl jsem náladu ti snést modré z nebe. Ale netuším, jestli to bylo ve všech případech to nejlepší, co jsem pro tebe mohl udělat.