Hlavou mi tepala tupá bolest, oči mě bolely z ostrého pronikavého světla a hluk okolí jsem téměř neslyšel, jak rychle mi tlouklo srdce. Měl jsem naprosto sevřené hlasivky, nebyl jsem schopný vydat jedinou hlásku. Cítil jsem, jak na mě jde úzkostný stav, jak se mi točí hlava a tělo pomalu propadá mdlobám. Pane bože, tady přece nemůžu omdlít!

„Jay! Koukni na mě chlape, to dáš, jo?" V mém zorném poli jsem zaznamenal mužskou postavu, držel mě za ramena a pevně mě svíral, abych se nevybulil ze židle. „Já v tebe věřím." Usmíval se, trochu starostlivě, jako by mě raději odvedl pryč, ale teď už je na to trochu moc pozdě. „Jo, já to zvládnu." Kývnul jsem a nechal ho, ať se zase vytratí pryč a mě oči znovu oslní ostré bodavé světlo.

Hold on, I still want you
Come back, I still need you
Let me take your hand, I'll make it right
I swear to love you all my life
Hold on, I still need you

První slova písně, jako by mi vázly v krku. Nedokázal jsem pořádně odzpívat pár jednoduchých not. Jak se ale pomalu hladina adrenalinu mé krve zvyšovala, přestával jsem cítit trému a úzkost z vystupování. Dokázal jsem se postavit, a i s mikrofonem přejít do předních prostor stage. Viděl jsem ty davy, jak nadšeně drží nad hlavou plakáty, blikají fotoaparáty a křičí se mnou nahlas slova písničky.

I don't wanna let go
I know I'm not that strong
I just wanna hear you
Saying "baby, let's go home
Let's go home"
Yeah, I just wanna take you home

Pootočil jsem hlavu stranou, na tváři široký šťastný úsměv. Těsně u kraje podia stál vysoký brunet a spínal si klouby prstů. Byl tak uchvácený představením, které viděl poprvé v životě a stejně tam pyšně stál a nedával na sobě znát ten nával emocí. Poznal jsem to jen z nepatrného cuku ramen a poklepávání nohou, jak to pokaždé dělával, když se potřeboval uklidnit. Mačkal si k hrudi prsty, až jsem se bál, jestli si je neukroutí. Na prsteníčku se mu blýskal malý nevýrazný prsten s obroušeným křišťálovým sklíčkem. V hlavě mi vytanula vzpomínka na den, kdy jsem mu jej daroval.

Hold on, I still want you
Come back, I still need you

Poslední slova písně jsem odzpíval tak sebejistě, že i obecenstvo ztichlo. Usmíval jsem se, s rozpřaženými pažemi jsem zhluboka dýchal, vnímal tu silnou atmosféru. Málem jsem klopýtl dopředu, když do mě zezadu narazilo něčí tělo. Jeho ruce se mi obtočily kolem pasu a hlava dopadla na má záda. Zmateně jsem se díval do zelených očí zalitých slzami. Stál vedle mě na jevišti, všude bylo ticho víc než v hrobě, upíraly se na nás zraky všech v obrovské aréně.

„P-promiň." S těmi slovy mi cosi vtisknul dodlaně a utekl pryč. Díval jsem se za ním, jako bych se díval na nějaký film adoufal, že se brzy probudím. Jako ve zpomaleném filmu jsem se podíval na svouruku, ve které se schovával ten malý stříbrný kroužek s lesklým krystalem.

Taková, já vlastně nevím...divná (?) kapitola. Ale přeci jen je, tak snad se líbí.

Vaše Tiranis!