Lidé se obyčejně těší na zimu hlavně kvůli svahům pokrytých čerstvým sněhem nebo kvůli koulování svých kamarádů nebo dokonce kvůli dlouhým procházkám s doprovodem studeného větru, který je poslušně následuje v podobě štiplavého mrazení.

Tímto bych vás ovšem nerada uvedla na mylnou myšlenku, že nemám ráda lyžování nebo že mi nedělá dobře trefit mého spolužáka pořádnou náloží sněhu přímo mezi oči. Tímhle jsem vám chtěla prozradit, že kouzlo zimy nespočívá ve sjíždění svahů nebo skvělého pocitu, který se vám naskytne, když kamarádce hodíte za triko úlomek z rampouchu a tím jí vystavíte jednosměrnou jízdenku do Chřipkova nebo rovnou do Angitídy.

Pro mě je kouzlem zimy když vyjdu z vyhřátého domova a opustím vůni dřeva spalujícího se v krbu.

První obláček dýmu, vycházející z mých popraskaných rtů a mizící v nedohlednu chladného vzduchu.

Když se bota zaboří do sněhu a ozve se příjemné křupnutí sešlápnutého sněhu.

Stopy lidských bot, otisky kočičích a psích tlapek mi umožnují se na chvíli vcítit do kůže detektiva zkoumajíc přesný směr chůze osoby, která mi tady ty stopy zanechala a tím mě donutila kopírovat stopy na milimetr přesně.

Vdechování ledového vzduchu do plic, přičemž si už představuju teplý čaj s citrónem a jeho následné vypití u krbu, který bude vrhat své ohnivé záření na všechny strany.

Pozorování padajících vloček, jako by se samotné nebe rozpadalo na miliardu malých kousíčků a padalo mi přímo k nohám, kde se opět shledalo se svými přáteli a spolu utvořili bílý závoj na pokrytí všeho, co se jim zdá ušpiněné. Sněhová přikrývka dokáže udělat z jakkoli ošklivé věci cosi dokonalého, co nemůžete jen tak ignorovat. Všechny ty vločky najdou své místo tady dole a je jedno jestli se stanou součástí obrovské laviny, nebo se roztopí na vyježděné silnici, nebo se rozpustí ještě dřív, než dopadnou na zem v ústech zvídavého dítěte hrající si na lov vloček.

Pro mě je ovšem nejkásnější sledovat mé vlasy, ve kterých jsou zapleteny sněhové vločky snažící se osvobodit z tohoto sevření. Pozoruju jejich dokonalou a jedinečnou stavbu a snažím se je nevystavit mému teplému dechu. Proto tajím dech nad touto krásou a nechám se osahávat ledovými jazyky větru sápajících se po mém krku.

Rozhodnu se této podívané přidat ještě další kouzlo v podobě obláčku dýmu, který opustí mé tělo a proletí se vzduchem. Samozřejmě jej nevydechnu v blízkosti mých vloček zdobících mé vlasy. Ten obláček s sebou přibere pár drobných vloček a společně ukončí pro nás pouze nepatrnou výpravu svým roztáním před očima všech.

Snažím se zahřát načervenalé ruce a pospíchám domů. Nedokázala bych nikdy říct, že je na zimě něco špatného. Vše má své kouzlo ukryté hluboko uvnitř a jen člověk s otevřeným srdcem mu dokáže porozumět.

Teď už chápete, proč miluji zimu.