Tvé vlasy vlály ve větru,
růžová tvář ošlehaná větrem.
Schovávala si ses v mikině
minimálně o dvě čísla větší,
ruce hluboko v kapsách
opírala ses o ně,
schovaná v pevném objetí.

Po chvilce
otočila ses na mě a usmála.

V pár vteřinách
vytáhla sis ukulele.

Začala si tiše brnkat,
postupně se tóny formovaly
a i mé hudebně hluché uši
slyšely píseň.

Tichá, smutná, plná pocitů
radosti i smutku.
Naplňovala mne
naplňovala tebe-
naplňovala nás.