4. Povídej, poslouchám
,,Dřív jsem takovej nebyl," prohodil ledabyle Sasuke, když spolu pozdě večer kouřili na balkoně a pili víno.
Naruto se na něj podíval s otazníky v očích.
,,Děvkař a rozmazlenej fracek," uvedl jej na správnou myšlenku černovlasý chlapec.
,,A proč si se tím stal?" zajímal se Naruto.
,,Nevím, asi to mám v genech... Itachi je to samý... Teda... Teď už vlastně ne, našel si Deidaru a je s ním dá se říci spokojený..."
,,Nesváděj to na geny, Sasuke," zamračil se Naruto.
Sasuke pokrčil rameny a vyfoukl kouř z úst.
,,Prostě... Ano dá se říci, mám jistej šarm, vím jak s lidmi mluvit, abych je dostal na svou stranu... Ale s chudým klukem by se jen tak nikdo nezahazoval."
Naruto vytvořil na obličeji opravdu zvláštní grimasu. Míchala se v ní spousta bolesti a ponížení, sem tam ždibet uraženosti.
,,Promiň! Takhle jsem to nemyslel... Chjo, jsem debil, omlouvám se."
,,V pohodě. Hold někdo nemá takový štěstí."
,,A proč vy jste... No..."
Sasuke se zadrnul.
,,Chudý?" ušklíbnul se Naruto.
Černovlásek kývnul.
,,Co jsem slyšel, dřív jste peníze měli,"
,,To je složitý příběh," mávnul nad tím rukou Naruto.
,,Povídej, poslouchám," pobídnul ho Sasuke jemně.
Vážně ho to zajímalo. Zajímal ho důvod, proč se najednou z poměrně dobře financované rodiny rázem stane rodina, která nemá daleko do toho, aby skončila na ulici. Naruto si povzdechl a zapálil si další cigaretu. Sám nevěděl proč, ale chtěl se mu svěřit.
,,Dřív... Dřív jsme bohatí skutečně byli... Máma dělala účetní v jedné vážené právnické firmě a táta vedl špitál, byl jeho ředitelem... Měli jsme všechno... Hezký auta, nejlepší a nejnovější elektroniku, krásnej barák s velkou zahradou, stejně jako teď vy."vzpomínal Naruto.
Sasuke ho pozoroval, jak kouká do dálky.
,,Jenže, když jsem nastoupil na střední, tak se to posralo," odmlčel se.
,,Jak?"
,,Víš... Nikdo to moc neví, ale... Měl jsem bráchu..." přes Narutovu tvář prolétla bolestivá grimasa.
,,Tys měl bráchu?" vykulil Sasuke svá temná kukadla.
,,Jo... Jmenoval se Mizore..."
,,Jmenoval?"
,,Musíš mě furt přerušovat?!" vyhrknul naštvaně Naruto.
,,Promiň, pokračuj, už mlčím," Sasuke dal ruce do vzduchu v gestu vzdávám se.
,,Mizore se stal zavislej na drogách a automatech. Dlužil, kde se dalo. A ty částky nebyly vážně malý. Nepůjčoval si jenom od kámošů, ale i od nebankovních společností. Doma se choval normálně, nikdo to na něm nepoznal... Ani já... Nikdy bych neřekl, že je závislej na drogách, vážně to na něm nebylo vůbec poznat."
Naruto cítil, jak se mu vkrádají slzy do očí. Zatnul pěsti a nadechl se.
,,Zjistili jsme to, až když na nás zaklepal exekutor... Zabavil úplně všechno... Všechno, co šlo si vzal... Skončili jsme dá se říci na ulici během jednoho dne. Máma s tátou se totálně zhroutili a Mizore... Mizore si to dával neskutečně za vinu a... A... A... Předávkoval se."
Naruto začal vzlykat.
Sasuke k němu přiskočil a obejmul ho.
Blonďáček mu objetí opětoval a položil si hlavu na jeho klíční kost.
,,To... To-to by-la koneč-ná... Tátu i má-mu vyrazili z práce... Že... Že prý tam nemohou mít někoho s ta-k špa-tnou re-pu-ta-cí." vzlykání prostě nešlo zastavit.
,,Naruto... To je dobrý... Je to pryč..." černovlasý ho hladil po zádech.
Sasuke ho od sebe trochu odtáhnul. Donutil ho se na něj podívat.
,,Ty za to přece nemůžeš... Nebreč, prosím..." šeptal a díval se mu do očí.
Začal se v těch hlubinách pomalu ztrácet. Viděl, jak Naruto těká pohledem po jeho obličeji. Nahnul se blíž.
Narutovy rty se třásly. Celý se třásl. Mozek mu zatemnily vzpomínky a ztratil kontrolu. Udělal ten krátký pohyb a přisál se na Sasukeho rty.
Uchiha mu vzdychl do úst, jak moc ten dotyk byl příjemný.
Naruto zajel rukama do jeho vlasů a chytil je v pěst. Natisknul ho víc na sebe. Omámený vzpomínkami a alkoholem líbal ty měkké rudé rty.
,,Chceš... Chceš to?" zašeptal mu do nich blonďák.
Sasuke neodpovídal, jen ho líbal. Jeho tělo pohltilo vzrušení, elektrické výboje mu kolovaly žílami, v břiše se třepetalo hejno motýlů.
Naruto vstal ze židle a donutil vstát i Sasukeho. Ten ho okamžitě objal.
,,Chceš to Sasuke?... Chceš... Si udělat další čárku?" ptal se ho znovu tiše.
Nasál jeho spodní ret a chvíli si s ním hrál.
,,Nechci si... Udělat další... Čárku..." vzdychl Sasuke.
Nikdy takovéhle pocity, co se mu právě odehrávali v těle nezažil s nikým jiným. Rozhodně ne při obyčejném polibku.
,,Takže... Mě nechceš?"
,,Chci tě... Udělat šťastným..." černovlasý ani nevěděl, proč to vlastně vůbec říká.
,,Tak mě ošukej, Sasuke... Ošukej mě, prosím..." zavzdychal blonďák a víc se na něj přitisknul až se jim rozkroky o sebe přes kalhoty otřely.
Oba zavzdychali vzrušením.
Sasuke neváhal, po téhle žádosti se mu krev nahrnula pěkně do rozkroku. Vzal Naruta do náruče a odnášel si ho do postele. Položil ho jemně na ni, nepřestávajíc líbat ty sladké rty.
Nahá těla orosená potem sálající vzrušením se k sobě tiskla. Neposedné ruce putovali po těle toho druhého. Rty byly jako přilepené k sobě.
Tohle bylo něco jiného, než kdy jindy Sasuke zažil. Bylo to pomalé, něžné a i když tolik známé, tak najednou pro oba něco nové.
,,Sasuke!"
,,Naruto!"
Táhlý sten se nesl temným pokojem, když se dvě těla prohýbala v orgasmu.
Sasuke se svalil vedle svého milence, ten se mu okamžitě schoulil do nabízené náruče.
º•º•º
Když se Naruto ráno probudil, zjistil, že místo vedle něj je prázdné.
Najednou se otevřely dveře Sasukeho pokoje a dovnitř vstoupil nejmladší z rodu Uchihů s tácem se snídaní v ruce.
,,Tak už si vzhůru," konstatoval s lehkým úsměvem.
Nechápal, proč se mu srdce rozbušilo, když ho spatřil, jak je rozespalý a rozcuchaný... A hlavně nahý v jeho posteli. V přirození mu zacukalo.
,,Napadlo mě, že budeš mít hlad," řekl tiše a přistoupil i s tácem k posteli.
Naruto mlčel. V hlavě si srovnával průběh včerejšího večera. Podlehl mu. Rozbrečel se před ním. Styděl se. Bože, jak moc se styděl!
Sasuke položil tác na postel a sednul si k Narutovi.
Na tácu byly dva talíře s míchanými vajíčky, zeleninou a opečeným toustovým chlebem, dále dvě skleničky s džusem a dva hrnky s kávou. Malá mistička s cukrem a konvička s mlékem. Příbor nesměl chybět.
,,Co se děje? Proč mlčíš? Udělal jsem něco špatně?" černovlasý opět nechápal, co se to v něm odehrává.
Proč se najednou cítí provinile? Proč má nehoráznou chuť ho obejmout a políbit? Proč nechce, aby byl smutný?
,,Já... No... Já..." koktal Naruto.
Sasuke pozdvihnul obočí.
,,Ta... Včerejší noc..." Naruto zrudnul, když si připomněl to, co dělali.
A teď tu sedí v jeho posteli. Nahý. A on mu přinesl snídani. Polonahý.
,,Budeme dělat, že se nic nestalo, hmm?" nadhodil Sasuke.
,,Díky," oddechl si blonďák.
,,Najíme se a... A budeme dělat co se ti zachce." pokrčil rameny Sasuke.
,Co to melu? Jak co se ti zachce? Co se to kurva děje?!'
,,Já... Nechtěl jsem před tebou brečet... Přijdu si jako totální debil." zamumlal Naruto.
,,Neřeš to, hmm? Já to nikde ventilovat nebudu, nemysli si... A teď už jez, nechci, aby to vystydlo, když už jsem se s tím tak pracně dělal." mrknul na něj povzbudivě Sasuke.
,On to dělal sám? Pro mě? Pro nás? Co to tu hraje za divadlo, sakra? Nikdy mu na nikom nezáleželo... Kromě Kiby a Shikamara, a teď mi nosí snídani do postele?'
Najedli se potichu.
Dopoledne probíhalo normálně. Učili se. Předčítali si esej pro Kurenai. Nemysleli na to, co se dělo v noci.
º•º•º
Oběd probíhal taktéž v klidu.
Mikoto uvařila Narutův oblíbený ramen.
,,Je to vynikající," šmakoval si blaženě Naruto.
,,Děkuji, nedělám ho často. Jsem ráda, že ti chutná." zamrkala na něj mile Sasukeho matka.
º•º•º
Ozvalo se klepání na dveře Sasukeho pokoje.
,,Jo?!" houknul Sasuke.
Dovnitř nakoukla Itachiho hlava.
,,Čau kluci, napadlo mě... Večer se má stavit Dei, jdeme do kina a pak na véču, nechcete jít s náma?" zeptal se mile.
Sasuke sjel pohledem na Naruta. Ten se jen pousmál a pokrčil rameny.
,,Jo, půjdeme rádi,"k ývnul Sasuke.
,,Fajn, tak v sedm dole," mrknul na ně dlouhovlasý muž a zase zmizel.
º•º•º
,,Kurva, nemám tu nic na sebe," halekal Naruto, když se prohraboval batohem u Sasukeho v pokoji.
,,Můžeš si půjčit něco mýho, řekl bych, že máme stejnou velikost," nabídl se mu Sasuke.
Opět netušil proč. Ani když si u něj Kiba kolikrát stěžoval, že nemá co na sebe, nikdy mu nenabídl, aby si něco půjčil. Proč to tedy dělá teď?
,,Uhm, díky," Narutovi po tváři přeběhl ruměnec.
,Kurva jsem snad holka, abych takhle blbě rudnul?!' nadával si v duchu.
Naruto na sebe hodil tmavé kalhoty, bílé tenisky a Sasukeho bílou přiléhavou košili, kterou nechal volně viset přes kalhoty. Vlasy si ještě více rozcuchal, jak měl kolikrát ve zvyku.
Sasuke měl na sobě černé látkové kalhoty, černé boty a vínovou košili, která jenom podtrhovala bledost jeho pokožky.
Oba si nechali pár knoflíčků na vrchu košil rozepnuté.
Narutovi byla vidět část jeho tetování, z čehož Sasuke nemohl spustit oči. Pořád ho to děsně rajcovalo. Vzpomněl si, jak večer jeho tetování líbal. Proti své vůli se zachvěl a cítil, jak jeho tělem prostupuje vzrušení.
Chlapci na sebe ještě hodily černé lehčí kabátky. Přece jenom se schylovalo ke konci září a večery začínaly být již lehce studené.
º•º•º
,,Tý jo, pěkně jste se vyfikli," zašklebil se Itachi, když oba scházeli po schodech do prostorné haly.
,,Debile," brouknul Sasuke.
Naruto lehce zrudnul.
,,Čau, jsem Deidara," zazubil se na něj dlouhovlasý blonďatý muž a podával mu ruku.
,,Čau, Naruto," zazubil se na něj druhý blonďák a pevně potřásl jeho rukou.
,,Hmm, pevný stisk, konečně tu nepodává ruku někdo jako leklá ryba," pohledem zavadil o Itachiho.
Ten jen protočil očima.
,,Bože kolikrát ti budu ještě vysvětlovat, že když jsem se s tebou seznamoval byl jsem zpitej pod obraz,"
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro