Byla to taková bolest AU. Svalila jsem se do klubka na zemi a držela se za hlavu. "To..šíleně..au..bolí.."najednou mě Rik sebral postavil na nohy a všichni si mě začali prohlížet. "Co tě bolí hlava?" Zeptal se Sean. "Jako by ..JAU.. by se mi tam někdo.. hrabal a já mu bránila ale on po..AU..pokračoval" zaúpěla jsem. Všimla jsem si že se všichni otočili na Andrewa a Rika. Andrew najednou natáhl ruku předemnou a pak si mou hlavu vzal do rukou a opřel to čelo o to mé. "Jsi statečná vydrž"zamumlal a najednou přestala ta bolest. "Jak to že to už nebolí..teď jsem si vzpomněla ty umíš číst myšlenky Andrew?" Koukal na mě jak kdybych právě byla leonardo da vinci co se snaží vzlétnout s letadlem. Kluci začali kývat a ani nevím na co. Pak Andrew promluvil "no skoro si se trefila. Já ovládám promlouvání do tvé mysli" no dobrý tak teď zjistit jestli jsou všichni 'nadaní'. "A to jste všichni 'nadaní'?" Kývli hlavou. Ukázala jsem prstem na Rika "ehm..moje schopnosti ti zůstanou skrytý jo.." pak jsem ukázala na Coryho "čtu v budoucnosti..to já se ti ale v hlavě nehrabal ale je to zvláštní že tě to bolelo. Normálním smrtelníkům se to nestává" pak jsem ukázala na Seana "teleport ". Pak se mi svěřil Blake "super silný". Potom mi Cory poklepal na rameno a řekl " Chris dokáže z každého dostat pravdu a pozná když lžeš" TAK TO FAKT PROTO JSEM MU TO VYKLOPILA..NO MOŽNÁ TO NEBUDE PRO JEHO SCHOPNOSTI ALE PRO JEHO SAMOTNÉHO..CO TO MELEŠ ZKLAPNI MOZKU. TAK JO UŽ SI POVÍDÁM S VLASTNÍM MOZKEM GOOD..
Z mého snění mě vyrušila ledová voda a pocit chladu na mém těle "Ty debile jsi normální..moje oblečení..Jéžiš ty jsi ale blbeček Chrisy..to tě nenapadlo nic lepšího že jo..ehhm..to abych šla rovnou do vany" hned na to mě Sean popadl a teleportnul mě do koupelny, položil mě do vany a zůstal tam."Ehm Seane odchod" najednou se probral "O ..ehm jo" zabouchnul a odešel. No snad není možné..ja zapomněla..nemám věci kruci. Tak jo improvizace přemýšlej mozku dělej co udělat..
DEJ FÉN NA STOLIČKU CO JE V ROHU..OBLEČENÍ VYŽDÍMEJ A DEJ PŘED TEN FÉN..JSEM GENIÁLNÍ JO GENIÁLNÍ.. už jsem to udělala..TEĎ ZROVNA TEĎ MOZKU..JÁ JSEM ALE IDIOT..MOHLA JSEM SI ŘÍCT..NO JASNĚ PROČ TO DĚLAT JEDNODUŠE KDYŽ TO JDE SLOŽITĚ..JSEM TAK BLBÁ..AGGR TEĎ SE JDU ALE PŘEVLÉCI..
Vyšla jsem z koupeny a tam stál jaksi hodně pobavený Rik. "Hahaha co jsi to udělala mi by jsme ti suché oblečení přinesli.." Jéžiš ten je teda.."tak náhodou aby jsi věděl..tak mě to oblečení teď příjemně hřeje víš..a..čau" odsekla jsem mu a odstrčila jsem ho abych šla do pokoje. Hned jsem zapadla do postele a chtěla spát..jenže mě tak nějak vyrušil něčí hlas..ano jak už je zvykem chodil mi oznámit čas večeře Chris..tentokrát ale naštvaný. "Hej je večeře tak hni se".. Zůstala jsem s otevřenou pusou sedět na posteli..odeseknu mu NEMÁM HLAD.. ale nedokázala jsem to říct jen "už jdu"..co to tady plácám. Hodila jsem na sebe džíny a kostkou košili s našitou mikinou a šla jsem dolů do jídelny.
"Dobré sosání" pronesla jsem vesele. Jídelnou se vznášelo jen haha hahaha.. no to jsem tomu dala.. "To bylo fakt hustý" řekl Blake. Pustila jsem se do jídla co mi uvařili. Bylo to moc dobré. Když jsem dojedla Cory se mě zeptal "jak to můžeš jíst? Chutná to hrozně.." koukala jsem na něj jako kdyby spadnul z vesmíru a na hlavě měl pricuclou nějakou příšeru. Než mi to došlo on je to vlastně upír..já jsem tak blbá. "No víš mě to moc chutnalo..bylo to dobré to jenom vám to přijde jako..prostě blé..a když jste byli lidi chutnalo vám ne?"..bylo ticho než nahlas řekli "Jsme odkojenci..ledi jsme nebyli" vyřeštila jsem oči. "Omlouvám se" pronesla jsem a vypravila se potichu do ložnice.
Na posteli už seděl Sean a vypadalo to že chtěl brečet.. upír brečet nemůže.. chudák.
Najdnou mě objal a řekl "víš omlouvá se ti Chris.."
"A proč nejde on sám"
"Protože mu není dobře.."
"Pěkně kecáš upíři nejsou nemocní..jen nějaká ta únava nebo tak z nedostatku krve..a taky ve dne nespí.."
"Ok hned se nečerti tak jo potvůrko smrtelná řeknu ti to.."
"No ven s tím.."
"Čekal na jednu upírku..jak si mu zavolala že na něj kašle a on to řeší po svém" pronesl. Jéžiš mě je ho najednou tak líto.."mohl bys jít"vypadlo ze mě. Na to tata zmizel. Jak řeší po svém. Docupitala jsem do Blakova pokoje -nevim proč k němu.
"Blaku..prosím pomůžeš mi.."
"Ano pojď sem" seděl u stolu a pokunul mi ať si mu sednu do klína.
"No víš jak to myslíte tim po svém"
"No že leží v posteli a nic nedělá jen se párkrát nají.."
"Díky Blaku.."objala jsem ho a zavřela za sebou. Ihned jsem běžela do Chrisova pokoje. Otevřela jsem dveře a uviděla ho na posteli. "Jdi pryč zahuhlal di polštáře a já zavřela dveře. "Prý nic teď neděláš a kluci pracují-opravdu takový blábol- tak a já nemůžu spát můžu spát u tebe.."
"No nato že jsi si to asi vymyslela že kluci makaj máš pravdu..tak pojď" natáhl ke mě ruku a já se k němu okamžitě přimáčkla. Ležela jsrm a objímala ho. "Vím že neusneš..ale i tak hsem ráda že se usmíváš"
"Ty jsi mi vykouzlila úsměv"
"No dobře..a jak ti je?"
"Chceš říct jak to bylo že.."
"Ano"
"Tak takhle..jak jsem mluvil o tý upírce..nelhal jsem..ale vykašlala se na mě..a tak já to řeším po svém..ale mohla by jsi mi pomoct.."neřekl to celý zase jsem mu skočila do řeči. "Hou hou hou..ty po mě chceš aby jsem ti dala svůj krk a ty si se napil..jak mám vědět že mě neproměníš.." sklonil se ke mě a políbil mě. "To mi nevěříš.." řekl tak svůdně. Co mám dělat nakonec bylo moje tělo neovladatelné..