Vzala jsem klíče, mobil a šla jsem do posilovny. Tam si rozsvítím. Otevřela jsem a nahmatala vypínač. Posilovnou se rozlilo světlo a já měla sto chutí křičet na celý kolo. Byly tam různý zbraně od pistolí po kuš se šípy. Strčila jsem si do pusy levé zápěstí a skousla. To jsem neprokousla. To mi připomnělo pravé zápěstí. Koukla jsem se na něj. Zamkla jsem se v posilovně, kde k mému štěstí nebyly pavouci a pavučiny a pořádně jsem si to tam prohlídla. Když jsem našla lékárničku, vytáhla jsem obvaz a obvázala si zápěstí. Koukla jsem na hodiny. Byly tři hodiny. Stoupla jsem si a zapnula jsem písničky. Stěny byly zvukotěsné, tak mě tady nikdo neuslyší. Začala jsem se protahovat a pak jsem začala cvičit. Všude jsem si to musela dát na lehké závaží.

Bylo to tady ale děsivý. Na zdech byla bílá opadaná omítka, vysely tady různé zbraně. No prostě docela děsivý. A zaprášený. Tolik prachu. Rozhodla jsem se, že to tam trochu vyčistím, když tam budu mám cvičit. Vyšla jsem a zamkla za sebou. Vzala jsem sebou kýbl s vodou, hadr, kyblík, koště, smetáček a lopatku a šla jsem nazpátek. Když jsem tam nastěhovala všechny ty věci, zametla jsem, a bordel jsem nasypala do kýble bez vody. Pak jsem tady pořádně vydrhla podlahu, dokud nebyla čistější jak voda v tom kýbly. Vypadalo to tady jinak. Rozhodně čistěji. Celou dobu mi tady hráli písničky. Koukla jsem na mobil. Půl pátý. Jej. V šest je večeře. Tak už jen hodina na cvičení a  pak připravit. Tu hodinu jsem hodně posilovala ruce. Za pět minut šest. Vyšla jsem potichu z posilovny a vše uklidila. Zamkla jsem dveře a klíček schovala do oblíbených ponožek. Došla jsem dolů a najedla se.

Pak už vykoupat a smýt ze sebe pot. V sedm jsem si sedla v pokoji na židli a do půl devátý jsem si četla. Koukala jsem na obrázky. Tolik informací. Tolik možností jak se bránit a bojovat.

Středa
Další den, to snad ne. Snad to byl sen. Jen jak jsem se otočila a koukala jsem na obal knížky uvědomila jsem si že je to pravda. ,,Alexi vrať se mi." Vyšlo to ze mě jako šepot.
Rychle jsem se oblíkla a vyběhla na autobus. Doběhla jsem a za chvíli přijel. Alex nepřišel. Sedla jsem si do autobusu a bála se dnešku. Včera jsem mu unikla, ale uniknu i dneska. Když autobus zastavil, vystoupila jsem mezi prvníma a rychlím krokem šla ke skříňkám. Tam jsem si rychle vzala potřebné sešity a vyrazila jsem rychle do třídy. Modlila jsem se, abych ho nepotkala.

Už když jsem šla zatáčkou směr naše třída, někdo mě chytil za rameno a stáhl mě za roh. ,,Ahoj Emilie, ty si mi utekla! Jak se opovažuješ, ale to je jedno budeme spolu, jen spolu." Ne ne ne Daniel ne. Znova ne. Rukou mi zajel pod triko. ,,Ne pusť mě!" ,,Mlč ty mi nebudeš rozkazovat!" Dal mi facku až jsem druhou chytila o zeď vedle mě. ,,Ne prosím." Snažila jsem se ho rukama zastavit, odtlačit. Dal mi pěstí do břicha. Z očí mi vytryskly slzy a já sjela po stěně na zem. Nestihl udělat nic dalšího protože zazvonilo. On si dupl a plivl na mě. ,,To není konec."

Odešel do třídy. Zvedla jsem se a utřela si obličej do rukávu od mikiny. Doběhla jsem do třídy chvilku před učitelem. Všichni na mě divně koukaly. Sedla jsem si do lavice. Zbylých šest hodin jsem zakovaně seděla v lavici. Za pět minut konec šesté hodiny. Už jsem si většinu učení připravila, abych rychle utekla pryč. Hodně se bojím. Zvoní. Zvedla jsem se s ostatníma a vzala rychlou dráhu. U skříněk jsem si jen vzala boty a běžela jsem domů. Ani tentokrát jsem nečekala na autobus vzala jsem to lesní zkratkou. Domů to trvá tak dvě hodiny. Polovinu jsem běžela, ale pak jsem jen šla. Když jsem došla domů zjistila jsem že máma není doma. Najedla jsem se a šla jsem do pokoje.

Převlékla jsem se do pohodlného oblečení a vydala jsem se tajně do posilovny.
Pustila jsem si písničky a začala se protahovat. Pak jsem začala zase posilovat ruce a nohy. Když jsem byla unavená koukala jsem do knihy a zkoušela. Něco málo jsem si pamatovala. Musím to zvládnout. Nesmím se dát. Když už bylo půl osmý, odešla jsem. Šla jsem do kuchyně. ,,Emilie my jsme vás volali, kde jste byla?" ,,No já měla sluchátka v uších a učila jsem se, zítra píšeme písemku z matiky." Nasadila jsem nevinný úsměv a nikdo to nerozebíral. Sice zítra fakt píšeme z matiky, ale je to lehký učivo. Ještě než jsem šla spát jsem se koukala do knížky. Začíná to být můj koníček.