7.Klíč
Došla jsem za uklizečkou. ,,Nevíte kam máma uklidila klíče od tátovo pracovny, chtěla bych se tam podívat." Pamatuji si, že mi máma říkala, že ty klíče od posilovny jsou tam. ,,Má je někde v ložnici, ale tam máte zakázáno chodit." ,,Jojo vím." Chtěla jsem odejít ale ještě mě zastavila. ,,Emilie kam jdete?" ,,No napadnout by vás to mohlo." Vylítla jsem schody po dvou a dolítla před dveře máminy ložnice. Ještě nikdy jsem tam nebyla. Otevřela jsem dveře a s nimi se otevřela i má pusa dokořán. Stála jsem tam jak solný sloup asi pět vteřin. Pak jsem uslyšela kroky na schodech a mířily nahoru. Rychle jsem zalítla dovnitř a schovala se do skříně. Za chvíli do ložnice vtrhly kroky a pak zase odešly. Oddychla jsem si a vylezla ze skříně. Když se do skříně dostalo světlo, zablýsklo se tam něco. Klíče! Chňapla jsem po nich. Rychle jsem vyšla z máminy ložnice a můj další plán bylo, zajít k tátovy do pracovny pro dvě věci, které by jsem si odnesla do pokoje, abych mohla klíče vrátit mámě a ta se nic nedozvěděla. To bude oki.
Vzala jsem si baterku a když na chodbě nikdo nebyl, odemkla jsem a otevřela dveře do tátovy pracovny. Jen jak jsem je otevřela jsem si přikryla pusu rukou a do té jsem se omylem kousla. Jinak bych se asi rozkřičela a byla bych prozrazená. Pavouci pavouci pavouci fuj ble a fuj. V puse jsem ucítila chuť krve a šíleně mě pálila pravá ruka. Vyndala jsem jí z pusy a zjistila jsem že jsem se kousla do zápěstí. Měla jsem tam krvavý otisk zubů. Rozsvítila jsem baterku a hele klíče jsou hned u dveří. Sakra je u nich velký černý hnusný pavouk, ale co kecám. Tahle místnost je plná pavouků. Opatrně jsem sáhla pro klíče a uklidila si je do zapínací kapsy na teplácích. A teťka tu knížku. Projela jsem už potřetí baterkou po pokoji. Fuj ble, knihovna je na druhý straně místnosti. ,,Tak jo, to dáš, to dáš, to dáš." Šeptala jsem si to pořád dokola a baterku jsem skoro drtila v ruce. Baterkou jsem svítila na zem pod nohy a snažila se na každého pavouka šlápnout, aby na mě pak nevlezl. Zašlápla jsem jich hodně. Nějaký křuply. Ffuujj! Konečně jsem došla ke knihovně. Prohlížela jsem obaly a klepala se jak osika. Strachem. Našla jsem jí. Druhá odshora. Opatrně jsem jí vytáhla a utekla z pokoje. Zamkla jsem dveře.
Utekla jsem do pokoje a snažila se rozdýchat ten šok z toho, že jsem byla v tmavý místnosti s hnusnými pavouky. Vzala jsem knížku s klíčky a schovala to do ponožek tam mi nikdo nehrabe, tam by to mělo být v bezpečí. Sedla jsem si a pustila si písničku No Stress. Uklidňovala mě. Přehrávala jsem si jí pořád dokola. Když jsem jí slyšela popáté rozhodla jsem se pro prozkoumání posilovny. Doufala jsem, že tam to bude vypadat líp.
Jen jsem rychle vrátila mámě klíče od tátovo pracovny a už jsem letěla.
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro