Na obrázku Daniel
Pondělí o dva měsíce později
Utekly dva měsíce a s Alexem jsme se přestaly vídat mimo školu. Dneska je pondělí a já se těším na pátek. Budou týdenní prázdniny a já plánuji, že by jsem byla s Alexem. Musíme být spolu. Sedím ve třídě na druhé hodině matiky a koukám na tabuli. Alex dneska byl ve škole ale udělalo se mu blbě a přijely pro něj rodiče. Doufám že se to do pátku zlepší, jinak mi to zničí můj plán. Seděla jsem v lavici a tupě opisovala zápis do sešitu. Celý pondělí takhle odbylo. Odešla jsem domů. Zalezla jsem do pokoje a nandala si sluchátka. Lehla jsem si na postel a se sluchátky v uších usnula.
Úterý
Vzbudila jsem se v pět padesát. Vstala jsem, došla jsem dolů, nasnídala se a pomalým krokem se vydala k zastávce. Když jsem tam došla bylo šest dvacet. Tak jo, jede za deset minut. Stála jsem tam a pomalu přicházely ostatní. Sedla jsem si do autobusu do zádu. Zase jsem přes sedačky neviděla dopředu. Nevadilo mi to. Celá cesta proběhla v klidu. Od skříněk jsem šla rovnou do třídy. Připravila jsem se na hodinu a začala jsem si kreslit. Kreslila jsem postavy z různých filmů co se mi líbily. Zazvonilo na hodinu. Uklidila jsem papír do lavice. Chemie. Tak ta je v pohodě. Učitel se sem nedívá a já si mohu celou hodinu kreslit. Zazvonilo. Všichni jsme se postavily. ,,Ahoj třído, dnes bych vám chtěl představit nového žáka Daniela Kopeckého..." Coožee to ne ne ne ne! To nesmí to ne! Jen jsem na něj zírala jak na ducha. Když mě jeho pohled našel, usmál se a já poznala že je to zlé. Cukla jsem sebou když prošel kolem lavice. Celou první hodinu jsem byla strašně nervózní, ale naštěstí si toho nikdo nevšiml. O přestávce jsem seděla s hlavou skloněnou a bezmyšlenkovitě jsem si čmárala postavičku na papír. Než zazvonilo, zdálo se mi to jako nekonečná hodina, která má potom nastat. Už chci domů. Naštěstí nám dneska odpadly poslední dvě hodiny tělocviku, jelikož je učitel zraněný. Už druhý týden. Jen čtyři hodiny.

Hned jak skončila čtvrtá hodina jsem utekla ke skříňkám a běžela jsem celou cestu domů. Nikdy jsem neběžela tak rychle. Hned jak jsem zavřela domovní dveře jsem sebou pleskla o podlahu. Bylo mi to jedno. Bylo mi strašně vedro. Pomalu jsem si sedla a sundala jsem si bundu a svetr. Bylo zatopeno. Došla jsem do pokoje a oblíkla si pohodlné volné tepláky a tričko s krátkým rukávem. Ještě jsem sebou cukala a celkově mi bylo po tom náročným běhu blbě. Teprv teď jsem si uvědomila, že jsem nejela autobusem a že ze školy jsem běžela dva kilometry. To asi ten adrenalin. Došla jsem dolů do kuchyně a byla jedna hodina. Dala jsem si oběd, ale přemýšlela jsem nad Danielem. Tak to nebyla jen výhružka po čtvrt roku mě našel. Teťka to nepřežiji. Co mám dělat? V hlavě jsem měla paniku. Svezla jsem se pod stůl a snažila jsem se zahnat slzy. Povedlo se mi to. Zvedla jsem se a v hlavě se mi vynořila skvělá myšlenka. Po tátovy tady zbyla posilovna, kterou bych mohla využít a cvičit. Ale nemám klíč. Ale zabít se ve škole nenechám. To zvládnu.