Neděle
Zítra do školy. Trochu mi to dneska nemyslí. Ležela jsem v posteli a užívala teplých peřin. ,,Emilie. Pojď dolů potřebuji s tebou mluvit." Z tónu jejího hlasu jsem usoudila, že se něco stalo. Okamžitě jsem na sebe hodila tepláky a volný triko s krátkým rukávem a letěla jsem dolů. Co sem asi provedla. To mi hrabalo hlavou celou cestu. Když jsem doběhla dolů, seděla tam máma a vedle ní Alex. Vykulila jsem oči a zpracovávala ten šok. Jen jsem stála ve dveřích. ,,Ahoj. Já to asi vysvětím já." Selhal mi hlas. To se stát nemělo. Máma se na mě usmála a objala mě. ,,Kdy si mi hodlala říct, že máš přítele. Koukla jsem zděšeně na Alexe a ten se usmíval od ucha k uchu. Ten si to ještě vypije, ale nyní přistoupím na jeho hru. ,,Mamí, já ti to chtěla říct, ale ty jsi často v práci a nebyl čas." Máma to vzala jako dostatečný argument. Alex vstal a když mě máma pustila, Alex mě chytil za ruku a otočil se k mé mámě. ,,Velice mě těšilo a doufám že i když jsme se poznaly v né nejlepší chvíli, že spolu budeme vycházet." Mile se usmíval a já dělala to a to samé. ,,No jasně všechno je v pořádku." Máma se taky mile usmívala. ,,Mamí, mohu si vyrazit na výlet s mím přítelem." ,,Jasně, Alexi, ať je do osmy hodin doma." ,,Rozkaz!"

Zavelel Alex a vyšli jsme ven. ,,Ty jsi mí mámě řekl že spolu chodíme?!" ,,A ne snad." Alex se zastavil a stoupl si přede mě. Sklonila jsem hlavu, stále jsem se ho bála a budu se bát pořád po tom co se stalo ani ne před rokem. On vzal mojí bradu a donutil mě se mu kouknout do očí. Měl o mě strach. A rozhodně mě měl rád. Četla jsem v jeho očích, ale po chvíli mi to začalo být nepříjemný, když mi došlo, že on si čte taky. Uhnula jsem hlavou do strany. Alex mě ale znova donutil koukat mu do očí. ,,Ty se mě stále bojíš?" Jen jsem záporně zakroutila hlavou. ,,To je dobře. Dneska tě chci představit rodičům." Šli jsme k němu domů. Před jeho velkým domem stála velká brána. On jí otevřel pomocí nějakého tlačítka na klíčích. Před jeho dveřmi stály dva vysocí muži. Měly asi přes dva metry. Otevřely mu dveře a my vešli do luxusního bytu. ,,Emí, drtíš mi ruku." ,,Jé promiň!" Vyjekla jsem a rychle ho pustila. On se zasmál, když do jeho chodby přišli máma i táta. ,,Ahoj mami, tati. Chtěl bych vám představit mou přítelkyni Emilii. Emilie, to jsou moji rodiče." Snažila jsem se usmívat a doufám že se mi to dařilo. ,,Ahoj Emilie, já jsem Alexova matka Rose. Klidně mi tykej." Potřásly jsme si rukama. Působila milým dojmem. Měla černé vlasy sestříhané do mikáda. Byla o hlavu vyšší jak já a měla štíhlou postavu. Jen jsem kývla ,,Moc mě těší." Skoro jsem se zakoktala. Pak ruku napřáhl jeho otec. ,,Ahoj Emili, já jsem Jirka." Taky jsme si potřásli. Působil hodně autoritativně. Neměl žádné vlasy a byl vysoký a snědý. Oba dva byly oblečený k odchodu. ,,Alexy, musíme vyrazit na schůzku a do rána budeme pryč. Chovejte se tu jako doma." Odešly.

Alex odešel do obýváku a já se rozhodla projít se a taky najít toalety. Po chvíli jsem toalety našla. Byly v druhém patře, ale je to tady jako bludiště. Zabloudila jsem. Došla jsem do pokoje. Do Alexova pokoje. Neměla bych šmejdit, ale zvědavost mi nedala. Na nočním stolku měl vystavené fotky. Sedla jsem si na postel a koukala na fotku. Byl na ní s mámou a tátou. Usmívaly se a byly šťastní. Doufám že je to tak do dneška. Položila jsem jí na stolek. Byla tam ještě druhá fotka. Alex na ní byl s blondýnkou, která působila milým dojmem, ale byla krásnější jak já. Co se stalo. Vždyť měla bloňdaté vlasy po pas, utlý pas ... Tak jakto že je Alex se mnou? Vždyť já nejsem hubená, ale musím uznat, že moje vlasy jsou hezký. Mám kaštanovou barvu po ramena. Z přemýšlení mě vyrušil Alex. ,,Tak co, líbí se ti tady?" Položila jsem fotku. Alex si sedl vedle mě. Jen jsem kývla. ,,Ta na fotce je..." ,,Moje sestra, nyní žije jinde se svým přítelem. Před rokem měly svatbu." ,,Aha, a ty jsi měl už nějakou přítelkyni?" Jen jak jsem to dořekla jsem se začala stydět. Sklonila jsem hlavu, aby to neviděl. ,,Ne ještě jsem přítelkyni neměl. A co ty, měla jsi přítele?" ,,Ne je-ště ne." Zase jsem se zakoktala, ale nevím proč jsem mu lhala. Přítele jsem měla ale on na mě byl hnusný a dokonce mě i bil, a to často. Ale ani jednou mi neřekl, že mě má rád nebo tak. Alex mě svalil pod něj. Nohy mi ještě visely z postele. Koukal mi do očí a já nabrala mírně rudý odstín. ,,Jsi tak roztomilá když se stydíš a když koktáš." Když mi to řekl, zrudla jsem ještě víc. Jednou rukou mi chytil zápěstí nad hlavu a druhou mi zajel pod tričko na záda. Mě se v hlavě vynořily všechny ty pocity a vzpomínky. ,,Pusť mě! Prosím, já..." Začala jsem hystericky křičet. Alex si sedl a vykuleně na mě koukal. Já jsem si sedla a hned jsem si uvědomila co se stalo, ale ještě mi to nedocvaklo úplně. ,,Ne, já už to neudělám prosím!" Kryla jsem si obličej, ale nic. Žádná rána nepřišla. Pomalu jsem se rozdýchala a odkryla si obličej a koukala na Alexe. Tvářil se starostlivě. Zvedla jsem se a chtěla utéct.
Pohled Alexe
Zvedla se a chtěla utéct. Chytil jsem jí a strhl jí k sobě. Objala mě rukama kolem krku a nohy měla skrčený u těla. Snažil jsem se jí utěšit. Zajímalo by mě co se stalo. Byla v pohodě a pak začala hystericky křičet a rozbrečela se. ,,Emí, co se stalo, někdo ti v minulosti ublížil." Přestala tolik brečet, a kývla hlavou. ,,On tě zná..." Ani jsem to nedořekl a ona přikývla. Objal jsem jí pevněji. ,,Nikomu nedovolím aby ti znova ublížil. Jsem tu s tebou." Takhle jsme seděly do pěti.
Pohled Emilie
Konečně jsem se uklidnila. Musím být pro příště silná. Nenechat svou mysl aby mě strašila. Vstaly jsme a už bylo pět. Vyšli jsme se na procházku do parku. Tam jsme chvíli seděly a hrály slovní fotball. Pak jsme se na sedmou vydaly domů. Domů jsem došla v půl osmý. Rozloučily jsme se a odešel. Došla jsem domů ale máma už doma nebyla. Připravila jsem se do školy. Potom jsem se vysprchovala a šla spát.