Z pohledu Daniela
Zjistil jsem že Emilie žije. Chci se Alexovy pomstít, pomstím se přes ní. Zabiji jí. Šéf Alexova otce něco dluží mému otci, takhle se dluh vymaže. Zařídil jim výpravu, na kterou Alexovy přijde fotka,kterou mu pošlu já, až dokončím můj úkol. Hned nato se jejich doprovod změní na muže mého bratra a zabijí je. Bratr je na ně taky naštvaný. Bude to celkově výborná pomsta. Je tak půl desátý večer. Začalo pršet a byla děsná bouřka. Snad se Emilie bojí. Nic mi neudělá větší radost. Vyhodil jsem pojistky. V domě se rozhostila tma. Potichu jsem se dostal dovnitř. Našlapoval jsem chodbou a vyrazil po schodech. Nevěděl jsem, kde Emilie může být, ale tušení, kde se nachází jsem měl. U pasu jsem měl nůž, chci si jí užít. Možná si s ní ještě užiji. Byl jsem u schodů. Vytočil jsem Alexovo číslo. ,,Hádej kdo jsem a kde jsem?" Jak já si rád hraji. Z jednoho pokoje se ozvalo. ,,Haló, je tady někdo." To byla Emilie. Tak už vím v jakých dveřích je. Z mobilu se ozvalo. ,,Ani se jí nedotkneš..." Z mobilu se ozvala střelba. ,,Tak ahoj." Zavěsil jsem. Vydal jsem se dveřím, kde má být Emilie.

Z pohledu Alexe
Šli jsme lesem. Vše se dozvíme až na místě. Začala strašlivá bouřka...
,,Ani se jí nedotkneš..." Nestihl jsem říct nic víc, protože se na nás strhla střelba. Všichni jsme se včas schovaly za strom a strhla se přestřelka. Byly jsme tady jenom tři, proti několika. Střílel jsem taky. Jeho muži rychle umíraly. Nakonec jsme je všechny postřílely. Běžely jsme zpátky v půli cesty nám přilítl na pomoc náš šéf. Neváhaly jsme a nasedli jsme do vrtulníku. Letíme k nám domů. Doufám že se Emilii nic nestane.

Z pohledu Emilie
Ten někdo, myslím že Daniel, právě pomalu jde k mím dveřím. Bojím se, ale bez boje se nevzdám. V krvi mi koluje adrenalin. Jen jak se otevřely dveře jsem dala Danielovy ránu pěstí rovnou do obličeje. Klopýtal dozadu a zaútočil na mě nožem. Ucukla jsem ráně, ale na mím volným tričku se objevila díra. Naštěstí bez krve. Hned se po mě ohnal. Uhnula jsem i té raně a kopla jsem ho do břicha. Sklonil se a shodil mě na zem. Dostal se nade mě. ,,Ahojky, myslel jsem že budeš hodnější." Ostří nože jsem cítila na krku. Pak mě řízl do tváře. Ne moc hluboko, ale i tak jsem cítila, jak mi červená teplá krev teče po tváři dolů. Skopla jsem ho ze sebe a podařilo se mi přitom vytrhnout mu z ruky nůž. Hnedka jsem se dostala nad něj a nůž jsem mu zabodla do míst, kde má být srdce. Pak jsem ho vytáhla a zabodla mu ho do hlavy. Projasnila se mi mysl. ,,Co sem to udělala?" Po čtyřech jsem se dostala do nejbližšího rohu. Tam jsem se rozklepala a pohltila mě panika. Venku se nebezpečně blýskalo a mě to připomnělo, jak jsme se včera koukaly na horor
Vzpomínka
Dívka, je mi dost podobná, v klidu spí, ale probudí jí hlasitá rána, která jde ze zdola. Venku se nebezpečně zahřmělo. Dívka vstane zmatená z postele a zkusí rozsvítit, ale nejde to. V tu chvíli do jejího pokoje vtrhl vrah. Málem jí zavraždil, ale bodl sám sebe. Padl k zemi, ale za pár minut se zvedl, vytrhl si z rány nůž a vraždil dál.
Co když se Daniel zvedne a půjde po mě? Úplně mě paralyzoval strach. Nevěděla jsem která bije. Klepala jsem se v rohu a každá sekunda byla neuvěřitelně dlouhá.

Z pohledu Alexe
Už jsme u dveří. Je tady mrtvolný ticho. Toho jsem se obával. Dveře jsou otevřené. Vešel jsem dovnitř a zkusil vypínač, ale světlo se nerozsvítilo. Vzal jsem baterku a běžel jsem po schodech nahoru. Rozrazil jsem dveře. V tu chvíli se se zachrčením rozsvítila žárovka. Táta nahodil pojistky. To co jsem viděl mě dostalo. Emilie se krčila v rohu a v prostředku místnosti byl zabitý Daniel. Chvíli jsem vstřebával, co vidím a pak jsem se vydal k Emilii. ,,Emilie?" Došel jsem až k ní. Klekl jsem si před ní. Luskl jsem jí před očima a ona se vzpamatovala z šoku. Objala mě a začala brečet. Vzal jsem si jí do objetí. Už nám nic nehrozí. Když se odtáhla všiml jsem si, že je zraněná. Došel jsem pro lékárničku a ošetřil jsem jí to. Ostatní odnesli Danielovo tělo pryč. Nalepil jsem jí na tvář polštářek. Odpadla mi. Sáhl jsem jí na čelo. Ještě pořád byla mírně horká. Takže ještě má teplotu. Jen by mě zajímalo, kdo zabil Daniela. Že by Emilie. Až se probere, musím se jí zeptat.

Z pohledu Emilie
Probrala jsem se v posteli. Ty jo, měla jsem příšerný sen, který mohl být realitou. Venku se blýskalo, stejně jako ve snu. Co se mi to vlastně zdálo. Jo. Byla jsem doma sama, protože Alex, Rose i Jirka museli odjet. Ale přišel Daniel a chtěl mě zabít, ale podařilo se mi zabít ho. sáhla jsem si na tvář a měla jsem tam polštářek. Cukla jsem sebou. Rychle jsem vstala z postele. Rozsvítila jsem světlo. Na zemi nic nebylo. Převlíkla jsem se a vyšla jsem na chodbu. Když jsem rozsvítila, s obrovskou ránou praskla žárovka. Vypískla jsem a schovala jsem si hlavu do rukou. Jo, právě toho bez světla hodně vidím. Za mnou se objevilo světlo. Otočila jsem se a oslepilo mě světlo z baterky. Zakryla jsem si rukou oči. Když si moje oči přivykli na světlo, odkryla jsem oči. Rose už uklízela ze země střepy a Jirka šrouboval novou žárovku. Koukla jsem na Alexe. ,,Alexi, chtěla bych si s tebou promluvit o samotě." Kývl a zavedl mě k němu do pokoje. ,,Co se včera stalo?" ,,No byl tady Daniel a ..." ,,To nebyl sen?" Vykřikla jsem a rukou jsem si zajela do vlasů. ,,Ne, ale ber to pozitivně, přežila jsi." ,,To je teda pozitivum."

,,Co budeme dělat?" Zeptala jsem se Alexe. ,,No, měla by jsi se připravit, zítra vyrážíme za tvým dědou." ,,Co?" Otočila jsem se na Alexe. Nemohla jsem to zpracovat. Co se mnou chtějí dělat, přece jen mě prodá? ,,Ty mě chceš prodat?" Z očí se i valily slzy. O krok jsem couvla a záporně jsem kývala hlavou. On mě ale chytil do pevného objetí. ,,Prosím tě, co tě to popadlo, to bych nikdy neudělal. Tvůj děda nevěděl že existuješ a o svým synovy taky hodně dlouho neslyšel. Chce tě poznat a doufal že tě zachráníme." Rozbrečela jsem se. Jen mě zvedl a sedl si se mnou...