18.Labilní či stabilní? 1/2 začátek
Ráno jsem se probrala jako normálně. Tedy podle budíku v deset ráno. Jsem vážně prospala celý den? Vstala jsem a šla jsem do vany. Napustila jsem si vodu a pořádně si umyla vlasy a celý tělo. Vlasy jsem pak vyfénovala. Oblíkla jsem si tričko a volný tepláky. Šla jsem se tu porozhlídnout. Našla jsem prázdnou posilovnu. Měla by jsem asi začít cvičit. Po hodině a půl, co jsem posilovala nohy jsem šla posilovat ruce. Pořád jsem měla sílu, ale u začátku to nebylo nejlepší. Rozhýbala jsem klouby, prokřupala kosti... Cvičila jsem a když už mě bolelo celý tělo, šla jsem do pokoje. Byl tam Alex. Sklonila jsem hlavu a sedla si na postel. Něco si četl. Najednou vstal a došel ke mě. Stál nade mnou a propaloval mi jeho pohledem díru do hlavy. Zavrtěla jsem nad svými myšlenkami hlavou. ,,Nechceš mi něco prozradit, tahle hra ti nevyšla." Nenechala jsem se vykolejit a dál jsem mlčela. ,,Ty si se mnou chceš hrát? Nezapomeň, že já si s tebou taky můžu hrát." Hned nato mě upevnil na posteli pod ním a pohladil mě na boku. Zamračila jsem se, ale neřekla jsem nic. ,,Emily?" Jen ten tón jakým to pronesl mě donutil uvědomit si, kdo má navrch. ,,Nech toho, nojo, odhalil jsi mě, tak dost!" Zakřičela jsem a dostala jsem se z jeho sevření.
,,Půjdeme kouknout na film?" ,,Jasně!" Vyjekla jsem. ,,Tak který pustíme?" Chvíli jsem přemýšlela. ,,Avengers!" Měla jsem perfektní náladu. ,,Kdo bude první v obýváku, vyhrává!" Zakřičel a vyřítil se z pokoje. Jak kolem mě prolítl, ztratila jsem rovnováhu. Mávala jsem kolem sebe rukama jak kdybych chtěla lítat a ještě k tomu jsem byla v opileckým stavu. Tak si představte, jak blbě jsem vypadala, než moje schopnost selhala a já si sedla na zadek. Vstala jsem na nohy a rozběhla jsem se za ním. Neznala jsem to tady a povedlo se mi zabloudit. Našla jsem místnost, kde to vypadalo nádherně, ale všechno tam bylo zaprášený. Opatrně jsem za sebou zavřela a po špičkách ťapkala ke stolu. Byla na něm veliká vrstva prachu. Došla jsem ke stolu. Byly na něm papíry, a pokrývala je veliká vrstva prachu. Vzala jsem jeden z nich do ruky. Pořádně jsem si ho prohlídla. Byla to báseň. Byla romantická. Líbila se mi. Četla jsem si i ty ostatní.
Seděla jsem na zaprášený židli a oprašovala papíry, abych si přečetla další básně. Zajímalo by mě pro koho je kdo psal. Z textu bylo poznat, že šlo o nešťastnou lásku. Ty úplně na dně byly veselý, zamilovaný. Ty navrchu byly od slz, smutný. Někomu umřela láska, se kterou nebyl. Opřela jsem se v křesle. Uslyšela jsem volání mého jména. Blížilo se k mým dveřím. Schovala jsem se pod stůl, zrovna když se dveře otevírali. Pozná, že tady někdo byl. Schovat se pod stůl byla chyba. Jen jak Alex vešel, jsem málem neudržela výkřik. Čelem ke mě byl v rohu stolu pavouk. Velký, hnusný, chlupatý pavouk. Vylítla jsem na nohy a povalila židli. Jak jsem couvala, nezapomněla jsem o ní zakopnout a dopadla jsem na zem. ,,Emilie, co se stalo?" Alex mě se smíchem sbíral ze země. ,,Tam je pavouk, velký, chlupatý..." Alex se k němu sklonil. ,,Tak pojď pavoučku. To je pokoutník, a není chlupatý, a nekouše." Ukázal mi ruku, po který mu lezl pavouk. Zacouvala jsem. ,,Dej to dál." Vypískla jsem a rozběhla jsem pryč. Když jsem se nějakou záhadou ocitla v kuchyni, povedlo se mi v tom spěchu zakopnout o židli. Krutě jsem se svezla po zemi. Běžela jsem rychle. Jela jsem po boku a překulila se na záda. Nade mnou jsem viděla sklánět se Rose. ,,Jsi v pořádku." Zakroutila jsem záporně hlavou a posbírala jsem se na nohy. Motala se mi kebule, už bych neměla padat. Kolikrát jsem to za dnešek spadla? No hodněkrát. Za mnou se objevil Alex se svým novým kamarádem, jak že mu to řekl poukotmín. No je to ten hnusný pavouk. Vypískla jsem, a rozběhla se pryč, ale neběžela jsem dlouho. Asi o metr dál jsem znova zakopla a odporoučela jsem se k zemi. ,,Mě už bolí hlava." Alex kolem mě prošel. ,,Tak se neválej po zemi." ,,No, tak moc dík za radu, ale za to může ten pokomoutmín." Alex pustil svého kamaráda ven. ,,Jaký kopoutmín?" ,,Ten pavouk." ,,Joo, ty myslíš pokoutníčka, vždyť to je mírumilovný stvoření." ,,To říkej někomu jinému." Sedli jsme si k televizi a koukaly jsme na filmy. Viděli jsme Avengers, Avenger age of ultron, Capitán Amerika ... K večeru jsme koukaly na horory. Docela dost jsem se bála. Potom jsme vyrazily na kutě.
Další ráno jsem se probudila sama. Sáhla jsem si na čelo. Ucukla jsem rukou. Já si jí spálila. Šíleně mi třeštila hlava a byla jsem unavená. Došla jsem si dolů. Vzala jsem si menší kýbl a napustila si ho vodou. Do toho jsem si dala hadřík. Ještě jsem si vzala coca colu. Naposledy, asi před 2. roky jsem se z teploty 38° stupňů dostala za noc na 36°stupňů ... Lehla jsem si do postele na záda. Dala jsem si na hlavu ten hadr a napila se coca coly. Za chvíli jsem usnula.
Probrala jsem se při večeru. Koukla jsem na hodiny. Půl desátý večer. Teprv teťka jsem si všimla lístečku, co tam leží.
Táta s mámou musely na nějakou pracovní cestu a já jel s nimi. Je to docela důležitý. Ráno si měla teplotu. Nechtěl jsem tě budit. Snad se z toho dostaneš. Vrátíme se brzo ráno. Zanechávám pusu a držím palce. Snad to tu zvládneš. Alex ;-)
No, zvládám to v pohodě. Venku se zablýsklo a pak se ozval hrom. Zapnula jsem televizi, aby tu nebylo takový ticho. Chvíli jsem se koukala, ale pak blik cvak, se třetím zahřměním vypadly pojistky. Potichu jsem došla ke dveřím. Dole se ozvalo tichý otevření dveří a kroky.
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro