Alex přišel ke vchodovým dveřím a v ruce držel lístek. ,,Mám pro nás propustku ven. Platí do pěti do večera a jsou dvě odpoledne, tak co jsi naplánovala?" Vzala jsem ho za ruku a rozešla se s ním k lesu. V lese jsem našla můj sluncem ozářený palouček s čirým potůčkem. ,,Takže si našla moje místečko?" ,,Co tvoje, moje!" Ukázala jsem na svojí hruď. Tohle je prostě moje místečko a ne jeho. Moje. ,,Emí, to je moje místo." Přiblížil se dost blízko. ,,Ne to je moje místo, je to nejkrásnější místečko na planetě." Alex mě propaloval pohledem. ,,Moje." Oplatila jsem mu pohled a zopakovala jeho frázi. ,,Moje." Až na to, že jsem se neuměla tvářit přísně, no jsem ztělesnění roztomilosti. Alex se zasmál a zmenšil prostor mezi námi. ,,Při všem jsi děsně roztomilá." Byl děsně blízko. Hraje si se mnou, budu si sním hrát taky. ,,Já vím. A k roztomilému tvorečkovy se hodí hezký místo. Takže moje." Usmála jsem se, ale on se nehodlal vzdát. ,,Je moje, stejně jako ty." I když mě ty slova někde v nitru strašily, uvěznila jsem je hluboko v sobě. ,,Nene, já tvoje nejsem, já jsem svoje, a za druhý, tohle si přivlastňuji!" Vykřikla jsem a zatočila se dokola. Alex si nade mnou pokroutil hlavou ale já to nebrala na vědomí. Byla jsem strašně veselá.

Nevím jak se to stalo, ale veselost opadla. ,,Chtěla bych se kouknout domů za mámou." Alex mě objal ale hned nato mě pustil. ,,Emi, nevím jak ti to říct, ale domu se podívat nemůžeme. Totiž v den tvého zmizení se to odehrálo takhle. Donesl jsem tě domu. S tvou mámou jsme tě uložily do postele. Pak jsem odjel. Večer asi v šest hlásily ve zprávách, že váš barák začal hořet. Tvoji matku našli před domem mrtvou a ty jsi byla nezvěstná." Koukala jsem na něj. Slzy se mi hromadily v očích. Rozběhla jsem se domů. Tentokrát mě Alex nechytil. Běžela jsem k našemu baráčku. Když jsem doběhla k troskám něčeho, co mělo připomínat náš barák, slzy se mi začaly valit proudem po tvářích. Došla jsem pomalými kroky před dveře. Byla tam krev. Padla jsem před dveřmi na kolena. Ruce jsem složila do klína. Za sebou jsem zaslechla kroky. Než jsem si stihla stoupnout mi na nose přistál kapesník, který byl namočený v uspávadle. Poznala jsem to podle čichu. Jen jak jsem se nadechla, jsem vdechla ten plyn. Začaly se mi klížit oči a padla jsem do říše snů.

Z pohledu Alexe
Když se rozběhla, nečekal jsem to. Chvíli trvalo než jsem se vzpamatoval a rozběhl se za ní. V půli cesty jsem zakopl o kmen a svalil se na zem. Schytal jsem hodně odřenin, ale chodit jsem mohl. Rozběhl jsem se zpátky domů. Doma jsme to vyburcovali a jely jsme jí hledat. Když jsme dojely k troskám jejího domova, nebyla tam, ale před dveřmi ležel vlhký kapesník. Vzal jsem ho do ruky. Hnedka jsem to poznal. Je namočený v uspávací látce. Takže jí unesly. Znova. Hnedka jsem to řekl tátovy. Je pro mě důležitá, takže rozjíždíme pátrání. Tentokrát víme kdo jí unesl, máme lehčí hledání.

S tátou jsme jely domu. Hledaly jsme adresu sídla jejího otce. Táta se naboural do obecných záznamů a našel tu adresu, ale podle ní je v jiným státě. Koukaly jsme na letenky a letadlo letělo až za dva dny. Táta řekl že nasbíráme víc informací a pak se rozhodne, zda tam poletíme.

Z pohledu Emilie
Ležela jsem v tmavý místnosti na ne moc pohodlný madraci. U dveří stála moje máma v nemocniční košili, která ale byla stará ušpiněná a roztrhaná. Stála ke mě zády. ,,Mami?!?" Otočila se na mě a na tváři měla smutný úsměv. ,,Emili, netruchli pro mě, a žij spokojeně. A pod kuchyní je v zemi jedna věc, kterou ti chci předat, snad se bude líbit. Mám tě ráda." ,,Já tebe taky." Mamka se na mě usmála a stekla jí slza po obličeji.

Probrala jsem se na posteli v neznamé místnosti. Uslyšela jsem kroky. Postavila jsem se před dveře, připravená čelit hrozbě. Do pokoje vešel můj otec. ,,Nech mě odejít." Zavrčela jsem nebezpečně a on se jen zasmál. ,,Okamžitě se posaď. Obeznámím tě se situací." ,,To je dobrý, já postojím." ,,Jak chceš. Tak, mám tě naučit správnému chování a pak tě prodám. Se vším ostatním tě obeznámím potom. Odteťka se budeš učit mlčet, být chladná..." Už jsem to nevydržela ,,Ani nápad, nejsem žádný majetek, a pokud mám být majetek tak rozhodně né tvůj nebo kohokoliv jiného, ale Alexův." Táta mi chtěl vlepit facku, ale já jsem ho napadla. Hnedka se na mě vrhly dva bodyguardi. ,,Dejte jí do žaláře, uvidíme, jak silnou má vůli." Snažila jsem se dostat ze sevření. Donesly mě do malý místnosti bez oken. Tam mě zavřely.

Z pohledu Alexe
Je deset. Ležím v posteli a nemůžu spát. Vstal jsem z postele a šel jsem k potůčku. Tam jsem si lehl na kámen. Ozářil mě měsíc. Usnul jsem vcelku rychle.
Vidím celu, taková je ve starým skladu. Je tam vlhko a hnusně. ,,Tady si pobudeš." Do cely spadla Emilie, ne oni jí tam hodily. Nechaly jí tam ležet.
Probral jsem se zpocený na louce. Byla noc. Měsíc zašel za mraky. Běžel jsem pro motorku. Co když je ten sen realita? Nasedl jsem na motorku a rozjel se tam. V jedné zatáčce jsem ale dostal smyk a spadl jsem z motorky. Jel jsem tělem po štěrku, až jsem nakonec dopadl pod strom. Všechno mě bolelo a nemohl jsem se postavit. Zavírám oční víčka a nechávám je klesnout.