Na obrázku Ryan
Sedla jsem si na postel. Zavřela jsem oči a hlava mi spadla do polštářů. Před očima se mi objevil obrázek Alexe jak se na mě usmívá. S myšlenkou na něj jsem usnula. Probrala mě rána dveřmi. Trhla jsem sebou a vyšvihla jsem se do sedu. Do pokoje přišla Zora. Nevypadala nadšeně a měla rozcuchané vlasy. ,,Není ti nic?" Jen se na mě koukla a usmála se. Lehla si a koukla na hodiny. Byla jedna odpoledne. Ještě hodina a jdeme do jídelny. Ležela jsem a koukala do stolu. ,,Nenudíš se?" ,,Ani ne." Zora na mě stále koukala. Nechtěla jsem před ní brečet, ale chtěla jsem pryč. Chtěla jsem k Alexovy.
O čtyři měsíce později
Začíná jaro, Březen. Rychle jsem se naučila vše a dodržovala jsem všechna pravidla. Ve škole jsem měla průměrné známky. Docela jsem se skamarádila s Ryanem. Byl to ten blonďatý kluk, který na mě narazil v lesích. Provedl mě tady a dokonce mi dovolil chodit do posilovny a do knihovny. Chodila jsem spát něco kolem desátý. Bylo půl jedenáctý a já pokojně položila hlavu na polštář a usnula.
,,Kam jsi se mi schovala? Kde jsi?" Všude byla tma a tenhle hlas mě pronásledoval. Byly jsme v lese. Jsem skrčená za keřem. ,,Mám tě!" Byla jsem prudce vytažena z keře a dopadla jsem s plesknutím na zem. Nade mnou se skláněla mě odněkud známá osoba. ,,Emili, ty si mě nepamatuješ, tak si vzpomeň no, kdo já sem?" Smál se na mě ale pak se otočil. ,,Kam jsi se mi schovala, kde jsi, nedáváš mi šanci. Utečeš mi a od té chvíle po tobě není ani jedna stopa. Nikdo neví kam si zmizela, ale najdu tě." Chytil mě a zvedl mě do vzduchu. Tón jeho hlasu byl zase výhružný a hnusný. ,,Budeš jen moje, jen moje. Chacha!" Nemohla jsem dýchat. Lapala jsem po dechu a snažila se nadechnout. Pustil mě. Padala jsem do tmy.
Vzbudila jsem se v posteli a lapala jsem po dechu. Povedlo se mi ho popadnout a já se zprudka nadechla. Tyhle noční můry jsem měla každou noc. Koukla jsem na hodiny. Jedna ráno. No super. Sedla jsem si potichu k oknu. Zora poklidně spala a já jí jako každou noc záviděla. Klidný spánek už jsem týden nezažila. Asi pět minut jsem koukala na úplněk z okna. Pak jsem si lehla ale nemohla jsem spát. Nemohla jsem usnout. Bála jsem se usnout. Bála jsem se další noční můry. Jakoby se stupňovaly.

Ráno jsem za pět minut sedm vstala z postele a vzbudila Zoru. Společně jsme provedly raní hygienu a pak mi Zora vybírala, co si mám vzít na sebe. Já bych si vzala legíny a sportovní mikinu, ale Zora se mě snažila navlíknout do džín a nějakého svetru, který vypadal, jak kdybych měla jít na slavnosti. Ona se takhle oblékala každý den, ale já si vždy prosadila svou a měla jsem na sobě legíny a mikinu. Pak se odehrávalo další dohadování na téma moje vlasy. Já je chtěla mít stažené do ohonu ale Zora mě chtěla vidět s rozpuštěnými vlasy. Nakonec jsem si prosadila ohon. Jen díky tělocviku. Jinak jsem měla občas rozpuštěné vlasy, ale někdy se mi povedl prosadit ohon. Zora byla v pohodě, ale tohle docela přeháněla. Měla jsem po pas dlouhý vlasy, ale přemýšlela jsem o zkrácení.

A pak se šlo do školy. Dneska jsme měli matiku, češtinu, a dvouhodinovku angličtiny. Potom ještě dějepis. Pak se šlo na oběd a ve dvě odpoledne se šlo na brigádu. Do školy se chodilo i v sobotu. Jen v neděli se šlo od jedenácti na brigády.

Červen, poslední den školy
A je to tady. Vysvědčení. Mám dodělané základní vzdělání. Jen nevím jak to bude dál. Prý tady ještě rok pobudu. A pak mi najdou práci. Už jí prý mají. Ale to až pak. Každý dostala šaty a jdeme si pro vysvědčení. Já mám žlutý se stříbrným opaskem v pase. Zora má černý se zlatým opaskem v pase. Vlasy jsem si svázala do ohonu. Překvapilo mě že Zora udělala to a to samé. Ale překvapení moc dlouho nevydrželo. Upletla si copánek a mě ho chtěla udělat taky. Dnes jsem neobstála a šla jsem s copánkem.

Na vysvědčení jsem měla pět trojek z češtiny, matiky, angličtiny, dějepisu a zeměpisu. Přírodopis se mi s chemii podařilo vytáhnou na dvojky. Nejvíc jsem měla dvojek a bylo jich hodně. Ani se mi to nechtělo počítat. Udělala se skupinová fotka. Stála jsem ve předu, byla jsem jedna z nejmenších. Ale až třetí. Dvě holky, Katii a Tamara byly o hlavu menší. Byly si hodně podobné, ale příbuzné nebyli. Když jsem se konečně dostala do pokoje, hodila jsem na sebe tepláky a sportovní tílko. Když dneska bylo volno, chtěla jsem zajít do posilovny. Šla jsem chodbou a hledala Ryana. On měl klíčky. Běžela jsem chodbou, jelikož jsem tušila, kde bude. Když jsem doběhla, a hodlala jsem se zastavit o dveře, ty se s ránou otevřely a odhodily mě ke zdi. Nabourala jsem do zdi a sjela do sedu. ,,Emilie si v pořádku?" Ryan mi podal ruku a zvedl ze země. Mě se zamotala hlava a kdyby mě Ryan nezachytil spadla bych. Omotal mi jeho ruku kolem pasu a já se ho chytila rukou kolem ramen. Vedl mě na záchody. Tam mě postavil ke zdi. Vytáhl lékárničku a mě nedocházelo proč. Sáhla jsem si na čelo. Zabolelo to a začalo to pálit. Polekaně jsem koukala na svou ruku od krve. Ryan ke mě došel a žínkou mi začal omývat opatrně čelo. Jen jsem postupně stála. Hlavu mi pak ovázal a poslal mě do pokoje. Prý to není až zas tak vážný. Za dva dny by se mi na to koukl. Odešla jsem do pokoje a tam si lehla. Hnedka jsem usnula.

O dva dny později
Celý dva dny mám v mlze. Zora mi nosila hořký čaj a vždy mě to donutila vypít. Pořád jsem se potápěla mezi bděním a sněním. Už jsem pomalu nerozeznávala realitu od snu. ,,Emí, Ryan čeká na záchodech, máš tam za ním dojít, ošetří ti to." Koukala na mě lítostivým pohledem. Něco je špatně. Když jsem začala přemýšlet na plný obrátky, rozbolela mě hlava. Přestala jsem přemýšlet a šla tam. Cítila jsem, že se něco stane. Skoro mě pohlcovala panika. Nadechla jsem se a vešla jsem. Ryan se mi na to koukl. ,,Vypadá to velice dobře. Už je to v pořádku. Jsi ještě panna?" Při poslední otázce jsem se zasekla. ,,Co?" Vydechla jsem a koukla se na Ryana. Na rtech se mu objevil děsivý úsměv a mě přejel mráz po zádech. Přiblížil se o krok blíže. Ucouvla jsem ale blízko mě byla zeď a já do ní nabourala. Byla jsem v rohu a v očích se mi zračil strach. Sice jsem cvičila, ale že bych nějak zesílila to se říct nedá. Přistoupil o krok blíž. ,,No tak, jsi ještě panna?" Měla jsem skloněnou hlavu a nevěděla, zda říct pravdu, nebo ne. Nakonec jsem jen záporně zakývala hlavou. Cítila jsem jak se napnul a uvolnil. Z očí mi vyběhly slzy. Začala jsem mrkat, ale jen se to zhoršilo. Vtáhl si mě do obětí. Ale necítila jsem pocit bezpečí, právě že naopak. On pak jen utvrdil moje zrádné myšlenky. ,,Budu co nejjemnější." Vší silou jsem ho odstrčila. Zakopl a spadl na zem. Nečekala jsem na jeho reakci a vyběhla jsem ven. Letěla jsem jak střela a vylítla jsem ven. Nikdo. Neřešila jsem to a vzala jsem dráhu. Běžela jsem po silnici u lesa. Zastavila jsem teprv když jsem měla pocit že padnu. Doplazila jsem se do lesa a našla spadlý strom. U kmenu byla díra. Zapadla jsem dovnitř a oddychovala.