Pátek
Ráno jsem vztávala v šest. Sešla jsem dolů a v kuchyni byla mamka. ,,Ahoj!!" Skočila jsem mámě kolem krku. ,,Ahoj Emčo, jak jsi se měla, co škola?" Patnáct minut jsem si s mámou povídala. Taky mě trošku vynadala za ten útěk, ale já jí slušně řekla, že chci zapadnout do kolektivu, tak že budu jezdit autobusem. V šest patnáct jsem se rozloučila s mámou a vyrazila na autobus. Stihla jsem ho s pěti minutama na víc. Vyndala jsem si peníze a nastoupila. Obsadila jsem místo vzadu. Sedačky byly vysoký, byla jsem dobře krytá. Nikdo vedle mě neseděl. Docela mě zajímalo, kde se zdržel Alex. Že by dneska nejel. Nemusel by jít dneska do školy. Den klidu by se hodil. Když se chtěl autobus rozjet, zastavil a nastupoval opoždilec. Dírou mezi sedadly jsem se snažila zahlídnout opozdilce. To byl on. Zapadla jsem do sedačky a doufala, že si mě nevšimne. Naštěstí si sedl někde vpředu.

Cesta proběhla v klidu. Vystoupila jsem mezi prvníma a běžela jsem do školy. Celá udýchaná jsem doběhla ke skříňkám a rychle se přezula, a poté jsem si ještě rychleji vzala potřebné učebnice a sešity. Zahlídla jsem ho na druhý straně chodby. Rychle jsem doběhla do třídy. Připravila jsem si na hodinu a měla jsem deset minut do začátku hodiny. Menší procházka po škole by neuškodila. Snažila jsem se Alexovi vyhýbat. Vyběhla jsem ze třídy a v zatáčce jsem do něj vrazila. Vstala jsem. ,,Promiň." Chtěla jsem odejít, ale on vstal, chytil mě za zápěstí a uvěznil mě v rohu opodál. ,,Co se děje, v autobuse jsi nebyla, a potom jsi utekla od skříněk a teťka jsi odcházela ze třídy. Ty se mi snažíš vyhýbat?" Koukal na mě jakože to myslí vážně a mě se udělal knedlík v krku. Pohled jsem nasměrovala do země a jen jsem záporně zakroutila hlavou. Chvíli na mě jen koukal a nemluvil. Zničeho nic mě vzal za zápěstí a přitáhl si mě k němu. Vykulila jsem oči a snažila se odstrčit rukama, ale žádný valný účinek to nemělo. ,,Pusť mě!" Řekla jsem to potichu. Nepouštěl mě. Snažila jsem se dál odstrčit ho rukama, ale on jen zesílil stisk. ,,Ššš, klid." Zašeptal mi to do ucha a já se začala snažit víc. Zazvonilo. Konečně. Pustil mě, a já utekla do třídy. Sedla jsem si do lavice a schovala jsem si hlavu do rukou. Obrnila jsem se proti strachu a smutku. Zase ve mě něco kolísalo. Něčí ruka mi dopadla na rameno. ,,Jsi v poho?" ,,Jsem oki." Zvedla jsem hlavu a koukala se z okna.

Přišel učitel na první hodinu. Matika. ,,Zdravím vás. Jsem učitel Svoboda a budu vás učit matematiku. Doufám, že spolu nebudeme mít špatný vztah. Tak aby jsme začali s matematikou..." Přestala jsem vnímat. Vzala jsem si sešit a dala si na první stránku sešitu papír a kreslila si neko. To byly moje oblíbené anime postavy. ,,Co si to tam kreslíš?" ,,C-co já nic!" Vylekal mě Alex. Papír jsem schovala do lavice. Učitel si ničeho nevšiml. Rychle jsem všechny zlomky opsala do sešitu i s výsledky. To bylo lehký. Jen jak zazvonilo jsem se rozběhla hledat toalety. Našla jsem je po chvíli. Když jsem vyšla zazvonilo. Rozběhla jsem se do třídy a doběhla těsně s učitelkou. Sedla jsem si do lavice a koukla se na rozvrch. Měly jsme češtinu. Učitelka vypadala dost staře a mrzutě. Tak na devadesát let. Docela jsem se jí bála. Vzala jsem si sešit a začala si psát, to co napsala na tabuli. Už zbývalo posledních pět minut do konce hodiny. Napsala na tabuli souvětí. ,,Tak a k tabuli půjde, no Emilie Cihlářová." Srnula jsem a koukala na učitelku. Vstala jsem a došla jsem k tabuli. Četla jsem si souvětí a napsala jsem nad něj která věta je hlavní a vedlejší. Pak jsem to nakreslila do grafu.
Zazvonilo. Učitelka odešla. Začala jsem mazat tabuli. Nemohla jsem došáhnout nahoru. Někdo mě chytil v pase a zvedl mě do vzduchu. Vypískla jsem a cukla jsem sebou, ale i přes to jsem začala mazat. Když už jsem to smazala vrhla jsem po něm vražedným pohledem. Postavil mě na zem. ,,Dík." Neřekla jsem to zrovna nejmileji, a když jsem odcházela ze třídy, slyšela jsem za sebou někoho mluvit. ,,Alexi, nech jí, nemá zájem, pojď se mnou..." Zbytek jsem neslyšlela. Rozběhla jsem se. Za sebou jsem zaslechla kroky. Pořád se blížily. Zezadu mě chytil někdo za pas a zabránil mi tak v pohybu. ,,Zase mi Emi utíkáš, joo." Otočila jsem se, ale on mě chytil za ramena a natlačil mě na stěnu. ,,Emi, co se děje?" ,,Já... no..." Zase jsem měla knedlík v krku a pohled sklopený k zemi. Snažila jsem se chovat statečně a silně, ale oči by mě prozradily. On vzal mojí bradu a zvedl mi hlavu. Koukal mi rovnou do očí a já se ztrácela v jeho očích. ,,Ty se mě bojíš? Emi, copak jsem ti dal důvod se bát?" Pomalu mě objal. Srdce mi bylo až v krku. ,,Nikdy bych ti neublížil. A nenechám nikoho na světě, aby ti ublížil. Slibuju." Dál mě objímal. Objala jsem ho také. Jen jsme tam takhle stály dokud nezazvonilo.

Když zazvonilo, než mě pustil, pošeptal mi do ucha ,,Těším se moc na dnešní odpoledne." Usmál se a odběhl. Běžela jsem hned za ním. Ve třídě mě polovina holek propalovala pohledem. Chtěla jsem si sednout, ale vedle Alexe seděla Melisa. ,,Tady sedím já." Melisa se na mě podívala a zasmála se. ,,Ty nejsi natolik hezká, aby jsi mohla sedět s Alexem, s ním mám být jen já." Vyprskla a chytla Alexe za ruku. On se jí vytrhl a znuzeně řekl ,,Meliso, odejdi, kazíš mi den." Melisa si stoupla a začala na mě křičet. ,,Ty děvko jak se..." Alex se zvedl a chytil Melisu za ruku a hodně pevně jí zmáčkl až vypískla že jí ta ruka bolí. Pomohl jí vstát. Pak chytil za ruku mě a doprovodil mě k židly a políbil mě. Chtěla jsem se od něj odtrhnout, ale když jsem zjistila, jak závistivě na mě Melisa kouká, objala jsem ho rukama kolem krku a prohloubila náš polibek. Jen jak se Melisa otočila jsem se od něj odtrhla. Sedla jsem si a snažila jsem se uklidnit.
Zbylých pět hodin uběhlo v pohodě.