Čtvrtek
,,Vztávej, honem, jinak nestihneš školu!" Achjo, prvního září a já do deváté třídy přestupuju. To je na nic. Vztala jsem a navlíkla se do předem připraveného oblečení. Seběhla jsem schody a málem vrazila do dveří. Jen na milimetr jsem zastavila a otevřela dveře. Vešla jsem do kuchyně. Máma už byla v práci. Poděkovala jsem své chůvě za svačinu a utíkala ven. Byla jsem naštvaná, že mám ještě ve čtrnácti chůvu. Venku ve předu už čekal řidič, ale já vylezla oknem na zahradu, vyškrábala jsem se na strom a přeskočila plot. Vyrazila na autobusovou zastávku. Když jsem tam došla, už tam bylo pár lidí. Stoupla jsem si opodál a čekala až přijede autobus. Když přijel, stoupla jsem si do fronty a obsadila poslední volné místo. Ostatní už se budou muset ptát, zda si můžou přisednout atd... Byla jsem ráda, že to nemusím zkoušet. ,,Můžu si sednout?" ,,Jasně." Položila jsem si tašku na kolena a nepodívala se na toho, komu patřil ten hlas. Koukala jsem z okna. Pořád jsem na sobě cítila jeho pohled. Z nervozity jsem si začala levou rukou nervózně mnout pravé zápěstí. On se jen zasmál a koukl se jinam, ale po chvíli jeho pohled zase upřel ne mě. To byla asi nejdelší cesta do školy.

Když už jsme dorazily, než jsme vystoupily, pustil všechny dřív a já vystoupila jako poslední. Když jsem chtěla projít bránou zastoupil mi cestu. O krok jsem ustoupila a koukla se na něj. ,,Mohl by jsi mě pustit do školy?" Nečekala jsem že si to někdy přiznám, ale už chci být ve škole. ,,Ty jsi tady nová, ne?" Ovládla jsem se, abych nezatočila očima. ,,No jasně, už mě pustíš?" Skoro ignoroval mou otázku. ,,Nechtěla by jsi dneska ukázat město?" ,,Dneska už něco mám." ,,A co zítra?" Ještě jsem nebyla ve škole, ale on už mi leze na nervy. ,,Když řeknu že s tebou pudu, pustíš mě už." ,,Tak zítra ráno se s tebou ještě domluvím." Vysekl mi poklonu a zmizel. ,,Grrr." Rozešla jsem se do školy a přemýšlela jak se z toho vykroutit. Sedla jsem si do volný lavice třetí od předu a u okna. On si sedl vedle mě. ,,Já jsem Alex. Jak se jmenuješ?" ,,Jsem Emilie." Přišel postarší učitel a všichni jsme si stouply. Učitel ukázal ať se posadíme a všechny nás pozdravil. Pak jsme se posadily a on nás začal poučovat o školním řádu. Bla bla bla. To mě nezajímá. Koukala jsem na učitele, jako všichni ostatní, ale přemýšlela jsem si nad něčím svým jako většina třídy. Snažila jsem se ignorovat Alexův pohled. Po školním řádu rozdal učebnice a rozvrh. Dal nám i klíče od skříněk. Měla jsem 22. Ke vší smůle Alex měl 23. Pak nás pustil domů. Před školou mě Alex zase zastavil. ,,Ahoj, nechceš se mnou jít zítra po škole do kina?" ,,Neříkal si něco o ukázce města?" ,,Stihneme obojí, nejdřív se projdeme po městě, pak tě zvu na večeři a do kina. V pátek tady na tebe počkám. Ahoj." Ani jsem nestihla nic namítnout a odešel. Přemýšlela jsem nad tím. Už zítra si s ním vyjdu. Došla jsem domů a jako vždy jsem doma byla jen já a chůva s hospodyní. Odběhla jsem do pokoje a zabořila hlavu do polštáře. ,,Proč??" Zanaříkala jsem ani jsem nevěděla proč. Nachystala jsem si oblečení na zítra a hrála hry. Do toho jsem si pouštěla písničky. Šla jsem spát v půl osmý a hned jsem usnula.