Ponořila jsem se do hlubin vody.
Jen, abych opět mohla vidět ten plynoucí čas.

Skrze přesýpací hodiny.
Spatřit kousek té nebeské modré.

Nechat své roztříštěné části plout.

A s každým přílivem, který jde proti mě, začínám konečně vnímat.

Jak mi dochází slova.

Drahá...

Co zkouším říct?

Myslím, že nic o čem bys nevěděla.
Protože jsi jediná, za kým chodím.

Dovoluji si snít, mít pár úderů navíc.
Najdeš mě?

A každý z mých úsměvů, znáš je dostatečně dobře?

Jako svíčka ve větru.
Postupně zhasínám, protože mě ta bouře dohání k slzám.

Při mém odchodu, dáš mi sbohem?

Drahá...

Jizvy které jsi mi způsobila,
netušila jsem, že můžou tolik drásat.

Ve tmě, když je zima, tehdy opakuješ.

Že je to za námi.

Všímáš si mých rukou.
Toho zmatku, co v sobě mám.

Slyším tichou melodii.
Hraje zlehka, tiše tak, abych mohla zavřít oči.

A pátrat v hlubinách.
Na dně svých sil.

Když se nahlas směju, protože jsem neměla ponětí...

Že ty krvavé stopy nejdou smýt.

Absurdní, když se snažíš zachránit něco, o čem jsi tak dlouho snila.

Nemyslíš?

Něco na čem ti opravdu záleží.

Během toho, co začínáš chápat, jak chabé lži to byly.

Sliby ze kterých sešlo.

Přeji si nemít to srdce.
Zastavit proud svých myšlenek.

Jen na chvíli.

Vidět západ slunce nad mořem.

Ponořila jsem se do hlubin vody.
Jen, abych opět mohla vidět ten plynoucí čas.

Skrze přesýpací hodiny.
Spatřit kousek té nebeské modré.

Nechat své roztříštěné části plout.

A s každým přílivem, který jde proti mě, začínám konečně vnímat.

Jak mi dochází slova.

Drahá...

Co zkouším říct?

Myslím, že nic o čem bys nevěděla.
Protože jsi jediná, za kým chodím.

Dovoluji si snít, mít pár úderů navíc.
Najdeš mě?

A každý z mých úsměvů, znáš je dostatečně dobře?

Jako svíčka ve větru.
Postupně zhasínám, protože mě ta bouře dohání k slzám.

Při mém odchodu, dáš mi sbohem?

Drahá...

Jizvy které jsi mi způsobila,
netušila jsem, že můžou tolik drásat.

Ve tmě, když je zima, tehdy opakuješ.

Že je to za námi.

Všímáš si mých rukou.
Toho zmatku, co v sobě mám.

Slyším tichou melodii.
Hraje zlehka, tiše tak, abych mohla zavřít oči.

A pátrat v hlubinách.
Na dně svých sil.

Když se nahlas směju, protože jsem neměla ponětí...

Že ty krvavé stopy nejdou smýt.

Absurdní, když se snažíš zachránit něco, o čem jsi tak dlouho snila.

Nemyslíš?

Něco na čem ti opravdu záleží.

Během toho, co začínáš chápat, jak chabé lži to byly.

Sliby ze kterých sešlo.

Přeji si nemít to srdce.
Zastavit proud svých myšlenek.

Jen na chvíli.

Vidět západ slunce nad mořem.