Přes hloubku všech propastí.

Slyším, jak šeptáš mé jméno.

Pod světly všech hvězd.

Vidím, jak zlomeně zvedáš ruce.

A já tě chytím, buď si jistý.
Hradby se bortí, v nejtemnějších hodinách...

Vzpomínám si, vzpomínám...

Viděla jsem zářit slunce.
S každým naším nádechem...

Bolestně na mě upíráš pohled.

Oba tyhle konce známe.
Rozepsané dopisy na stole.

Způsoby na rozloučenou...

Tak až půjdu, dívej se, dívej...

Protože i když nikdy nic neříkám.
Chci si pamatovat melodii tvých očí.

Ten úsměv, který mě nutí.

Milovat tě ještě víc.

Každou z těch osamělých nocí.
Kdy jsme v sobě našli útěchu.

Protože i když nikdy nic neříkám.
Chci si pamatovat melodii tvého hlasu.

Ten způsob, jakým si dobíráš svět, který mě nutí.

Milovat tě ještě víc.

Bez výčitek, plní naděje....

Rok za rokem, v červnu i v září...

Čekající na zázrak.

Pokud někdy zaváháš.
Přijdu.

Pokud někdy ztratíš víru.
Přijdu.

Pokud někdy zhasnou světla.
Přijdu.

Přes hloubku všech propastí.

Slyším, jak šeptáš mé jméno.

Pod světly všech hvězd.

Vidím, jak zlomeně zvedáš ruce.

A já tě chytím, buď si jistý.
Hradby se bortí, v nejtemnějších hodinách...

Vzpomínám si, vzpomínám...

Viděla jsem zářit slunce.
S každým naším nádechem...

Bolestně na mě upíráš pohled.

Oba tyhle konce známe.
Rozepsané dopisy na stole.

Způsoby na rozloučenou...

Tak až půjdu, dívej se, dívej...

Protože i když nikdy nic neříkám.
Chci si pamatovat melodii tvých očí.

Ten úsměv, který mě nutí.

Milovat tě ještě víc.

Každou z těch osamělých nocí.
Kdy jsme v sobě našli útěchu.

Protože i když nikdy nic neříkám.
Chci si pamatovat melodii tvého hlasu.

Ten způsob, jakým si dobíráš svět, který mě nutí.

Milovat tě ještě víc.

Tak až půjdu, dívej se, dívej...

Obklopen tím, co znáš.

Pamatuj.

Pokud někdy zaváháš.
Přijdu.

Pokud někdy ztratíš víru.
Přijdu.

Pokud někdy zhasnou světla.
Přijdu.

Vezmu tvé srdce do dlaní.

Rok za rokem, v červnu i v září...

Navždycky.

Chybí mi ty hádky.
To, že jsem mohla být tvůj kompas na cestách, kdykoliv jsi...

Šlápl vedle.

Chybí mi ta léta.
To, že jsem mohla být domovem, kdykoliv jsi...

Potřeboval útěchu.

Naše hry na princezny a rytíře.
Nekončící výmluvy o tom, co, proč a jak.

A pokaždé, když chci odejít.

Slyším, jak šeptáš mé jméno.

Protože všechno, co jsme kdy měli...

Byl jen náš malý svět uprostřed našeho starého pokoje.

Zaprášené fotky v krabicích a pár obrázků na stěnách.

Pod světly všech hvězd.

Vidím, jak zlomeně zvedáš ruce.

A já tě chytím, buď si jistý.
Hradby se bortí, v nejtemnějších hodinách...

Vzpomínám si, vzpomínám...

Viděla jsem zářit slunce.
S každým naším nádechem...

Bolestně na mě upíráš pohled.

Oba tyhle konce známe.
Rozepsané dopisy na stole.

Způsoby na rozloučenou...

Tak až půjdu, dívej se, dívej...

Protože i když nikdy nic neříkám.
Chci si pamatovat melodii tvých očí.

Ten úsměv, který mě nutí.

Milovat tě ještě víc.