Pomalu, krůček po krůčku....

Strhávám své vzkazy.
Se smutným úsměvem na tváři, zatímco mě konejší.

Protože..

Je to jen klam, který předstírám.

Když pátrám v odrazu zrcadel, jestli jsem to skutečně ještě já.

A všechna ta láska, o které tvrdí, že je skutečná.

Myslím, že jí nevěřím.

Chtěla jsem ti zavolat.
Otevřít pusu a říct něco, čemu bys jen stěží uvěřila.

Říct pár slov navíc.

Několik málo lží o tom, jaké to je.

Když ráno vstávám, ale nemůžu v ničem najít žádný smysl.

Protože vše co vidím, jsou jen roztříštěné střepy na zemi.

Snažím se rozloučit.
Nějak ti říct, že jsem se snažila.

Co bylo v mých silách.
Ukázat, že věci možná cítím jinak, než bych měla.

Chci se jen cítit naživu.
Na chvíli, na chvíli vnímat rytmus svého srdce.

Věci které už jsem dávno nechala jít.

Pomalu, krůček po krůčku....

Strhávám své vzkazy.
Se smutným úsměvem na tváři, zatímco mě konejší.

Protože..

Je to jen klam, který předstírám.

Každé ráno, když vstávám.

Když se pátrám v odrazu zrcadel, jestli jsem to skutečně ještě já.

A všechna ta láska, o které tvrdí, že je skutečná.

Myslím, že jí nevěřím.

Ptáš se, opakuješ stále dokola...

Kdo tě zranil?

Když ráno vstávám, ale nemůžu v ničem najít žádný smysl.

Protože vše co vidím, jsou jen roztříštěné střepy na zemi.

Snažím se rozloučit.
Nějak ti říct, že jsem se snažila.

Co bylo v mých silách.
Ukázat, že věci možná cítím jinak, než bych měla.

Chci se jen cítit naživu.
Na chvíli, na chvíli vnímat rytmus svého srdce.

Věci které už jsem dávno nechala jít.

Pomalu, krůček po krůčku....

Nacházím útěchu ve svých vzpomínkách.
Tiše tak, aby nikdo nezahlédl, že můžu být zranitelná.

Když si večer lehám do peřin se zlomenou vírou.

Když potřebuji slyšet, že v tom nejsem sama.

Copak nechápeš?

Je to jen klam, který předstírám.

Každé ráno, když vstávám.

Když se pátrám v odrazu zrcadel, jestli jsem to skutečně ještě já.

Když ráno vstávám, ale nemůžu v ničem najít žádný smysl.

Protože vše co vidím, jsou jen roztříštěné střepy na zemi.

A všechna ta láska, o které tvrdí, že je skutečná.

Myslím, že jí nevěřím.

Chtěla jsem ti zavolat.
Otevřít pusu a říct něco, čemu bys jen stěží uvěřila.

Říct pár slov navíc.

Několik málo lží o tom, jaké to je.

Snažím se rozloučit.
Nějak ti říct, že jsem se snažila.

Když si večer lehám do peřin se zlomenou vírou.

Když potřebuji slyšet, že v tom nejsem sama.

Copak nechápeš?