...........

První hodina. Přeměňování. Těším se, i když se máme učit. Doma, v Londýně, jsem nikdy do školy netěšila. Nebavilo mě to. Ale tady jsem přece ve vyhlášené Škole čar a kouzel v Bradavicích! Tady by mě měly hodiny bavit. Snad, možná....... . Z mého přemýšlení mě však vytrhl známý
hlas: ,,Proč jsi na mě nepočkala? Kam tak spěcháš, proboha?" Ten hlas, nebyl naštvaný ani rozzlobený, ale přátelský a patřil Levanduli. Evidentně za mnou běžela. Byla celá udýchaná.

,,Nikam nespěchám, jen jsem šla z jídelny o něco dřív, tak jsem si řekla, že počkám ve třídě,"odpověděla jsem.

,,Aha, tak to je teď stejně jedno, když jsem tě doběhla," prohodila Levandule.

A tak se připojila ke mně. Šli jsme temnou chodbou, na jejímž konci bylo schodiště. Ne takové to normální, co bývá v panelácích, ve škole, na úřadech...... . Bylo to kouzelné schodiště. Samo se otáčelo a kdoví co ještě. Za těch pár hodin, co jsem v Bradavicích, jsem si všimla, že zde vše žije, ať už obrazy, schodiště či třeba dávno mrtví lidé. Prostě všechno. Nic nebylo běžné nebo takové jaké to znáte.

Došli jsme na místo určení - do třídy, kde měla probíhat první hodina. Byla to velká místnost, plná židlí a lavic. Vepředu stál učitelský stůl s hnědou, koženou židlí. Hned vedle byla obyčejná, křídová tabule. I když možná nebude tak obyčejná...

Tímto dílem prozatím končím. Příběh byl soutěžní a vyhrál třetí místo. Kniha bude označena DOKONČENO, možná se však dočká jakéhosi pokračování. Dík všem za přečtení a vote.