10.října 1994

Za chvíli jsme se objevili u Longbotomových v kanceláři na Ministerstvu. Alice posadila Lindsy na jednu z volných židlí a Frank zamumlal cosi ve  smyslu, že jde podat hlášení. Lilly vyčarovala hrnky s čajem a Lindsy, která stále plakala, podala jeden obzvlášť velký se slovy, když mi zemřel tatínek tohle mi pomohlo. Lindsy chvíli váhala ale nakonec si hrnek vzala a poděkovala.

Po nějaké době se Lindsy trochu uklidnila a musela uznat, že Lilly měla pravdu.

KLEP KLEP

,, Mohu dál? " otázal se všem známý hlas, zástupce ředitele Bradavic, Albuse Brumbála. ,, Ano samozřejmě. " odpověděl zpoza dveří Frank, který se taktéž vracel k sobě.
Když všichni vešli, což je Frank, Brumbál, Popletal, tak zaklepal ještě někdo a bez vyzvání vešel. Čtrnáct kukadel spočinulo na něm a on se zarazil,, To nemůžu ani přijít utěšit svou budoucí švagrovou? " pronesla osoba s černýma mastnýma vlasama po ramema a hákovitým nosem.  ,, Jo můžeš Srabusi, ale příště počkej na odpověď u dveří! " vykřikl celý červený James. Lilly ho chytla za ucho a i přes jeho kňourání ho zatáhla do kouta, aby se uklidnil. ,,Musím uznat, že je mi to velice líto Lindsy, že jsi přišla o Endrůa a my o skvělého bystrozora. Dostane Merlinův řád 1.stupně a památní desku nad vchod do Ministerstva. " prozradil Popletal ,, Děkuji Endrů by byl určitě pyšný. Ale nevím co dál v domě mě budou doprovázet vzpomínky. " zoufalost v hlase Lindsy nešla přehlédnout. ,, Půjdeš k nám Lindsy. Remus by mě jinak asi zabil a navíc je to můj kamarád a ty jeho sestra. Nenechám tě na holičkách. Ty jsi nám párkrát už taky pomohla z brindy." pronesl s nadějí v hlase James a otočil se na Lilly. Ta nejdřív chvíli přemýšlela a pak souhlasila.