"Snídaně do postele, jo?" zašklebil se Seokjin, když se Namjoon zjevil ve dveřích s barevným plastovým tácem. "Tolik romantiky jsem od tebe nečekal."

"To není romantika," mladší muž položil tác na postel, posadil se na její okraj. "Snažím se tě ušetřit cesty do kuchyně."

"Jak pozorné," Seokjin se zapřel o lokty a vyzvedl se do sedu, přičemž nespokojeně nakrčil obočí.

Sex s Namjoonem byl jednoznačně úžasný, a ten další taky, ale momentálně se moc úžasně necítil. Aspoň co se fyzické stránky týkalo. Nekomentoval Namjoonův pobavený úsměv, a raději věnoval pozornost snídani, kterou pro něj připravil. Pěkně po anglicku, hm? Žaludek se při tom pohledu dožadoval pozornosti.

"Kolik je vůbec hodin?" zeptal se zvědavě, když uždiboval z nakrájeného jablka.

"Ani nevím," odpověděl mladší popravně. "Něco po jedenácté, možná? Proč? Chystáš se někam?"

Seokjin mu věnoval pohled. "Upřímně se mi nikam chodit nechce."

Namjoon se rozesmál, načež vstal z postele a zamířil ke skříni. "Chceš půjčit něco na sebe?"

Starší pozoroval Namjoona nahé pozadí, dokud nezmizelo za šedou látkou tepláků. Tak pán chodil rád naostro jo? Nechal svůj zrak pokochat se zbytkem těla, pevná záda, silné paže – vše, co měl v noci možnost si osahat. Nepohrdnul by zopakovat si to.

"Díky."

Ale tepláků, které Namjoon položil na postel, se ani nedotknul. Zatím mu bylo dobře tak, jak byl, a ani potřeba na záchod ho nedonutila vstát z postele ještě další půlhodinu. Slyšel Namjoona z vedlejší místnosti – s někým telefonoval, dle obsahu jeho slov nejspíš s Junghyukem nebo s někým z firmy. Znělo to pracovně. Ač nerad, přinutil se vstát a pohledat toaletu.

"No vida, ty chodíš," Namjoon spráskl ruce. "Výborně, mnohé se tím vyřeší."

Seokjin zvedl obočí: "Tak kruté vyhození z bytu, měl bych brečet..."

"Za co mě máš?!" zděsil se Namjoon. "Chci tě pozvat jen na oběd, protože doma mám velké h - ...nic."

"Oh," udělal jen Seokjin. "Vážně? Nemusíš pracovat?"

Kývl hlavou k mobilu na konferenčním stolku.

"Tamto? Ale ne, to jen Junghyuk je debil, klasika. Neumí chlastat a tak. Ztratil kufřík se smlouvou k – no to je jedno, obleč se, půjdeme, než se mi objeví u dveří a bude chtít, abych mu pomohl hledat."

Seokjina napadlo, že by možná měl slušně odmítnout a nechovat se jako draze placený prostitut, ale... ale. Bylo mu s Namjoonem fajn, tak co. Takový chlap se nerodí v každé dynastii, jak by řekl císař. Měl by se ho držet.

"Vážně mají někde dneska otevřeno?"

"Všude," ušklíbl se Namjoon.

Všude v oblasti cenových měřítek hodných Namjoonova platu. Možná by se měl Seokjin začít cítit nepříjemně. Nějak se mu nechtělo.

"Jak ses vlastně dostal k podnikání?" zeptal se mladší, když měli objednáno – Seokjin to standardně nechal na něm, protože sám neuměl polovinu názvů ani přečíst.

"No..." Seokjin pokrčil rameny. "Vlastně ani nevím. Nebylo to něco, o čem bych od dětství snil, nemyslím si, že vůbec někdo sní o tom, pracovat v cestovní kanceláři, ale tak... znáš to, člověk míní, pánbůh mění."

Namjoon se zasmál: "Jo, až moc dobře."

"Vážně?"

"Hm," přikývl mladší. "Když jsem byl mladý, chtěl jsem být idol."

"Idol," zopakoval po něm Seokjin.

"Něco proti?" Namjoon se pořád pobaveně usmíval, a tak si Seokjin nebyl jistý, zda to myslí vážně.

"Nic jen... si tě nějak neumím představit na pódiu v lesklém stejnokroji a... a tak."

"Byl bych sexy v lesklém stejnokroji! Ještě i teď na stará kolena. Dokonce umím i zpívat!"

"Fakt?"

"Mám ti to předvést?"

"...tady?"

"...ještě někdo přijde k újmě," mlaskl Namjoon. "A co ty? Cos chtěl být, než ses zakopal pod tunu katalogů?"

"No... neuvěříš mi, ale zas tolik se nelišíme. Chtěl jsem být pianista."

"Vážně? Wau."

Seokjin jen pokrčil rameny. "Nakonec z toho nějak sešlo no..."

"A umíš hrát?"

Starší přikývl. "Ale nehrál jsem už dlouho,"

"Můžeš si zahrát u mě," zasmál se jeho překvapenému pohledu. "Fakt sis toho nevšiml? Zabírá půlku obýváku."

"Co?"

"Piano. Velké. Černé. Poměrně nové a zatraceně drahé. Mám rád hru na piano, jednu dobu jsem se dokonce učil hrát, ale moc mi to nešlo a pak nebyl čas... Zahraješ mi?"

"Kdybych právě neodešel z tvého bytu s jistými... nepříjemnými záležitostmi v jistých partiích, řekl bych, že se mě právě snažíš dostat do postele."

"Ale já se tě snažím dostat do postele..."

"Vždy jsi tak upřímný?"

"Samozřejmě," odpřisáhl mladší muž.

"V tom případě ti zahraju rád," usmál se Seokjin. "Pokud mi zazpíváš."

"Až po příštím rande," namítnul Namjoon.

"Kolik jich plánuješ?"

Namjoon na Seokjina vložil pohled, bylo v něm něco až překvapivě hřejivého, Seokjinovi z toho po zádech stekla vlna příjemného horka.

"Možná bys mi mohl dělat společnost i příští Vánoce, Santo."

❄❄❄

Co bych k tomuto příběhu na závěr řekla? Mám ho ráda. Je takový nenáročný, žádné přehnané drama, prostě vánoční (!!!) oddechovka s trochou toho erotického... doplňku? Příběh jsem poprvé publikovala v roce 2016 a od té doby prošel nějakými změnami, ale ne až takovými, takže je nejspíš poznat, že to není můj aktuální styl. Přesto... hm. Doufám, že se vám příběh líbil a že vám zpříjemnil den nebo dny, kdy jste ho četli. :3