Za svými zády vycítím něčí chakru.

Zpozorním.

Dotyčná osoba se ke mně přibližuje.

Dost pomalu.

Dělám, že nic nevím.

Počkám si, až bude blízko.

A když ten moment přijde.

Písek se ujme jeho chodidel.

Připevní k zemi.

„Haaaaah?! Ale no tak! Gaaro! Pusť mě, dattebayo!"

Můj vážný pohled zněžnil.

Stále jsem se za sebe nepodíval.

Ale...

Vím, kdo to je Naruto.