❤LXXIII.❤
Den pátý dopadl v podobě mého vlastního pískoviště v pokoji.
Kdo ví jestli se mi o ty kaktusy v Písečné starají poctivě?
Jestli ne tak dostanou co proto.
Nepěstuji je nadarmo.
Ležím na posteli.
Nohy jsou připláclé na zdi.
Hlava visí dolu.
Moje ruce.
Konkrétně prsty.
Si pohrávají s pískem na zemi.
Postavil jsem toho už tolik...
A stále to neukojilo mou nudu.
Kdybych se přiměl na tebe jen pomyslet víc než je třeba...
Utápěl bych se v depresích.
Pět dní bez jediného vědění o tobě psychicky nedávám.
Tohle mi nemůžeš mít za zlé Naruto.
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro