🔹🔷🔹

Co jí očividně zaskočilo byl fakt, že hned po snídani jí začal balit věci. Chvíli protestovala, ale vidina toho, že ji bude mít zase u sebe byla tak silná, že když viděla jeho odhodlání vzdala to.

Vzal jeden kufr a vynesl ho na chodník, kde čekalo taxi, které je odvezlo k hotelu.
Celou cestu mlčela a očividně nad něčím přemýšlela. Teprve když jeli výtahem, se k ní otočí a pátravě si ji prohlédne.
"Všechno v pořádku?" Pokusí se na něj usmát, ale pozná že se něco děje.
Torkil už na ně čeká a jen co se otevřou dveře vrhne se na ni.

"Skyler, rád tě vidím. Vypadáš dobře. Jak ses měla?" Eskil přimhouří oči a zavrčí. Určitě ho slyšela, ale odpoví mu na otázku a jeho ignoruje.
Zamíří ke dveřím, u kterých se zastaví, aby mohl otevřít a pustit ji dovnitř.
"Sjelevenn, co se děje?" Zeptá se, když za nimi zavře.
Povzdechne si a přejde k oknu.

"Je to zvláštní," řekne tichým hlasem a dívá se z okna dolů na ulici, "ještě před pár týdny bych nevěřila, že budu souhlasit s tím, že se vrátím." Zamračí se, přejde místnost a zastaví se tak, aby jí viděl do tváře. Nedokáže rozpoznat, jestli svého rozhodnutí lituje, nebo ne.
"Skyler, nechci tě nutit do něčeho, co nechceš," na tváři se jí objeví nepatrný úsměv.
"Já vím," podívala se na něj se zmateným výrazem.

Teď mu dojde, že ona sama má v sobě zmatek. Bude ji muset přesvědčit o tom, že to bylo správné rozhodnutí.

I když se mu to nelíbí, nechá ji jít do práce jak slíbit. Po návratu se mu ale nálada zhorší. Nemohl si nevšimnout, že se její pach mísí s jiným. Vlčím.
"Jak bylo v práci?" Zeptá se s předstíraným klidem. Jediné, co ho zajímá je, kdo to je. Už ho cítil, ale byl tak nepatrný, že mu dříve nevěnoval pozornost.

Chvíli zvažoval že se jí na to zeptá, ale určitě neměla ponětí, že někdo z jejich spolupracovníků je vlk a zbytečně by ji tím vyděsil. Už tam půjde jen dvakrát. Bude ji hlídat a pokud se mu nebude něco líbit zasáhne a už ji tam nepustí ať se jí to líbí nebo ne.

"Nic moc. Musela jsem šéfové říct že končím."
"A jak to vzala?" Jen pokrčí rameny a posadí se na postel. Vypadala vyčerpaně.
"Naštěstí měla v plánu někoho propustit, takže to nebyla taková hrůza."
Jen přikývne. Co by na něco takového měl říct?
"Vypadáš unaveně," nepatrně se zamračí, když ji pozoruje, jak si mne oči.

"Jsem vyřízená. Dám si sprchu," řekne, ale dál sedí, jako by se přemlouvala aby vstala.
"Dobře. Připravím ti zatím něco k jídlu aby sis pak mohla jít lehnout."
Jen přikývne a odšourá se do koupelny, odkud se po chvíli začne ozývat šumění vody.

Vypadá vážně unaveně a není to jen dnes. Ozve se starostlivě jeho vlk.
Taky jsem si všiml. Zamračí se a zamíří do kuchyně. Nikdy nebyl kdo ví jaký kuchař, ale co by pro ni neudělal.
Než tekoucí voda utichne, má na talíři nandanou pořádnou porci. Položí ho na stůl a nalije do sklenice džus.

Pomalé kroky vedou nejprve k šatně a potom do kuchyně.
"Pojď se najíst," pokyne jí ke stolu a sám odejde do vedlejší místnosti aby si nalil sklenku whisky.
"Myslíš si, že jsem týden nejedla?" Zeptá se ho a když se vrátí najde ji, jak si prohlíží talíř.
"Proč?" Nechápe.
"To by mi vydrželo celý týden!" To se mu zdá divné. Nelíbí se mu, že moc nejí.
"Sněz kolik chceš, ale najez se pořádně," posadí se naproti ní a pozoruje ji.

Na jeho vkus toho snědla málo, ale viděl že jí není dobře a tak nic neřekl.
"Půjdu si lehnout," ztěžka vstane a odšourá se do pokoje. Když si lehne vstane a zamíří do vedlejší místnosti, kde se posadí do křesla a sleduje ji, jak se s dlouhým povzdechnutím zavrtěla pod přikrývkou.

Odloží prázdnou sklenici a odpočítává každou minutu, která ještě musí přejít, než konečně vyrazí domů.
Už se těšil až ji znovu bude mít doma. Nad tou představou se pousměje.
"Čemu se směješ?" Zachraptí a teprve teď si všimne, že se na něj dívá s povytaženým obočím.
"Jen se těším až budeme doma," pokrčí rameny. Její výraz je nečitelný, ale nakonec se nepatrně pousměje.

"Uděláš pro mě něco?" Zeptá se najednou.
"Cokoliv," zamyslí se, co by tak mohla chtít. Chvíli váhá, ale nakonec se odhodlá.
"Je mi zima," řekne tlumeným hlasem, jako by se styděla, ale díky jeho citlivému sluchu slyšel každou slabiku. Chvíli mu trvalo, než mu došlo co tím myslí, ale nakonec se zvedne a přejde k posteli.

Jakmile si lehne, otočí se k němu a křečovitě se na něj natiskne. Je úplně prokřehlá. Obejme ji a když se spokojeně zavrtí neubrání se úsměvu.
"Díky," zamumlá. Místo odpovědi ji políbí do vlasů.
"Odpočiň si, sjelevenn."

Zbylé dva dny se vrací úplně stejně unavená a ten poslední jí navrhne aby tam vůbec nechodila, ale nedá si říct.
Rozhodne se, že vyrazí zpět jakmile jí skončí práce a tak na ni čeká před prací v autě.
Vypadá mírně překvapeně, ale to nakonec nahradí únava a tak jen nasedne.

"Jak dlouho pojedeme?" Zívne a zapne si bezpečnostní pás. Podá jí krabičku s jídlem a pití.
"Pár hodin. Najez se a vyspi. Vypadáš unaveně." Odhrne jí vlasy na záda.
Po pár soustech snahu o soustředění vzdá a jídlo odloží. Je tak unavená že po tom, co si zívne se mu opře o rameno a okamžitě usíná.

K jeho překvapení spí téměř celou cestu. Jen párkrát se probudí aby se najedla a napila a dál spí. Nevadí mu to, je rád že ji má u sebe a užívá si její blízkost.
Po příjezdu domů váhá, jestli ji budit, ale nakonec ji opatrně zvedne a odnese do domu, kde ji uloží do postele a sám zamíří do pracovny.

Čeká na něj spousta práce, která se v jeho nepřítomnosti kupila. Řekne Lisbet, aby jí přišla připravit něco k jídlu a dohlédnout na ni, mezi tím, co on bude zaneprázdněn.