🔸🔶🔸

Ráno vstala jako každý den, ještě před tím, než zazvonil budík. Jako by ho měla naprogramovaný v sobě. Měla čas, proto si může dopřát sprchu v klidu. Měla by i něco sníst. Včera nevečeřela a na oběd dojídala to, co zbylo z předešlého dne.
Otevřela chlebník, který zel prázdnotou až na poslední už téměř tvrdý rohlík. Uvařila si kakao a do něj ho namáčela aby změkl. To jí bude muset stačit, alespoň do večera. Až půjde domů, staví se v pekárně, jestli budou mít ještě nějaký chleba.

Čas běží a tak se začne chystat k odchodu. Chvíli sleduje kolemjdoucí z okna, co mají na sobě, aby zjistila jak velká zima tam je. Letos je to první týden, co je napadaný sníh, takže počítala s tím, že kolem nuly bude určitě.
Nakonec se rozhodne pro nejteplejší kabát co má, přestože to žádná sláva není, ale lepší než nic. Vyjde na chodník a zamíří dosud potemnělými ulicemi směrem k zahradnictví.

Hned při příchodu zjistí, že dnešek nebude žádná sláva. Shodí truhlík, který včera naplnila zeminou a dnes do něj měla sázet stromky. Hlína se rozsypala všude kolem, naštěstí pro ni na kachličky, takže bude stačit smeták.
Jako každý den nejvíc lidí dorazí kolem poledne. Občas svou šéfovou lituje, když z bezpečí svého kamrlíku poslouchá, co si jsou schopni vymyslet.
Jedny už obsluhuje téměř deset minut, což je dnešní rekord. Po chvíli se objeví ve dveřích.

"Skyler, potřebuji, abys zákazníkům ukázala, kde máme zeminu. Dej jim tu nejlepší. S těmi to bude na dlouho a nechci aby odešli."
"Ale-" začne protestovat, ale zastaví ji svým pohledem. Už několikrát na toto téma vedly rozhovory. Ví že by se měla učit komunikovat s lidmi, ale je jí to nepříjemné. Nakonec svěsí ramena a sklopí pohled.

"Dobrá," vstane a zamíří do prodejních prostor. Vlasy si stahuje do culíku, když zakopne o květináč, který trčí do cesty. Srazí se s někým, kdo bohužel stál jen kousek před ní.
"Hrozně moc se omlouvám," vrátí květináč na jeho místo a teprve pak se narovná aby zjistila, kdo že je jejím dnešním pokusem o začlenění se do společnosti.

Muž, do kterého vrazila na ni chvíli civí bez jakéhokoliv slova a pak si k jejímu překvapení klekl na koleno a sklonil hlavu. Vyvalí na něj oči a neví co dělat. Vzhlédla k jeho společníkovi, který ho pozoroval se zamračeným pohledem a jakmile se na něho podívala oplatil jí pohled a pokusil se o úsměv.
"Jste v pořádku?" Zeptala se opatrně. Napadlo ji, jestli ho třeba při pádu nekopla do nohy, nebo neuhodila.

Teprve teď k ní zvedl pohled. Bledě modré oči jí propalovaly a ona v nich zahlédla zmatení a bolest, ale i něco, co nedokázala rozpoznat, protože v momentě se všechny pocity skryly za nic neříkající masku.

"Je v pohodě," odpoví místo něj jeho přítel a postaví se mezi ně aby se mu mohl podívat do očí.
"Co kdybys počkal v autě a já to koupím," ani na okamžik z ní nespustil oči. Cítila se divně a tak byla ráda, když nakonec zabručel a zamířil k východu.
"Moc se za něj omlouvám," věnoval jí omluvný úsměv.
"Je mu něco?" Zeptá se znovu, když ho vidí jak se zastaví u auta a začne si sám pro sebe mluvit a kopat do kol.
"Ne, je v pohodě. Jen toho poslední dobou moc nenaspal a má hodně starostí." Přikývne a pokyne mu, aby ji následoval do oddělení, kam ji poslala šéfová.

Trochu ji zarazilo, když muž na pytel nechtěl vozík, aby si ho mohl odvést k autu, ale jak on, tak jeho nevyspalý společník vypadali, že jim těžké věci nedělají problém.
"Ještě jednou se moc omlouvám. Dneska jsem víc nešikovná než obvykle," zastrčí si vlasy za ucho a podrží muži dveře, aby mohl vyjít.
"Nic se neděje, každý občas máme den blbec," mrkne na ni a tak se vděčně usměje a vrátí do obchodu.

"No vidíš," pokyne jí majitelka, která ji posledních pár minut pozorovala. Místo odpovědi se zadívá ke dveřím, kde právě odjíždí auto.
Tak to bylo hodně divné, napadne ji.
Zbytek dne proběhne už v klidu. Respektive žádný obří trapas se nekonal, za což byla vděčná.

Domů se vydá za tmy a teprve když jí zakručí v břiše si vzpomene, že chtěla ještě do pekárny. Naštěstí dorazí těsně před zavírací dobou, takže jí zbude něco málo peněz, aby si dala i kávu.
Cestou se loudá a užívá si poklidný večer a poloprázdné ulice. Zítra je pátek, takže se těší, jak si udělá volný víkend.

V bytě otevře okno aby se vyvětral vzduch a dobře se jí spalo. Zhluboka se nadechne čerstvého vzduchu a na chvíli zavře oči. Je totálně vyřízená. Promne si unavené oči a zavře okno.
Musí se vyspat aby zítra nedělala takové zmatky jako dnes. Agnes, její šéfové to sice nevadí, ale dělat takové scény před zákazníky není nic příjemného.

Ještě v posteli přemýšlí nad celým dnem. Zamračí se při vzpomínce na toho přepracovaného nevyspalého podivína. Bylo jí ho líto. Vypadal zničeně, a to, jak mimo se tvářil ji nutilo s ním soucítit.
Povzdechne si a otočí se na druhý bok. Z venku se ozve hlasité zavytí, které ji přinutí na okamžik zbystřit, než zavře oči.