🔸🔶🔸

Rychle oddechuje a oči má zavřené. Nemůže se ubránit úsměvu, který nechce zmizet. Cítí se unaveně, ale příjemně.
Měla z toho strach, ale bylo to daleko lepší, než si dokázala představit. Cítila se víc naživu než za celých devětadvacet let svého života.
Vnímala dlaň, která jí jezdila po zádech nahoru a dolů a pomalu uspávala.
Nechtěla spát, chtěla si ten okamžik užít co nejdýl a tak prolomila ticho, které v místnosti už pár minut panovalo.

"Co znamená sjelevenn?" Zhluboka se nadechl a políbil ji do vlasů, než odpověděl.
"Sjelevenn v mém jazyce znamená spřízněná duše. Dokonalý partner."
"A kdo je Bohyně?"
"V naší kultuře věříme na Bohyni, která nám vybírá našeho partnera. Sjelevenn. Ona ví, kdo je pro nás nejvhodnější partner."
"A jak ho poznáš?" Hruď se mu zachvěje potlačovaným smíchem.
"Poznáš. Já to poznal už v tom obchodě."
"Vážně?" Vzhlédne k němu a očividně poznal, že jí to přijde divné.
Usměje se a přikývne.

"Jo. Stejně jak víš, že zítra ráno vyjde slunce, já vím, že kromě tebe vedle sebe nechci žádnou jinou ženu. Ty jsi má druhá polovina, která zakrývá mé nedostatky a zdůrazňuje klady. Pro mě jsi dokonalá."
Cítí jak začíná rudnout a tak sklopí pohled.

"Měli bychom jít spát. Je pozdě a zítra musím brzy vstávat. Jedeme s Torkilem do města na schůzku." Přikývne a přetočí se na druhý bok.
Obejme ji a když přitiskne svou hruď na její záda spokojeně se zavrtí.

"Tohle mi nedělej," zašeptá jí do krku až se zachvěje.
"Co?" Nechápe co provedla.
"Tohle," přejede dlaní po boku, který mu tiskla do klína.
"A proč?" Řekne, jako by vůbec nevěděla o čem mluví a znovu se zavrtí.
Slyší zavrčení a jak ji stiskne pevněji.
"Provokuješ," zašeptá až jí po zádech přeběhne mráz.
"Možná trochu," pokrčí rameny.

"To ti to napoprvé nestačilo?" Políbí ji na rameno a dlaní dál přejíždí po straně jejího těla.
"Řekněme že to bylo něco, co chci rozhodně zažít znovu," skousne si ret a cítí jak se napnul.
"Už tak budeš ráno rozbolavěná."
"Tak v tom případě už je to jedno, ne?" Na okamžik se v pohybu zarazí, ale pak se znovu pohne, jen jiným směrem.

Položí dlaň na její břicho a přitlačí ji k sobě až oba dlouze vydechnou.
"Jak chceš, sjelevenn," to oslovení se jí líbilo. Vyslovoval ho s takovou úctou, až jí nahánělo husí kůži.
K jejímu zděšení zamířil přímo mezi její stehna až zalapala po dechu, ale po pár dotecích mu uvolnila místo a spokojeně se propnula.

Když se znovu prohla v zádech, jedním pohybem do ní plynule zajel, až přestala dýchat. Pomalu se pohyboval, ale když viděl, co to s ní dělá, přitlačil až vykřikla a pevně stiskla přikrývku v dlani.
Chtěla aby to nikdy neskončilo, ale všechno krásné jednou končí a tak když jí blaženě vydechl do ucha a tvrdě přirazil, následovala ho.

Po chvíli se zvedne, ale jen aby podal přikrývku, kterou je oba zakryje a znovu ji obejme.
Políbí ji do vlasů a dlouze se nadechne.
"Spi, sjelevenn." Zašeptá, ale to už slyší jen z dálky, když ji pohlcuje tma.

Když procitne, neotevře oči. Užívá si to teplo, které ji obklopuje. Bolí ji tělo, ale je to příjemné. Pousměje se a otočí na druhý bok aby ho mohla obejmout.
Natáhne ruku a čeká dotek horké kůže, ale místo toho mezi její prsty zajede hustá srst.
Zmateně zamrká a musí se odtáhnout aby viděla aspoň něco.

Vedle ní neleží Eskil, ale obrovský děsivý vlk. V panice vyskočí z postele a ani ji nenapadne, že tím prudkým pohybem bestii probudí. Přitiskne si přikrývku k tělu a pomalu couvá.
Vlk si odfrkne a zvedne hlavu, kterou okamžitě otočí jejím směrem.
Snaží se nepanikařit, ale když se vlk na posteli postaví, jeho výška jí vezme vzduch z plic.
Šelma seskočí na podlahu a jde jejím směrem.

"Prosím," hlas se jí třese a do očí se hrnou slzy, "neubližuj mi," při těch slovech se zvíře zastaví. Nepatrně nakloní hlavu ke straně a zakňučí.
V následujícím momentu se stane něco, co nedokáže pochopit. Zvíře se změní v lidskou bytost!
Když se na ni muž podívá, vyděšeně si přitiskne dlaň na ústa a vrtí hlavou.

"Neboj se, sjelevenn. To jsem já," nemůže tomu uvěřit. To přeci není možné! Vehementně kroutí hlavou a dál ustupuje.
"Co jsi zač?" Vydechne. Povzdechne si a svěsí ramena.
"Takhle ses to dozvědět neměla. Říkal jsem mu, že to není dobrý nápad."
"Co jsi zač?!" Opakuje svou otázku, tentokrát víc nahlas.
"Jsem napůl člověk a napůl vlk. Dokážu se měnit."

To nemůže být pravda! Nesmí! Udělá k ní další krok a natáhne ruce.
"Lásko prosím," zašeptá zoufale, ale ona dál vrtí hlavou a udělá několik kroků až zády bolestivě narazí do stěny, po které se sveze na zem.
"Prosím, neubližuj mi," opakuje a schová hlavu mezi paže, "prosím, neubližuj mi."
"Nikdy bych ti neublížil," ozve se tichý hlas, ale jako by ho ani neslyšela, třese se strachem, který ovládl celé její tělo a panika prostupuje každou buňku.
"Prosím, neubližuj mi," rozpláče se a přitiskne přikrývku těsněji k tělu.

"Dám ti prostor. Vrátím se večer a promluvíme si o tom." Nic na to neřekne a tak po chvíli uslyší kroky, které nejprve přechází po místnosti a pak se ozve klapnutí dveří.
Ani pak se nedokáže pohnout.

Byl to jen sen. Jen se jí to zdálo. Snaží si namluvit, ale ty emoce jsou tak silné, že i kdyby to byl sen, nevěřila by tomu.
Jak je to možné? Jak to, že si toho nevšimla? Vybaví si oči, kterýma se na ni vlk podíval. Byli Eskilovi, ale zároveň nebyli. Už je viděla dřív.
Tehdy v tom skleníku, než ji poprvé políbil a včera také.
Zalapá po dechu a znovu se roztřese.

Nedokáže se zvednout. Nejde to. Teprve klepání na dveře ji vytrhne z myšlenek a vzpomínek.
"Skyler? To jsem já, Lisbet. Můžu dál?" Zní nejistě. Řekla by, že jí řekl co se stalo. Tak moment.
Znamená to, že oni všichni jsou stejní jako on? Nebo je jediný?
Při té představě se jí zatmí před očima.

Když se jí zeptá, řekne jí pravdu? Nadzvedne hlavu a podívá se ke dveřím.
"Ty jsi taky-" nedokáže to doříct. Nechce aby to byla pravda.
"Sky, můžu dál? Promluvíme si o tom," takže je stejná.
Neví jestli chce, ale někdo jí to musí vysvětlit. A Lisbet je jediná, koho k sobě je schopná pustit.

"Tak pojď," zašeptá nejistě. Dveře se otevřou a Lisbet nakoukne dovnitř. Když ji uvidí zatváří se starostlivě.
Jde k ní, aby ji utěšila, ale ona zavrtí hlavou a schoulí se do klubíčka.
"Nechoď ke mě," zastaví se a pak se posadí na postel.

"Jsi stejná?" Zeptá se na to nejdůležitější, co jí v ten moment zajímá.
"Ano. My všichni. Ale nikdo z nás ti neublíží."
"Jak ti to mám věřit? Jste zvířata!" Lisbet si povzdechne a posadí se na zem.
"Jsi Eskilova spřízněná duše. Nikdo se tě nesmí ani dotknout. Na to je zákon."

"To přeci neznamená, že by mi nikdo nemohl ublížit."
"Pouto spřízněných duší je jedna z nejposvátnějších věcí, které mezi naším druhem existuje. Stejně, jako všichni poslouchají Eskila jako vůdce, tebe respektují úplně stejně. Každého, kdo by ti chtěl ublížit, čeká pomsta celé smečky."
"Má s tím něco společného ta Bohyně?" Usměje se a přikývne.

"Ano, to ona určuje, kdo se k sobě hodí."
"A jak to poznají?"
"Viděla jsi Eskilovi tetování?" Přikývne. Už několikrát si ho prohlížela. "Je to viditelný symbol, že dotyčný svou spřízněnou duši našel."
"Já ale žádné nemám."
"Ani nemůžeš. Ty nejsi jedna z nás. Kdybys byla, máš ho."

"Proč já? Jsem člověk."
"To nechápe nikdo z nás. Jediný kdo zná důvod je Bohyně." Zavrtí hlavou a ironicky se usměje.
"Tomu se říká ironie." Povzdechne si.
"Co přesně tě tak vyděsilo? To, jak se přeměnil?" Zavrtí hlavou.
"Ne. Zjištění, že je, že jste stejní jako oni," zašeptá a zatřese se.
"Jako kdo?"

Vzhlédne a v očích ji pálí slzy.
"Ti co zabili celou mou rodinu a vyvraždili celé město." Lisbet se zděšením rozšíří oči.
"Pane bože," vydechne, "tys žila v Torehillu?" Když přikývne, její výraz se ještě prohloubí.
"To mě mrzí. Ale vždyť říkali že nikdo nepřežil?"
"Báli se, že kdyby řekli že jsem naživu, vrátili by se a dokončili to. Nikdo mi nevěřil, když jsem říkala co jsem viděla. Podle nich jsem byla v šoku. Strávila jsem rok v ústavu, než jsem byla schopná se vrátit aspoň částečně k normálnímu životu."

Celou dobu ji poslouchá a přikyvuje.
"U Bohyně," vydechne, "tak to už dává smysl."
"Co je to za Bohyni, která někomu, kdo zažije něco takového, za partnera vybere jednoho z těch, co mu tak ublížili?!" Nebrání se slzám a vzteku, který v ten moment má.
"Na to ti nejsem schopná odpovědět," zavrtí hlavou.