🔹🔷🔹

Pořád tomu nemohl uvěřit! Skutečně souhlasila s tím, aby s ní spal v posteli.
Jeho vlk spokojeně vrněl a on si užíval toho, že ji má u sebe.

Netušil, že se Amanda vrátila. Jakmile je uslyšel, vyběhl z pracovny. Věděl, že jejich setkání nedopadne dobře. Od chvíle, kdy ji vybrali jako jeho družku, se chovala, jako by jí patřil a nechtěla pochopit, že on s tímhle nesouhlasí.

Její vztek, když si uvědomila, že našel svou spřízněnou duši a že je člověk, byl obrovský. Měl strach, co by byla schopná Sky udělat. Neměla by šanci. Amanda byla vybrána jako nejsilnější vlčice smečky a kdyby chtěla, mohla by ji i zabít.

Na to ani nemysli. Zavrčí jeho vlk a on se úzkostlivě nadechne.
Nikdo jí neublíží. Každý, kdo se o to pokusí za to zaplatí životem!
S tím souhlasil. Nesnesl by, kdyby jí někdo ublížil.

Následující dny byly nejlepší, jaké za celý život zažil. Snídali spolu, často i obědvali a večery trávili buď v obývacím pokoji, nebo na zimní zahradě a povídali si. Občas jí pomáhal ve skleníku, hlavně když potřebovala přemístit něco těžkého. Všímal si, jak se u toho pokaždé usmívá a prohlíží si ho a myslí si, že ji nevidí.
Myslel si, že už jí nemůže víc milovat, ale každý večer, když mu usínala v náručí si uvědomil, že mu na ní záleží o něco víc, než předešlý večer.

Na dnešní večer se těšil. Měl pocit, že se celé odpoledne neskutečně vleče, ale konečně se dostal domů, kde to krásně vonělo.
Když se najedli, vstal a pokynul jí, aby šla s ním. Přede dveřmi se zastavil a otočil k ní.

"Zavři oči."
"Cože? Proč?" Usmál se a naklonil hlavu ke straně.
"Věř mi," natáhne k ní ruce.
Chvíli na něho nechápavě hledí. Nakonec si rezignovane povzdechne, podá mu ruce a zavře oči.
"Tak pojď," opatrně ji vede ze schodů a zastaví se pár metrů od domu.
Stoupne si za ni, opatrně ji obejme a skloní hlavu těsně k jejímu uchu.
"Můžeš." Poslechne ho. Zhluboka se nadechne a zvedne hlavu.
"Páni," zašeptá. Usměje se a vzhlédne také.

Nevidí polární záři poprvé, ale pokaždé je to zážitek a dnes je ještě krásnější. Díky ní.
Uchopí jeho ruce a přitáhne si je ještě blíž. Spokojeně ji k sobě přitiskne a v tichosti sledují nádhernou podívanou.
"To je nádhera," zašeptá a cítí, jak se začíná třást zimou.
"To je," a nemyslí tím oblohu.

"Děkuju. Za všechno," otočí se k němu čelem a když se na něho podívá, byl by schopný pro ni udělat cokoliv.
"Já děkuju, žes mi dala šanci." Zavrtí hlavou a překvapivě ho obejme kolem krku.
"Nám dala šanci," opraví ho.
Čím déle se na ni dívá, tím víc se musí snažit ovládat.
Když mu dlaní přejede po napjaté tváři přivře oči a zabručí. Jeho vlk spokojeně přede a oba chtějí aby nikdy nepřestala.

Ona ale udělá daleko víc. Když se nadechne a její vůně zesílí, otevře oči. Cítí její dech na tváři a ztěžka polkne.
No tak, dělej! Pobízí ho vlk, ale on nesouhlasí.
Ne. Chci aby to udělala sama. Vlk protestuje, ale o chvíli později oba zmlknou, když se k němu nakloní a políbí ho.

Jako by se jejich spojení během jediné chvíle zesílilo až mu to téměř vyrazilo dech. Když se od něj odtáhne, jako by to cítila stejně. Zrychleně oddechuje a třese se. Uchopí ji pevněji, aby náhodou neupadla.
"Půjdeme dovnitř?" Navrhne šeptem a když jen přikývne, zvedne ji do náruče a odnese dovnitř.

Opatrne ji postaví na zem a snaží se podle jejího pohledu zjistit, jestli je v pořádku. Jako by nad něčím vehementne přemýšlela až se začne bát, že toho polibku lituje.
"V pořádku?" Zeptá se nakonec, když na sebe jen mlčky hledí.
"V tom nejlepším," nepatrně se pousměje až s úlevou vydechne.
Sjede dlaněmi po krku až na hruď a když se trhaně nadechne, nejiste k němu vzhlédne.

"Co se děje? Na co myslíš?" Vůbec se v jejím chování nevyzná.
Zavrtí hlavou a slyší, jak její srdce začíná zrychlovat.
"Sky, mluv se mnou," nadzvedne jí bradu, aby ji přinutil se na něj podívat.
"Nemůžu," hlas se jí třese až se nakonec zlomí.
"Proč?" Nechápe to. Vždycky říkala co si myslela a najednou se sekla.
Tváře jí začínají hořet a nervózně si kouše ret.

"Ty se stydíš?" Není si jejím chováním jistý, ale když stále rudne a zrychluje se jí dech, řekl by, že se trefil.
"Sky, nemáš se čeho bát. Nikdy bych ti neublížil," nejistě k němu vzhlédne, jako by to bylo to, co potřebovala slyšet.
Nepatrně se pousměje a cítí, jak se i mírně uvolnila.
"Děkuju." Povzbudivě se na ni usměje a pohladí ji po tváři.

"Proč já?" Zeptá se po chvíli.
"Sám nevím. Jediné čím jsem si jistý je to, že tě miluju z celého srdce," ani si neuvědomil, že to řekl nahlas.
Chvíli si myslí že uteče, ale pak se na něj podívá a jako by se uklidnila.
Zhluboka se nadechne a znovu ho políbí. Tentokrát to nebyl váhavý a nejistý polibek.
Přitiskne ji k sobě až cítí jak se zachvěla. Pevně se ho chytla kolem krku a chtěl, aby se ho nikdy nepustila. Chtěl ji držet v náručí už do konce života.

Snažil se ovládat, ale čím déle se ho držela a jak se jejich polibek prohluboval, jeho vlk částečně převzal kontrolu a vsunul ruku pod triko na její záda. Že jí to nevadí mu dala najevo, když mu tiše vydechla do úst a křečovitě ho sevřela ve vlasech.
Využil toho a užíval si každý kousek jejího těla, kterého se směl dotknout.

Prsty mu projížděla ve vlasech a ani na okamžik mu nedala příležitost, aby se odtáhl. Jeho vlk se projeví jemným zavrčením a druhou rukou ji uchopí za zadek a přitiskne na sebe. Její zasténání se mu zaryje pod kůži. Najednou se od něj odtáhne.
"Eskile, já jsem," zašeptá a snaží se popadnout dech.
"Copak lásko?" Povzbudí ji, když neví jak to říct.
"Já jsem nikdy," je ji sotva slyšet.
Nadzvedne jí bradu, aby si byl jistý, že to pochopil správně.
"Tys ještě nikdy nebyla s mužem?" Zavrtí hlavou a sklopí hlavu.

S úlevou vydechne a neubrání se úsměvu.
"Díky Bohyni," nechápavě k němu vzhlédne, "jsem rád. Chci být první i poslední." Přejede palcem po napuchlých rtech a znovu si je přivlastní a přitiskne ji k sobě.
Nadzvedne ji a přenese k posteli, kde ji opatrně položí na přikrývky.

"Miluju tě, sjelevenn," zašeptá do kůže mezi krkem a ramenem, "a já jsem jenom tvůj, dokud budu dýchat." Zachvěje se při jeho slovech a konečky prstů mu přejede po zádech.

Začíná být netrpělivý, ale ví, že se musí krotit. Je to její poprvé a nechce, aby na to měla zlé vzpomínky. Zároveň touží po tom, aby si to užila stejně jako on.
Vidí jak se stydí, když ji svléká a snaží se ji rozptýlit polibky, což se mu daří.

Když pod ním leží nahá, rychle oddechuje a tváře má rudé pousměje se.
"Jsi nádherná lásko," vydechne a skloní se k ní. Prsty něžně přejede po lýtku až na stehno, uchopí ho a nadzvedne.
Sleduje jak pootevře ústa, když ji pomalu naplňuje a zakloní hlavu v němém výkřiku.
Počká, dokud se na něj nepodívá a pomalu se dá opět do pohybu.

Být v ní je ten nejkrásnější pocit, jaký ve svém životě zažil. Jako by konečně všechno do sebe zapadlo a dávalo smysl. Když si je jistý, že je všechno v pořádku, dovolí svému vlkovi, aby se částečně projevil.
Jemně jí nehty zaryje do dokonalé kůže a když tiše zasténá spokojeně zavrčí.
Nasaje tenkou kůži na krku a jemně ji stiskne až se mu pod rukama propne.

Zvuk, který vychází z jejích dokonalých rtů se okamžitě stal jeho nejoblíbenějším. Chtěl ho slyšet hlasitěji a tak zrychlil až nakonec vykřikla, což bylo to poslední, co mu chybělo k tomu, aby zažil nepopsatelný příval slasti.