🔹🔷🔹

Poslouchal její kroky, dokud nedošla do pokoje a následně si lehla do postele.
Zavřel oči a zhluboka se nadechl.
Jdeme za ní. Ozval se nedočkavě jeho vlk. Zavrtí hlavou a dojí jogurt.
Měli bychom jí dát prostor. Viděl jsi, jak se usmívala? A dokonce se se mnou i normálně bavila!  Vlk v něm nervózně přechází ze strany na stranu a frká.

Jasně že viděl a kdybys mě nechal, ukázal bych jí, jak moc pro nás znamená. Musel mu hodně bránit aby nepřevzal kontrolu nad jeho tělem. A do toho musel bojovat sám se sebou.
Jakmile se na něho podívala s tím nejkrásnějším úsměvem co kdy viděl, chtěl ji obejmout, zabořit prsty do těch nádherných vlasů, které mu často zakrývaly výhled a políbit ji.

Bylo čím dál těžší se bránit poutu, které se mezi nimi vytvořilo, přestože ona to očividně necítila tak silně jako on. Ale i tak poznal, že se její pohled na něj pomalu mění.
Musí vydržet, nesmí to podělat. Znovu už ne.

Ona to uvidí. Už zítra. Vím, že se jí mé překvapení bude líbit. Ne. Bude nadšená. Spokojeně se usměje a zamíří do útrob domu.
Na chvíli se zastaví přede dveřmi, u kterých se zhluboka nadechne. Její vůně mu prostoupí celým tělem až blaženě zamručí, ale zároveň se nevrle ošije, stejně jako jeho vlk.

Jen se na ni podíváme. Žadoní. Nakonec tiše vejde do tmavé místnosti a zastaví se až u postele.
Vypadá o tolik menší a křehčí, když leží sama na tak velké posteli.
Zamračí se při představě, že by ji nemohl chránit.

Už jsme tu. Máme ji u sebe a nikdo ji neublíží. Je jenom naše.
Jeho vlk se schoulí do klubíčka a zavře oči.
Posadí se vedle ní a sleduje spokojený obličej a poslouchá, jak pravidelně oddechuje.
Do teď si nevšiml, jak má dlouhé vlasy. Opatrně uchopil jeden pramen a promnul ho mezi prsty. Byly jemnější než si dokázal představit.

Snažil se přemluvit aby vstal s odešel, ale nedokázal to. Co nejopatrněji aby ji nevzbudil si lehl naproti ní a užíval si její blízkost.
Ani nepostřehl, kdy se mu začaly zavírat oči.

Probudil ho pohyb, jak se vedle něj někdo pohnul. Zhluboka se nadechl a spokojeně zamručel. Teprve dotek na hrudi ho přinutil otevřít oči.
Pořád spala, jen se ve spánku posunula a přitiskla se na něj a on ji objímal.

Ještě včera o síle pouta, které se mezi nimi vytvořilo, z její strany pochyboval. Ale to, jak se k němu spokojeně tiskla se rty jen pár centimetrů od jeho kůže až cítil dech, který z nich pravidelně vycházel mu dávalo naději.
Zatnul zuby a co nejopatrněji aby ji neprobudil se vymotal z peřin.

Nespokojeně zamrčela a přetočila se na druhý bok. Musel se sám pro sebe usmát.
Je dokonalá. Nechápu, jak jsem bez ní do teď mohl žít.
Opatrně se nakloní a nejprve zaboří nos do hustých vlasů a nadechne se, než ji do nich políbí a tiše odejde.

Je těsně před svítáním a tak se zajde osprchovat a zamíří do kuchyně. Udělá si kávu, posadí se ke stolu a složí hlavu do dlaní.
Nevím jak dlouho to ještě zvládnu. Povzdechne si, ale jeho vlk zavrčí.
Musíme se starat i o smečku. Torkil je dobrý zástupce, ale nemůže všechno zastat dlouho. Potřebují nás.
Má pravdu. Ještě dnešek věnuje své družce a pak se bude muset vrátit k povinnostem. Stejně by raději trávila čas s Lisbet než s ním. Nad tou myšlenkou zavrčí a povzdechne si.

"Dobré ráno," ozve se rozespalý hlas těsně za ním. Vůbec nepostřehl kdy přišla. Narovná se a uchopí hrnek do dlaní.
"Dobré ráno," oplatí ji a pousměje se. Posadí se naproti němu a zkoumavě si ho prohlíží.
"Spal jsi vůbec?" Nadzvedne jedno obočí.
"Trochu," řekne stroze, "dáš si kávu?" Vstane aby jí připravil šálek.
"Dám, ale klidně si ji udělám sama." Zavrtí nesouhlasně hlavou.

"Vyspala ses dobře?" Zeptá se, než pustí mlýnek, který na chvíli přehluší všechny zvuky.
"Překvapivě ano. Čekala jsem, že mi bude zima, což je mi prakticky vždycky, tak jsem čekala, že se budu budit zimou, ale spala jsem jak mimino."

"To jsem rád," postaví před ní hrníček, "až se najíš, přijď za mnou do pracovny. Druhé dveře vpravo." Když přikývne zamíří do místnosti, kde se zavře a posadí do koženého křesla.
Snaží se soustředit. Ví že musí.