První noc byla nejhorší. Možná i proto, že nevěděl, co přijde. Nedokázal jí nijak pomoci a namáhavý chrčivý zvuk, který jí vycházel z hrudi nutil každou jeho buňku, aby udělal něco, jak jí pomoci.

Bez hnutí seděl vedle ní a pozoroval každý nádech a výdech a modlí se aby přišel další. Lisbet se o něj starala a čas od času ho vystřídala, aby se mohl osprchovat, nebo převléknout.
Dosud svého bratra nikdy neviděla v tak zoufalém stavu. Vždy dbal na to, jak vypadal a aby neprojevil slabost, ale teď vypadal zničeně a zoufale.

Nikdy by neřekla, že udělá takovou hloupost, jako únos své družky, ale musela přiznat že sama neví, jak by se zachovala na jeho místě ona. Byla pro něj celý život, což jasně dokazoval jeho současný stav, ale bála se, aby k němu ta dívka po tom všem našla cestu.

Když s ní mluvila v kuchyni, měla dojem, že k němu něco cítí, a když se na něj podívala, nepatrně se začervenala, ale viděla ji krátkou dobu na to, aby mohla dělat závěry.

🔹

Už jsou to tři dny, co se nevyspal. Pokaždé, když se začala třást si k ní lehl aby ji zahřál. Stačilo pár minut a zase klidně oddechovala.
Nejraději by u ní zůstal celou dobu, nechtěl sedět vedle postele v křesle a bezmocně ji pozorovat, ale neměl na výběr. Lisbet mu to říkala taky. Musí jí dát prostor.

Sedí v pracovně nad papíry a snaží se soustředit, ale je nevyspalý. Jeho vlk vztyčí uši a zakňučí, čímž ho upozorní na to, jak se zhluboka nadechla a slyšel šustění peřin.
"Už jsi vzhůru?" Lisbet vstane ze židle a přejde k ní.
"Co se stalo?" Zachraptí unaveně.
"Utekla jsi do lesa. Kdyby tě brácha nenašel, umrzla bys."
Slyší jak jí zrychluje tep.
"Jasně že jsem utekla. Zavřel mě tu!"
"Já vím a moc se za to omlouvám."
"Tak mě pusťte!" Povzdechne si a přejde po místnosti.

"Víš, brácha není typ, který by měl zkušenosti s projevováním citů." Zavrčí.
Lisbet! Napomene ji, ale ona pokračuje, jako by ho neslyšela.
"Řekla.jsem mu, že je vůl, když tě tu drží. Částečně ho omlouvá, že se tak nerozhodl při plném vědomí."
"Jak to myslíš?"
"Hele, nesouhlasím s tím, jak to udělal, ale prosím, dej mu šanci. Není špatný člověk a vždy chtěl pro své nejbližší jen to nejlepší. Nebudeš tu s ním sama. Budu tu také."
"Jako vážně? Jak můžeš říct, že chce jen to nejlepší?!"
"Prosím. Vím že máš vztek. Když budeš spolupracovat, dovolí ti se mnou chodit do druhého domu. Ukážu ti své květiny."

Lisbet! Neslibuj jí něco, co nemůžeš splnit! Představa, že by ji pustil ven pro něj nepřichází v úvahu.
Splním. Nemůžeš ji držet zbytek života zavřenou v domě. Představ si, že bys to byl ty. Vydržel bys zavřený v domě?
Zavrčí a vstane.
Já ale nejsem člověk.
To je jedno. Ani člověk nemůže být celý život zavřený. Když jí dáš prostor, bude se na tebe dívat líp.

Nesouhlasí, ale jeho vlk se přidá na stranu Lisbet. Jak jinak. Bohužel musí uznat, že když s ní mluvil on, dokázal si ji naklonit.

"Vážně?" Zeptá se nejistě.
"Ano. Zařídím to. Ale musíš mi slíbit, že už neuděláš takovou hloupost jako posledně."
Chvíli je ticho a ani nedýchá, jak čeká na její reakci.
"Vážně si myslíš, že budu s něčím takovým souhlasit?" Vydechne a zavrtí hlavou.
Je tvrdohlavější než jsem čekal. Nespokojeně se ošije jeho vlk.

"Skyler, nikdo ti tady nechce ublížit. Měj to prosím na paměti."
"Lisbet," začne stejným tónem, "nejsem zde dobrovolně. Měj to prosím na paměti."
"Dobře, nechám ti prostor. Dole ti připravím něco k jídlu." Slyší její kroky a pak otevírání a zavírání dveří.

Nelíbí se mi, jak se vzpouzí. Řekne svému vlkovi. Toho jeho názor vůbec nepřekvapuje.
Aspoň se nebudeme nudit. Snaží se ho nějak rozptýlit.
Neměla by spřízněná duše být ideální partner? Já nesnáším, když mi někdo oponuje!
Zavrtí hlavou a zamíří do kuchyně. Zajímalo by mě, co tím Bohyně zamýšlí.

Dorazí tam dřív než Lisbet a tak zatím udělá kávu sobě. Po příchodu se zeptá zda chce také a sdělí jí, co jí má připravit k jídlu, teprve pak připraví šálek pro Sky, aby měla čerstvou.
Kroky se ozvou po delší době a cítí, jak začíná být nervózní.

Zhluboka se nadechne a nasadí nečitelný výraz, roky používaný jako výraz bezcitného Alfy.
Dveře se nejistě otevřou a když ji spatří, na okamžik se mu zadrhne dech. Vypadala vyčerpaně a rezignovaně.
Přelétla místnost pohledem a na okamžik se zastavila u něm. Slyšel jak se prudce nadechla a pak pohlédla na Lisbet.
"Mohla bych si dát i něco k pití?" Zeptá se jí, jako by ho vůbec neviděla. Tiše zavrčí, nelíbí se mi, že ho ignoruje.

"Jistě, tady máš kávu," podá jí hrnek, jako by ho připravovala sama. Chvíli na něj hledí, jako by přemýšlela, jestli ho chce nebo ne.
"Díky," posadí se s ním ke stolu, ale ani se ho nedotkne, "nechceš s něčím pomoct?" Zeptá se a dál ho úspěšně ignoruje.
Vztek v něm začíná vřít a v hrudi mu tiše bublá vrčení, které ona slyšet nemůže. Zato jeho sestra moc dobře cítí, že stačí málo a bouchne jako sopka.

Měl bys odejít. Nevěřícně po ní vrhne pohled.
Prosím? Ale ona si jen povzdechne.
Buď rád, že tě ignoruje a neháže po tobě vším, co jí přijde pod ruku a neuráží tě. Dej jí prostor.
Chvíli váhá, ale nakonec stočí svůj pohled ke Sky, která svou pozornost věnuje hrnku, který točí v prstech.
"Půjdu pracovat," pronese nakonec a Lisbet jen přikývne a mírně se pousměje.
Máš ji na starost. Dodá a neochotně se otočí a vyjde z místnosti.

"Díky Skyler, ale jídlo už je hotové. Kolik si dáš palačinek?" Nastane ticho až ho napadne, že zase začne vyvádět.
"Proč tohle?" Zeptá se nakonec.
"Proč co?" Nechápe.
"Proč palačinky a proč zrovna s banánem a Nutellou?"
"Já," Lisbet nemá ponětí, jak ji odpovědět.
Řekni jí, že jsem ti to řekl já. Poradí ji nakonec.

"Eskil chtěl abych to uvařila."
"A jak mohl vědět, že mi to bude chutnat?" Zamračí se. Že by se spletl? Byl si jistý tím, že to bude její nejoblíbenější jídlo, ale její reakce ho znejistila.
"To nevím. Třeba na to měl chuť on," už byla bezradná a tentokrát jí ani on nepomohl.
"Hm," řekla jen a rozhostilo se ticho, "tři prosím," odpověděla nakonec na otázku, která předcházela tomu všemu.
"Dobrá," očividně se jí ulevilo a tak pokračoval v chůzi k pracovně, kde se zavřel a nutil k soustředění.