Svět bez Visiona pro ni byl cizí. Najednou nemělo žádný smysl, že ona přežila. Vision představoval celý její svět. Bez něj... zbyla jen zloba, doutnající pod povrchem. Ovládala se, ale stačilo tak málo... zničila by svět, kdyby mohla.

Mě přivedli zpátky, Visiona ne. Žít bez něj... nedokážu, nevěděla ani, co dělat. Všechno bylo čerstvé.

Možná bych mohla získat alespoň jeho tělo. Dopřát mu pohřeb, z myšlenek ji vytrhly hlasy.

Někdo jí zaklepal na dveře.

„Co se děje?" otevřela.

„Pusť nás, musíme to tělo položit."

„Tělo? Co jste, sakra, dělali? Vyloupili márnici?" uhnula. Nechápala.

„Ne, jeden z úřadů naší drahé vlády. Na postel s ním."

„Nebudu tu s mrtvolou," další slova jí uvízla v krku.

Tělo bylo celé bílé, ale byl to on. Vision. V místě, kde spočíval Kámen mysli, zela díra.

„Co chcete..."

„My ne. Ty."

Do ruky jí někdo vtiskl zářící, žlutý ingot.

„Necháme ti soukromí," odešli.

Vloupali se kvůli nám do federálního úřadu, sehnali tvůj kámen... jsou neuvěřitelný, zadívala se do svých dlaní.

„Tak jo. Zkusím to," vložila kámen na místo.

Po bílém těle se rozběhly drobné prasklinky. Do kůže se začala vracet barva, rána v hlavě, kolem kamene, se hojila. Hrudník se zvedl, nadechl se. Nakonec otevřel oči.

„Wando..."

„Vítej zpátky, Visione..." rozbrečela se.

**

Je to fajn být zpátky. Máme očištěná jména, už nejsme zločinci. Já, ani táta. On si zaslouží klidný život s mámou, seděla na střeše, poslouchala zvuky, které vydávalo spící město. Chvilkami nevěřila, že jsou skutečně všichni spolu.

Cassie tak vyrostla. Musela těch pět let zvládnout úplně sama. Scott se jí snaží všechno vynahradit, jak jen může a já... zvykám si. Pym tech dál funguje a já mám být novou ředitelkou, spolupracovat i se Stark Industries. K nevíře, zvedla oči ke hvězdám.

Zdá se mi to nebo se ta jedna přibližuje?

Hvězda se přibližovala, ano, ale s každým pohybem ubývala její záře. Na střeše, vedle konsternované Hope, se objevila Carol.

„Vypadáš překvapeně."

„Svítíš jako žárovka... a lítáš."

„V bitvě sis nevšimla?"

„To nebyl čas. Myslela jsem, že jenom pilotuješ a máš zálibu v bojových uměních. Z těch tréninků to tak vypadalo," snažila se neznít ukřivděně, že jí Carol zamlčela schopnosti.

„Neříkám všechno při prvním setkání, Hope. Tomu rozumíš, sama jsi v tomhle stejná jako já. Každopádně... mám k tobě prosbu."

Poslouchala, zaujatě.

Carol ji zvědavě pozorovala, když předestřela svůj návrh.

„Se mnou můžeš počítat," nezaváhala ani minutu. „Kdy to chceš říct ostatním?"

„Brzy."

******