Nejvražednější žena Galaxie pomohla zastavit převrat ve Wakandě. Doufala, že v zemi plné Vibrania našla nový domov. Lišil se od všeho, co znala, ale už nebyla sama. Její tajnou touhou bylo sundat zbroj, odhodit Rukavici a normálně žít. Chtěla poznat Zemi, okusit všechno, co nabízí. Nedostala k tomu šanci.

„Jsi v pořádku, Gamoro? Řekla bych, že jsi bledá, kdybys nebyla zelená."

„Nic to není, Okoye. To jen... Rukavice," zvedla ruku.

„Sundáváš ji vůbec někdy?"

„Nemůžu ji nechat, jen tak někde válet. Ve špatných rukách by mohla napáchat nedozírné škody," otřásla se. Vybavil se jí zničený svět, ze kterého přišla. Nic takového nemohla znovu dopustit.

„Podobně jako naše Vibranium a zbraně." Generálka chápavě přikývla. Ráda by smrtící bojovnici viděla v řadách Dora Milaje, ale respektovala Gamořino odmítnutí. Ne každý chtěl znovu bojovat. Viděla onu nechuť na Gamoře.

„Ano. Musím ji chránit, za každou cenu."

„I za cenu tvého života?" doufala v nějaké zaváhání, marně. Nedočkala se odpovědi, ale to nevadilo.

Gamořin pohled říkal vše podstatné.

Běžela lesem v plné zbroji, meč na zádech. Vyhýbala se větvičkám, které mohly křupnout a upozornit nepřítele. Vyběhla na mýtinu. Sáhla po meči. V poslední vteřině.

Dýchal jí na záda. Cítil chuť vítězství na jazyku. Skočil.

Otočila se.

Široká dvojčepel meče zablokovala drápy.

Kinetická energie z útoku otřásla zemí i stromy, ale s mimozemšťankou nepohnula.

Gamora stála pevně na místě. „To je všechno, Cha-cho?"

Král Wakandy zavrčel, snažil se, ale meč se nehnul ani o píď. Odmítal uznat prohru z tréninku, která byla další v řadě. Nic jiného mu nakonec nezbylo.

„Dobře, Gamoro, vyhrála jsi."

„A?"

„A jsem poražen," odstoupil, sundal masku.

Vrátila meč na záda. „Užívám si tyhle tréninky. Nevypadnu z kondice."

„To ani já ne," s chutí se zasmál. „Mohli bychom..."

Ostrý zvuk.

Dva pohledy na T'Challovy korále Kimoyo.

„Trénink končí. Musíme se vrátit."

„Co se děje?"

„Útok," nemohl říct kde.

„Jdeme."

(It's who we are

We don't need no camouflage.

It's the a female federal)

Je to tím, kým jsme.

Nepotřebujeme se maskovat,

tady je ženská federace.

****

Smrt ji neměla rozházet, setkávala se s ní téměř dennodenně. Nikdo ji nikdy nepřipravil na to, že v jediném okamžiku zemře polovina planety. Teď pozorovala obrazovku s fotografiemi a, co bylo nejhorší, stoupajícími čísly. Nemohla to nijak zvrátit.

Yelena... Wanda...

Nezbývala jí žádná naděje, které by se mohla držet.

Máma Melina... táta Alexei... vstala.

„Co máme?"

„Signál, co to vysílalo, nakonec zdechnul."

„Nahoď to znovu. Chci vědět, koho tím chtěl Fury přivolat," otočila se. Její výcvik byl to jediné, co jí zabránilo nadskočit leknutím. Dívala se do tváře mladé ženy v barvách, které svítily i na vysílačce.

„Kde je Fury?"

S její otázkou se Natashe vrátila trocha naděje. Ještě pořád bylo za co bojovat.

***