„Proč už nejdeš?" Maria Rambeau se zadívala po nejlepší přítelkyni, kterou měla. Vlastní dceru poslala domů před několika hodinami.

Za oknem panovala tma, návštěvní hodiny dávno skončily, ale to bylo Carol jedno.

„Nenechám tě samotnou. Slíbila jsem to Monice," neuhnula očima před Mariiným pohledem.

„Jsi děsně tvrdohlavá, víš to? Sedíš tu se starou ženskou, zatímco bys měla lítat vesmírem a zachraňovat planety."

„Ve spoustě věcí jsem pořád stejná," zvedla se ze židle.

„Vyrážíš domů?"

„Ne, pro kafe," doprovodila odpověď vyplazeným jazykem. S uspokojením viděla, že se Maria zasmála.

Slíbila jsem to, a i kdyby ne... tohle je to nejmenší, co můžu udělat. Monica teď potřebuje pomocnou ruku. Jsem ráda za tuhle možnost, rozloučení. Zůstanu s tebou, až do konce, Mario. Dlužím ti to, z myšlenek ji vytrhl šramot za jedněmi dveřmi.

Nepřemýšlela, vešla dovnitř. Do skladu léčiv.

Regály přímo praskaly pod uloženým množstvím léčiv. Ignorovala je.

Znovu to šramocení, bylo hlasité. Zastavila u posledního regálu, všimla si hromádky bankovek a mincí v polici.

Zvláštní. Někdo je tu zapomněl? Přešla k oknu na konci místnosti.

„Někdo ho nezavřel," bylo na ventilaci.

Zatáhla za páčku, zavřela ho.

Ozvalo se bouchnutí, náraz do skla.

Nejsem tu sama, čekala. Dokázala být trpělivá, když chtěla, ale i tak ucouvla vzad, překvapeně.

Osoba v obleku a helmě se před ní objevila zničehonic, alespoň to tak vypadalo. Zvedla prázdné ruce, byla zdánlivě neozbrojená. „Neublížím vám."

„Mohla bych říct totéž," poznala ženský hlas. „Co tu chcete?"

„Přišla jsem pro léky."

„Zlodějka?"

„Ne, nechala jsem tu peníze," sundala helmu. „V žádné lékárně by mi je neprodali. Věřte mi," doufala, že nebude muset bojovat, aby se dostala pryč. Žena před ní nepůsobila jako zelenáč.

Je snad zločinec? Ve vloupáních jí asi pomáhá technologie, že by ten oblek? Viděla jsem hromady mimozemských technologií, nebylo by to překvapivé.

„Neudám vás policii ani nikomu jinému. Nepotřebuju rozruch kolem svojí osoby, ale ráda bych znala vaše jméno. Jsem Carol Danversová," natáhla k cizince ruku.

Zaváhala, krátce, ale nabízenou ruku stiskla. „Hope van Dyne."

(Sisters, we are everywhere.

Warriors, your country needs you

If you're ready ladies better keep steady.

Ready, aim, shoot)

Sestry, my jsme všude.

Bojovnice, vaše země vás potřebuje.

Dámy, pokud jste připravené, radši zůstaňte klidné.

Připravit, zamířit, střílet.

*