Jen pro informaci >>>> zítra bude další kapča Madness

■■■■■■■■■■■■■■■■■

,,Ach, to jsem si mohl myslet." uchechtne se a já mu čím dál tím víc nerozumím. Vždyť mě nezná..Ten Číňánek za námi se málem dusí z toho skrývání smíchu.  Nadzvednu obočí a hodím na svůj obličej tázavý pohled. Svůj pohled upřu však na vznášející se Strangeův červený plášť. Je jako živý a přitom je to jen věc..nemá to žádné plíce, nohy, ruce, orgány,ale přitom se to avšak umí pohybovat a reagovat na podněty. Z vědeckého hlediska naprosto nemožné. Strange si všimne,že mě poněkud zaujala jeho odpověď na moje povolání.

,,Z vás doktorek na urgetním příjmu přímo čiší vaše pyšnost na vaši práci...ale to povolání je příliš nudné. Jakž takž víte co vás čeká a většinou to jsou jednoduché případy." řekl klidně,ale já jsem rozhodně nebyla klidná, neboť nesnáším lidi co se naváží do mého zaměstnání. Co kdyby se jim něco stalo, kam by je asi tak sanitka přivezla? Ano, na urgentní příjem a tam my bysme je museli zachraňovat.

,,A to víte jak?" zeptám se hledíc na něj. Až teď si uvědomím,že je o dost vyšší jak já.

,,Známá je na urgentním  příjmu doktorka." informuje mě a já si hned vzpomenu na všechny Marvelovky, které jsem kdy viděla. Nejsem až takový fanoušek Marvel studios, spíš Sherlocka,ale jelikož jsem doktorka na urgentním příjmu nemám moc času na sledování všelijakých filmů a seriálů. Někdy i o víkendu mám směny takže najít si čas pro sebe je opravdu těžké. Každopádně z Avengers mám asi nejradši Tonyho Starka a Natashu Romanoff. Film Black widow jsem viděla snad tisíckrát - teda když jsem měla samozřejmě čas.

,,Promiňte,ale..čemu se vy tady tak..chechtáte?" zeptám se už trošku otráveně toho obtloustlého Číňánka. Přijdu blíž k němu a ihned co na mě koukne takovým mrazivým pohledem se nervózně pousměju a nastavím před sebe ruku pro pozdrav. Doufejme,že aspoň tenhle bude slušnej a aspoň si se mnou potřese rukou ne jak Strange.

,,Jsem Wong." řekne chladně  a já mám nutkání se smát,ale snažím se to zadržet. Z ničeho nic mě ovane nepříjemný Londýnský vítr a mě už začíná být zima a proto se ještě víc zachumlám do kabátu.

,,Wong. Jenom Wong? Ne třeba Adele nebo Beyoncé? Drake..Bono či Eminem.." zeptám se a naschvál použiju Strangeova slova z Dr Strange 1. Slyším lehké Strangeovo uchechtnutí za mými zády a já čekám co Wong řekne. V očích mám menší slzy z toho zadržování smíchu. Někdy holt mi slzí oči i když nechci brečet. Moje jméno je Sadness a patří už odjakživa ke mně. Jsem už od malička smutná z každé blbosti. Brečím i z maličkostí, dokonce i z nějaké blbé písničky. Mám ráda samé smutné citáty, nosím převážně černé oblečení. Wong mi věnuje naštvaný pohled a nad mojí upomínkou protočí očima a za sebou vykouzlí portál.

,,Úplně stejná jak Čáryfuk." řekne si potichu Wong aby to Strange neslyšel a já asi vyjeknu radostí na cellu ulici,že to probudí i lední medvědy v Africe. Oba dva mi věnují tázavé pohledy a já jen pokrčím rameny. Wong řekl snad poprvé Strangeovi Čáryfuk.
Strange přistoupí též k portálu a já za ním přicupitám jak věrný  pejsek ke svému páníčkovi a hodím svoje psí očka a ten nejroztomilejší obličej na světě,že by rozněžnil Thanose. Hned jak se Strange podívá mi věnuje tázavý pohled. On je snad blbý či co, vždyť je jasné,že chci jít s nima.

,,Můžu jít prooooosííím s váma?" zeptám se žadonivě a tikám střídavě očima od Strange až k Wongovi.

,,Ne. My nejsme žádný hotel." upozorní Strange Wong velmi důležitým tónem. Chci jít s nima, nechci žít v tom mém světě kde nejsou žádní záporáci, hrdinové..pouhá každodenní nuda a každodenní brečení do polštáře. Wong odejde do portálu a já se rychle podívám na Strange, který mrkne okem. Takže...yes..půjdu s nima! Takový menší výlet do jiné galaxie mi neuškodí,že? Kdo se přidá ke mně? Kývnu výrazně hlavou a už se začnu radovat.

Strange najednou jde do portálu a já ihned ho následuji. Vstoupíme do  nějaké velké místnosti kde jsou schody a v nich díra - evidetně po Hulkovi v IW čemuž se pousměju. Je to tu tak obrovské..zvláštní, tohle místo je něčím okouzlující,ale nevím čím.

■■■ post credit scene■■■

Stojím vedle Strange před přední lavicí v obřadní místnosti a sleduju Christine jak se svatebními šaty kráčí ke svému manželovi o kom stále nevím kdo to je, neboť k němu stojím zády. Už mě pomalu začíná nudit tento obřad. Na svatbě jsem byla jen jednou a to je teď a musím vám říct jediné - opít se nemůžu, protože to mi ty dva zakázali po té co jsem v tři ráno kdy jsem nemohla usnout si vykouzlila vodku a opila se a Strange kvůli tomu se nemohl věnovat svému civění do toho blbýho okna. A další důvod = i jídlo tady stojí za starou belu. Je tady jen vegetariánský což je pěkně hnusný a potom  jen coca-coly takže pro příště..pokud se někdy za někoho vdám moje hostina na svatbě bude o dost lepší než tohle.

Otočím se směrem k lavičce před kterou stojíme. Jeden text mě však velmi zaujme. Na mém místě je napsáno:

Ty víš,že přijdu..