Hned co dám mobil do ruky všimnu si,že tohle není můj telefon. Já mám modrý samsung, tohle je Apple, ještě k tomu černý. Na obrazovce mobilu se znovu ukáže oznámení o nové zprávě z Viberu. Musela jsem si vzít tašku Williama, máme oba dva totiž stejnou barvu tašky na Notebook. Ale když William ode mne odcházel měl svůj mobil ne tenhle.. a žádný pracovní mobil nemá, jako ředitel společnosti Greener official nepotřebuje pracovní mobily. A ano mám jeho příjmení, neboť jsem jeho snoubenka. Hned co mě požádal o ruku zašla jsem na matriku kde mi to přijali..Zbývá nám tedy jediné,že mi tenhle telefon zatajoval,ale otázka je proč. Povytáhnu prstem nahoru na obrazovce a mobil se otevře bez toho aniž by potřeboval heslo či tak něco což mě hodně udivuje. William je ředitel velké korporace všechno si hesluje aby se mu někdo nedostal k důležitým informacím. V oznámení se ukáže další oznámení a to už neváhám a otevírám chat.

Na obrazovce se ukáže jak si William psal s nějakou ženou. Podle profilovky bych jí usoudila tak na dvacet let..možná víc a taky lze usoudit jediné..že to bude pořádná děvka.

Vím, nemám hodnotit podle vzhledu,ale já už mám takový odhad na lidi a většinou se trefím. Myslím,že ten odhad zvládám tak dobře díky mé práci. Za těch 6 let co jsem lékařka jsem se naučit odhadnout povahu pacienta a až na výjimky se to povedlo.  Podívám se už do chatu těch dvou, zarazí mě,že tu ženskou má William pojmenovanou   'sexy Lasička'..už z toho pojmenování se mi chce zvracet a to jsem se hravala už ve spousty mrtvolách což bylo nic oproti tomuhle. Z chatu jsem přečetla několik zpráv od Williama v podobě 'Miluju tě lásko, dnes v noci přijdu k tobě', samozřejmě,že milióny srdíček.. nebo 'Dnes budu u tebe a těším se na tvoje tělo', potom tam byly zprávy i od té děvky typu: 'Jsi jen můj, ta blbka se mi nemůže rovnat'. Hádám,že tou blbkou myslí mne...

Do očí se mi začnou hrnout slzy a hodím mobil na zem tím,že obrazovka praskne. Slzy mi začnou stékat po vlasech u obličeje a po oblečení. Sednu si na svůj gauč v místnosti a dál brečím. Celou dobu mě ten hajzl podváděl a já mu bezhlavě věřila. S ní si užíval a mě měl jen na peníze a teplou večeři, protože potom hned šel k té děvce. Chce se mi z toho zvracet. Jsem na sebe strašně naštvaná,že jsem mu tak věřila. Platila jsem za něj skoro vše a on ty peníze určitě dával té blbce. Dám dlaně na obličeje a setřu si slzy a vysmrkám se do kapesníku. Zvednu se z gauče a zvednu mobil ze země a v telefoních kontaktech vyhledám číslo na Williamův normální telefon a začnu na něj volat. Po krátkém vyzvánění mi to zvedne pohotový William a ještě před tím než stihne cokoliv říct začnu já:, ,,Poslouchej mě ty bezhlavý organisme, ty hajzle jeden. Už ke mě nikdy nechoď a jdi si radši za tou svojí k*rvou. Tenhle tvůj mobil vyhodím, tašku s notebookem taky a vyřeš si to jak chceš. A pamatuj si jednu věc TOHOHLE BUDEŠ JEDNOU SILNĚ LITOVAT," začala jsem se zlým tónem a přitom křičela,že to slyšela snad celá nemocnice, William chtěl už něco říct,ale já jsem ho rychle přerušila.

,,Pa puso." přecedila jsem mezi zuby a rychle típla hovor. Mobil si dala do svého kabátu, který jsem si vzala z věšáku a následně si ho oblékla na sebe. Obávám se,že se ze mě stal oficiálně bezdomovec, neboť jsem žila v domě Williama a moji rodiče jsou dávno mrtví. Nemám nikoho. K Sophii se nastěhovat nemohu, neboť ona sama žije u rodičů. Rychle vyrazím ze dveří mé kanceláře a jdu chodbou na recepci.

Na recepci odložím na pultík zásnubní prstýnek od Williama, který jsem si cestou sundala. Všechny sestry na mě udiveně koukají, dokonce i pacienti. Být spolu-vedoucí urgentního příjmu má jednu velkou nevýhodu - všichni o vás vědí všechno.

,,Kdyby ten hajzl sem přišel vzkažte mu ode mně tohle," řeknu cestou k hlavním dveřím a ukážu prostředníček. Po té co vyjdu z nemocnice do té zimy si vydechnu. Kam půjdu? Vždyť je něco okolo osmé večer a já nemám absolutně nic u sebe, mobil, peněženku a ostatní moje věci  jsem nechala v jeho domě a teď se tam rozhodně nebudu vracet.

Kráčím sama po temné ulici neznámo kam a venku je hrozná zima,že by tu umrzl i lední medvěd. Z těch slz od mých očí se mi brzo udělají pod očima rampouchy..Být doktorka je těžké, hned když vám něco je vy ihned víte co..jenomže já bych to teď u mě odhadla na psychopatii z rozvodu.  A to si o mě každý myslí,že jsem dobrá doktorka. Najednou mě ovane studený vítr, který je v Londýně běžný. Víc se zachumlám do kabátu aby mi nebyla zima čemuž ani moc si nepomohu. Nechápu jakto,že je najednou taková zima. Vždyť ještě když jsem šla z restaurace do nemocnice mi bylo v kabátě docela horko. 

Začne mi být ohromná zima a z očí mi začnou ještě víc proudit slzy proto si sednu na zem na lýtka a brečím do dlaní. Po mém pravém boku je slepá ulička do, které je docela dobře vidět. Pomocí periferního vidění lehce vidí jak se ve slepé uličce 'vykouzlí' nějaký zářivě oranžový portál jak z nějakého sci-fi filmu. Rychle se zvednu a postavím se čele k portálu a na sucho polknu, neboť jsem ještě nic takového v životě neviděla. Z portálu vyjde vysoký muž s vousy a krátkými tmavými vlasy a divný červeným pláštěm na zádech, který nějak divně se vznáší. Musím vám říct jediné..ten plášť mu musím vzít, je boží už hned od pohledu. Že by nová móda? Ten muž mi,ale někoho připomíná,ale nemohu si vzpomenout koho.. mám to přímo na jazyku,ale ne a ne si vzpomenout. Vedle toho muže z portálu vyjde další, určitě o něco starší, vietnamské či japonské národnosti a docela tlustý,ale vypadá roztomile z toho vzhledu. Hledím na ně s otevřenou pusou dokořán, zorničky roztažené co nejvíc to jde. Vlasy mi vlajou ve větru a mě to je docela nepříjemné, neboť se mi lepí na obličej není to jako v těch romanťárnách kde dívce vlajou ve větru její dokonale učesané nemastné vlasy a její vysněný na ní kouká jak na svatý obrázek,že by na ní na rukou nosil..nebojte to teď rozhodně není moje aktuální situace. Neboť mohe vlasy jsou v jednoduchém a ještě k zomu nepovedeném drdolu, který se stejně brzy rozpadne a gumička určitě někam spadne taky k tomu mám mastné vlasy, protože jsem byla líná si je umýt před tím než jsme šli do té restaurace. A k tomu ještě tady nestojí žádný můj milovaný..rozhodně ne jeden z těch dvou. Vždyť to jsou nějací šašci nebo si hrají na 'kouzelníky' někde v dětském domově a plat jim skoro nevyzbude ani na to blbý jídlo.

Hned co mě ti dva ucidí mi ten Číňánek věnuje tázavý pohled, ten druhý spíš ne jako kdyby naše setkání čekal. Už jsem si vzpoměla odkud je znám! Oba dva jsou z filmu Doctor Strange od Marvel studios a k tomu ten s pláštěm hrál ještě v Sherlockovi. Ne..ne..ne..neříkejte mi,že jsem se dostala na natáčení nějakého jejich filmu,ale zase..jak by udělali ten portál? Viděla jsem behid the scenes a vím docela jak se ty portály vytvářejí při natáčení. 

Už na sebe koukáme docela dlouho..to už hraničí se sociopatií. A já rozhodně vysoce funkční sociopatka nejsem..nebo si to aspoň o sobě myslím. Většina lidí mě pokladá za spolehlivou, hodnou, laskavou, obětavou, inteligentní doktorku,ale realita je jiná. Na veřejnosti a s kým koliv se taková snažím být,ale jak se říká..

I to největší dobro má nějaké své démony..

Už je mi trapné na ty dva pořád koukat tak ze sebe vydám nejistě:, ,,Kdo jste?" a lehce se tomu uchechtnu. Ten vysoký muž nadzvedne obočí a potom zase nahodí svůj klidný obličej.

,,Ach, zapomněl jsem se představit." pronesl poněkud egoisticky jako kdyby ho štvalo,že jsem se ho zeptala. Najednou portál i on zmizí a zůstane tam jnom ten malý Číňánek. Mlčky tam stojím a čekám co se stane.

Předemnou se objeví znova ten samý portál a z něho vyjde ten samý muž s pláštěm.

,,Jsem doctor Stephen Strange," začal a přitom přišel blíž ke mně. Natáhla jsem slušně ruku pro pozdrav a řekla s veselým tónem, který byl však hraný:, ,,Já jsem doktorka Sadness Greenerová." hned co Strange uslyší slovo doktorka se překvapí, ruku mi však nepodá a proto ji stáhnu podél těla.

,,Doktorka..zajímavé..čeho jste doktorka?" zeptá se zamyšleně hledíc mi do očí. Nervózně se uchechtnu, neboť vím,že on je bývalý  doktor neurochirurgie, kterým se většinou my doktoři na urgentním přijmu posmíváme. Jsou to takoví ti namyšlení suchaři, kteří mají nahrabáno několik peněž a potom je stejně utratí za nějakou blbost a Stephen Strange není žádnou výjimkou..teda aspoň podle toho filmu. 

,,Urgentní příjem." pronesu pyšně a uslyším toho Číňánka lehce se smějící. Nechápu co mu přijde tak vtipné. Dám překřížené ruce na prsa a čekám co řekne.