"Neříkej, že si tě to nelíbilo...ten pocit moci...ta prázdnota..."Šeptal mi Deathen do ucha, zatímco já se třepal na zakrvácené podlaze."J-já..."Neměl jsem slov. Byla to pravda. Někde v koutu duše se mi to líbilo, ale nechtěl jsem to přiznat.

Jen se uchechtl a přehodil si mě přes rameno. Budu tě toho muset tolik naučit..."Zamumlal a jakoby nic šel se mnou pryč, zatímco já sledoval tu vzdalující dívku.

"Co s ní bude?"Zeptal jsem se hned, jak jsme sešli ze schodů dolů."Jsi vyčerpaný... půjdeš si odpočinout a pak ti ukážu,jak odklidit tělo a zahladit stopy..."To mě bude učit jako nějaké dítě nebo co?

Došel zpět do místnosti a nesl mě ke stolu,kde mě postavil na nohy."Co chceš dělat?"Zamumlal jsem a on se ušklíbl."Jen si to prohlédni..."Poslechl jsem ho a prohlížel si stůl.

Sice jsem ho už viděl, ale teď se pár věcí změnilo. Nebyla tu telefonní čísla, jen počmárané fotky a rozházené fixy s propiskami."Co to znamená?"Špitl jsem. Nijak neodpověděl, jen mě sledoval. Ten neodpoví.

Povzdechl jsem si a podíval se pozorněji. Na těch fotkách byli lidé. No a? Pak jsem si ale něco uvědomil.

Několikrát jsem se koukl na ty na nástěnce a zpátky. Ti na stole nebyli ti lidé, kteří byli teď vystrašení ve sklepě. Tohle byli jeho další oběti.

---------------------------------------------------------

Ahojte 😄. Mám teď po ránu dobrou náladu, ale vám ji asi zkazím 😅, ale bohužel je to nevyhnutelné a taky z toho nejsem nadšená.

Zítra by měla vyjít poslední kapitola této knihy...A předtím, než si začnete plánovat,kdy,jak a kde mě zabijete, chci ještě dodat, že abych vás tolik nerozesmutnila, dneska vydám další kapitolu Města šílenců 😄.

Snad se až tolik nezlobíte a nevíte kde bydlím 😁😅.

KikA